VLASTNÍ JMÉNA – TŘÍDĚNÍ

Základní

↗onomastice tvoří vlastní jména podle druhů pojmenovávaných objektů třídy a podtřídy:

1. ↗Bionymav.j. živých (n. jakoby živých) bytostí a jiných organismů, jež fungují ve společenských vztazích. 1.1 ↗Antroponymav.j. jednotlivého člověka n. skupiny lidí: Jaroslav, Češi. 1.1.1 Nepravá antroponyma (pseudoantroponyma) − např. Meluzína. 1.2 ↗Zoonymav.j. skutečných živočichů: pes Čenda, kráva Lyska. 1.2.1 Nepravá zoonyma (pseudozoonyma) − v.j. smyšlených živočichů: bájný kůň Pegas. 1.3 ↗Fytonymav.j. rostlin: Semtínská lípa. 1.3.1 Nepravá fytonyma (pseudofytonyma) − v.j. smyšlených rostlin: masožravá rostlina Adéla. – Termíny zoonymum, fytonymum jsou v jazykovědě někdy nepatřičně užívány pro apelativní pojmenování živočicha (býk) a rostliny (lípa).

2. ↗Abionymav.j. neživých objektů a jevů, a to přírodních (hora Praděd) n. člověkem vytvořených (město Praha). 2.1 ↗Toponyma neboli vlastní jména zeměpisnáv.j. objektů, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovatelné v mapových dílech: Brno, Malé pole. 2.1.1 ↗Kosmonyma // astronyma // vlastní jména astronomickáv.j. objektů nacházejících se mimo Zemi (tj. galaxií, planet, hvězd včetně jejich objektů, umělých kosmických těles atp.): Saturn, Challenger. 2.1.2. Geonyma, a to 2.1.2.1 ↗choronyma, 2.1.2.2 ↗oikonyma, 2.1.2.3 ↗anoikonyma. 2.2 ↗Chrématonymav.j. lidských výtvorů, které jsou zakotveny nikoli v přírodě, nýbrž v společenských, ekonomických, politických, kulturních aj. vztazích: tavený sýr Apetito, kniha Babička; viz TSO (1973), OSTSO (1983), ✍Olivová-Nezbedová (2002:83). V rámci uvedené hierarchie přisuzuje Šrámek (ÚOO, 1999:163–165) termínům toponymum a geonymum hierarchicky odlišné postavení: geonymum zařazuje sub 2.1 (stává se nadřazeným toponymu a kosmonymu), zatímco toponymum sub 2.1.2. – Mnohá v.j. nejsou jednoznačně zařaditelná: botel Racekv.j. lodi i hotelu.

Rozšiřující
Literatura
  • Olivová-Nezbedová, L. 4. Onomastická terminologie. In Rzetelska-Feleszko, E. & A. Cieślikowa ad. (eds.), Słowiańska onomastyka, encyklopedia I, 2002, 83.
  • OSTSO, 1983, 81–82, 96–100, 117–118.
  • Šmilauer, V. Třídění vlastních jmen. In Blicha, M. & M. Majtán (eds.), Zborník Pedagogickej fakulty v Prešove Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach 12, 1976, 109–111.
  • TSO, 1973, 30–31, 48, 50–56, 70.
  • ÚOO, 1999, 163–165.
Citace
Jana Pleskalová (2017): VLASTNÍ JMÉNA – TŘÍDĚNÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLASTNÍ JMÉNA – TŘÍDĚNÍ (poslední přístup: 20. 6. 2019)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka