KOMPARATIV  (2. stupeň)

Základní

Tvar adjektiv a adverbií tvořený pravidelně, a to:

1. od adj. ↗sufixemejš(‑í)/‑ějš(‑í), způsobujícím alternaci koncové souhlásky základu: smutn(‑ý) > smutn‑ějš(‑í), divok(‑ý) > divoč‑ejš(‑í); je produktivní; sufixem ‑š(‑í), doprovázeným alternacemi koncové souhlásky základu: tich(‑ý) > tiš‑š(‑í), tuh(‑ý) > tuž‑š‑(‑í), v řadě případů též redukcí odvozovacího kmene o koncové ‑k‑/‑ok‑/‑h‑/‑n‑ doprovázenou zpravidla alternací samohlásky v základu: krátk(‑ý) > kratk‑š(‑í), hlubok(‑ý) > hlubok‑š(‑í), dlouh(‑ý) > delh‑š(‑í), snadn(‑ý) > snazn‑š(‑í); je neproduktivní (uplatněn jen u primárních adj.); sufixem ‑0(‑í), doprovázeným alternací koncové souhlásky základu: lehk(‑ý)> lehč‑0(‑í); je neproduktivní (uplatněn jen u některých primárních adj. na ‑k(‑ý). V řadě případů existují dublety: hrub(‑ý) > hrubš(‑í) // hrubějš(‑í), trpk(‑ý) > trpč(‑í) // trpčejš(‑í). U několika adj. se k. tvoří nepravidelně sufixem ‑š(‑í) od supletivních kmenů: dobr(‑ý) > lep‑š(‑í), mal(‑ý) > men‑š(‑í), velk(‑ý) > vět‑š(‑í), zl(‑ý)/špatn(‑ý) > hor‑š(‑í) vedle pravidelného (méně obvyklého) zlejší/špatnější;

2. od adv. sufixem ‑ěji/‑eji, způsobujícím alternaci koncové souhlásky základu: divoc‑edivoč‑eji, je produktivní; sufixem ‑e/‑0, za doprovodu redukce kmene základu a alternace v základu: snadn‑o > snázn‑e/‑0, vysok‑o > výšok‑e/‑0; je neproduktivní, a proto nahrazován formami se sufixem ‑ěji/ ‑eji: snáze // snadněji. Podobně jako u adj. se i u adv. tvoří k. nepravidelně od supletivních kmenů: dobře > lépe, málo > méně, zle/špatně > hůře vedle pravidelného špatněji, ? > více. Interpretace adjektiva dřívější jako nepravidelného stupňování adjektiva brzký, stejně jako interpretace nepravidelného stupňování adjektiva dlouhý // delší jako ↗supletivismu (MSoČ 1, 2010) je sporná. Interpretace adverbia (nej)dříve jako nepravidelného stupňování adverbia brzo/brzy (např. MSoČ 1, 2010) je sporná. Jednoznačné přiřazení k pozitivu není možné (varianty: ?včas/kdysi/někdy/jindy/... ). Obdobně slovo více (dle slovníkové interpretace slovnědruhový přesah příslovce/číslovka neurčitá; viz ✍Veselý, 2013:99) nelze jednoznačně přiřadit k pozitivu (varianty: ?mnoho/moc/hodně/tuze/velmi).

Za analytický k. se někdy pokládá tvoření typu „více/méně + adj. / adv. v ↗pozitivu“: (i) více pracovitý / (ii) méně pracovitý; tvar (i) se může pokládat za ekvivalentní se sufixálně tvořenými k. (pracovitější než X – více pracovitý než X); od deverbálních adj. na ‑c(í) je takové tvoření převažující vedle pravidelných forem s vloženým ‑n‑ (více vynikající // vynikajícnější); tvar (ii) ekvivalent v sufixálně tvořeném k. nemá.

Shoda panuje v tom, že k. syntakticky plní čtyři funkce: ↗predikativu (Leopard je rychlejší než tygr), ↗atributu (Leopard rychlejší než tygr se dosud nenarodil), ↗doplňku (Petr umřel mladší než jeho otec) a ↗adverbiále (Leopard běží rychleji než tygr). Obecný význam k. je předmětem dlouhodobých diskusí zvl. logických sémantiků; u nás se často rozlišuje k. srovnávací: starší než já (viz ↗stupňování) a k. absolutní: taková starší žena (viz ↗elativ). Viz také ↗deadjektivní adjektivum, ↗deadjektivní adverbium, ↗stupňování, ↗pozitiv, ↗superlativ, ↗elativ.

Rozšiřující
Literatura
  • Adam, R. Příspěvek k popisu významů novočeských stupňovacích forem (na materiále korespondenčních korpusů). KGA 11, 2015, 6–27.
  • AGSČ, 2013.
  • ČM, 1981.
  • ČŘJ, 1996.
  • Komárek. M. Stavba tvarů adjektivní a pronominální flexe v spisovné češtině. SaS 33, 1972, 139–145.
  • Marvan, J. České stupňování. Degrees of Comparison in Czech, 1986.
  • 1, 1986, 378–382.
  • MSoČ 1, 2010.
  • Osolsobě, K. Čeho je moc, toho je příliš, aneb jaké má čeština komparativy a superlativy. In Rusinová, E. (eds.), Přednášky a besedy z XLI. běhu LŠSS, 2008, 145–158.
  • Osolsobě, K. Kajícnýnevěřícný – adjektiva na ‑cí/‑cný: slovníky, gramatiky, korpusy. In Hlaváčková, D. & A. Horák ad. (eds.), After Half a Century of Slavonic Natural Language Processing, 2009, 171–183.
  • PMČ, 1995.
  • Stich, A. Stupňování přídavného jména „vzrušující“. 52, 1969, 62–64.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 127–132.
  • Uličná, L. & O. Uličný. Příslovce. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 156–169.
  • Veselý, V. Kategorie kvantity a její vyjadřování v jazyce. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 85–101.
  • Viz také Deadjektivní adjektivum, Deadjektivní adverbium, Stupňování, Elativ.
Citace
Klára Osolsobě (2017): KOMPARATIV. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KOMPARATIV (poslední přístup: 18. 10. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka