ONOMASTIKA

Základní

Nauka o ↗vlastních jménech // onymech // propriích; o její konkrétní náplni a jejím postavení v systému společenských věd panují různé názory. V č. prostředí je o. považována za relativně samostatnou subdisciplínu lingvistiky s vysokou mírou autonomnosti a interdisciplinarity. Je chápána jako nauka o vznikání, fungování a strukturaci propriální sféry jaz., tj. jako nauka o propriálních pojmenovacích soustavách, o jejich realizaci v konkrétních podmínkách společenských, komunikačních, časových a místních a zároveň jako nauka o konkrétních prvcích těchto soustav (tj. o konkrétních propriích, pojmenovacích principech, ↗onymických objektech, areálech atd.). Teoretickým základem tohoto vymezení jsou funkční diference propriální sféry jazyka od sféry apelativní; podrobněji ÚOO (1999:50–51), ✍Šrámek (2007b:13–44). Přehled hlavních koncepcí onomastické teorie podala např. ✍Windberger(ová)-Heidenkummer(ová) (2001), ✍Windberger(ová)-Heidenkummer(ová) (2011), obecnou teorií o. se zabývali především ✍Superanskaja (1973), ✍Blanár (1996), ✍Blanár (2001), moderní koncepce rozvíjejí práce Šrámkovy (✍Šrámek, 2002:XXX–XLIII), souborně ✍Šrámek (2007b). ✍Šrámek (2003:31–42) navrhl koncepci slovanské onomastické terminologie, její aktuální stav postihl ✍Harvalík (2003:43–49). Metodologii onomastických výzkumů je věnován sborník ✍Biolik(ová) (ed.) (2003).

O. jako vědní obor se v č. zemích konstituovala na přelomu 18. a 19. stol., a to jako pomocná věda historická, v níž se postupně zformovaly dvě větve: (1) historická, (2) filologická (lingvistická). Od druhé poloviny 19. stol., kdy se při výzkumu proprií klade stále větší důraz na filologickou a etymologickou analýzu, začíná postupný přesun o. z historických oborů do jazykovědy. Tento proces byl ukončen v druhé polovině 20. stol., kdy převládlo její dnešní pojetí (viz výše); podrobněji ✍Šrámek (2007a).

Podle tříd a podtříd vlastních jmen se rozlišuje

(1) nauka o ↗bionymech – bionomastika, dělící se na nauku o vlastních jménech osobních // ↗antroponymech – antroponomastika, o vlastních jménech zvířat // ↗zoonymech – zoonomastika, o vlastních jménech rostlin // ↗fytonymech – fytonomastika;

(2) nauka o ↗abionymech, dělící se na nauku o ↗toponymech – toponomastika, a to o ↗vlastních jménech místních // oikonymech – oikonomastika, ↗pomístních jménech // anoikonymech, dříve též mikrotoponymech – anoikonomastika, mikrotoponomastika atd.,

(3) nauka o ↗chrématonymech – chrématonomastika atp.

Viz také ↗vlastní jména – třídění.

Rozšiřující
Literatura
  • Biolik, M. (ed.) Metodologia badań onomastycznych, 2003.
  • Blanár, V. Teória vlastného mena, 1996.
  • Blanár, V. Selecta linguistica et onomastica, 2001.
  • Harvalík, M. K současnému stavu slovanské onomastické terminologie. In Biolik, M. (ed.), Metodologia badań onomastycznych, 2003, 43–49.
  • Harvalík, M. Postavení české onomastiky v mezinárodním kontextu. In Harvalík, M. & E. Minářová ad. (eds.), Teoretické a komunikační aspekty proprií, 2009, 47–56.
  • Harvalík, M. Česká onomastická škola po 36 letech. In Čmejrková, S. & J. Hoffmannová ad. (eds.), Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, 2012, 495–499.
  • Harvalík, M. Aktuální metodologické směry české onomastiky ve slovanském kontextu. Onomastica 58, 2014, 66–77.
  • Postavení onomastiky v systému společenských věd (diskuse). OZ 24, 1983, 153–181.
  • Superanskaja, A. V. Obščaja teoria imeni sobstvennogo, 1973.
  • Šrámek, R. Onomastická teorie ve slovanské onomastice. In Rzetelska-Feleszko, E. & A. Cieślikowa ad. (eds.), Słowiańska onomastyka, encyklopedia I, 2002, XXX−XLIII.
  • Šrámek, R. Tematizace slovanské onomastické terminologie. In Biolik, M. (ed.), Metodologia badań onomastycznych, 2003, 31–42.
  • Šrámek, R. Onomastika. In Pleskalová, J. & M. Krčmová ad. (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007a, 377–425.
  • Šrámek, R. Beiträge zur allgemeinen Namentheorie, 2007b.
  • Šrámek, R. K interdisciplinárním aspektům onomastiky. In Čornejová, M. & P. Kosek (eds.), Jazyk a jeho proměny, 2008, 229–235.
  • Šrámek, R. Retrográdní slovník místních jmen Moravy a Slezska, 2013, 12.
  • ÚOO, 1999, 16, 50–51.
  • van Langendonck, W. Theory and Typology of Proper Names, 2007.
  • Windberger-Heidenkummer, E. Mikrotoponyme im sozialen und kommunikativen Kontext, 2001.
  • Windberger-Heidenkummer, E. Kontinuität und Diskontinuität von Flurnamen. Probleme und Beispiele, 2011.
Citace
Jana Pleskalová (2017): ONOMASTIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ONOMASTIKA (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka