TRUNCATION  (zkracování, usekávání, clipping)

Základní

Doslova „usekávání“, morfologický proces, jehož podstatou je redukce počtu slabik u víceslabičných slov; např. dvouslabičné jméno kan.cl vzniklo zkrácením z tříslabičného kan.ce.lář. Slova vzniklá t. se v č. gramatikách označují jako zkráceniny; viz např.  1 (1986:523).

Při t. nedochází ke změně kategoriálních vlastností daného slova (např. matematika i zkrácené matika jsou obě neživotná jména, obyčejný i zkrácené obyč jsou obě kvalitativní adjektiva, samozřejmě i zkrácené samo jsou obě partikule vyjadřující postoj mluvčího), ale mění se jeho pragmatické a stylistické hodnoty. Slova vzniklá t. se objevují především v neformální komunikaci a jejich užití signalizuje buď vztah mluvčího k tomu, k čemu zkrácené slovo referuje, n. blízký sociální vztah mezi mluvčím a adresátem. Zkrácená slova jsou proto typická pro ↗slang; srov. např. zkráceniny pocházející ze školského slangu jako v(í/ý)zo (< vysvědčení), úča (< učitelka), prófa (< profesor) n. říďa (< ředitel). Tradičně se rozlišují čtyři typy t. podle toho, jaká část slova je redukována.

(1) T., jehož podstatou je redukce konce slova (srov. též ↗apokopa); výsledkem jsou tzv. iniciální zkráceniny. Tento typ t. je v č. nejrozšířenější. Typický je např. pro tvorbu ↗hypokoristik, která většinou obsahují jednoslabičný základ s dlouhým vokálem (k jejich fonologické struktuře viz ✍Bethin(ová), 2003); srov. např. Líd‑a (< Ludmila), Líb‑a (< Libuše), Páj‑a (< Pavel), Cýr‑a (< Cyril). Dalším příkladem tohoto typu jsou slova jako nashle (< nashledanou), sváča (< svačina), tláča (< tlačenka) n. kápo (< kapitán).

(2) T., jehož podstatou je redukce začátku slova (tzv. finální zkráceniny); např. cello (< violoncello), bus (< autobus), brý (< dobrý).

(3) T., kdy se redukuje prostředek slova (kontrakční zkráceniny); např. matika (< matematika), anglina (< angličtina), fránina (< francouzština).

(4) T., které doprovází spojování dvou (popř. více) slov do jednoho; výsledkem jsou tzv. zkratková kompozita. Ta jsou dvojího druhu podle toho, jestli se krátí pouze jedno ze základových slov, typicky iniciální (např. koldůmkolektivní dům, aparthotelapartmánový hotel, britpopBritish pop), n. se krátí všechna (např. smogsmoke + fog, motelmotor + hotel). Specifický případ zkratkových kompozit představují ↗akronyma.

č. jakožto flexivním jaz. t. často doprovází ještě sufixace, tzn. že ke zkrácené části základového slova je navíc připojen derivační sufix. Typickými sufixy, které derivují z useknutých základů slov, jsou ‑ák (her‑ákheroin, synť‑áksyntetizátor), ‑ík (sap‑íksamopal, prof‑íkprofesionál), ‑d(‑a) (pol‑d‑apolicista, Jar‑d‑aJaroslav), ‑oš (matr‑ošmateriál, kám‑oškamarád), ‑k(‑a) (tel‑k‑atelevize, dep‑k‑adeprese).

Zkráceniny mohou vznikat i z celých syntaktických frází. Typicky jde o nominální fráze s prenominálním adjektivem, u nichž je vynechána hlava, tj. jméno, a je redukována fonologická struktura jejího modifikátoru, tj. adjektiva (např. fildafilozofická fakulta). Tomuto typu zkrácenin se v č. tradici říká univerbizáty; viz ↗univerbizace.

Interpretace t. jakožto morfologického procesu se různí. Např. ✍Haspelmath (2002) tvrdí, že zkráceniny nejsou výsledkem „unconscious language acquisition”. Podle něj vztah mezi významem a formou základové struktury a struktury, která z ní vznikla pomocí t., není prediktabilní ani pro rodilé mluvčí daného jazyka, což ukazuje na to, že nejde o gramatický proces sensu stricto. Ukazuje se ale, že zkráceniny obecně tendují k tomu mít podobnou fonologickou strukturu jako prototypická prozodická slova daného jazyka; viz ↗prozodická hierarchie. Např. v angl. slova vzniklá t. jsou maximálně dvojslabičná a nejčastěji jsou typu CVC a CVCV (srov. ✍Jamet, 2009). Fonologickou strukturu zkrácenin v č. analyzuje ✍Bethin(ová) (2003). Podle ní zkráceniny v č. jsou typicky dvojslabičné (přesněji jsou dvojslabičné jejich citační formy, tj. u jmen a adjektiv formy nominativu singuláru), přičemž první slabika je velmi často těžká, tj. obsahuje dlouhý vokál n. krátký vokál v zavřené slabice; jde tedy o prozodická slova s tzv. trochejskou stopou; viz též ↗váha slabiky. Tuto strukturu mají např. slova ká.po (< kapitán), cí.go (< cigareta), ú.ča (< učitelka), vé.ča (< večeře) n. pol.da (< policista), gyn.da (< gynekologie), dep.ka (< deprese).

Rozšiřující
Literatura
  • Bethin, Ch. Metrical Quantity in Czech: Evidence From Hypocoristics. In FASL 11, 2003, 63–82.
  • Haspelmath, M. Understanding Morphology, 2002.
  • Jamet, D. A Morphophonological Approach to Clipping in English: Can the Study of Clipping Be Formalized? Lexis Special: Lexicology & Phonology 1, 15–51, 2009.
  • 1, 1986.
Citace
Markéta Ziková (2017): TRUNCATION. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TRUNCATION (poslední přístup: 3. 8. 2020)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka