APOZIOPEZE (nedopovědění, neukončená výpověď)
Termín převzatý do klasické mluvnice z rétoriky; přerušení a nedokončení výpovědi. A. se vyjadřuje pauzou, graficky třemi tečkami:
(1) | Ale vždyť přece…, koktal Hořec |
(2) | Víš, ta Jana mi dnes připadá taková… |
(3) | Víš co, ty mě můžeš… |
(4) | Uč se, nebo… |
A. je speciálním druhem ↗elipsy (tzv. fatická elipsa); na rozdíl od „pravé“ elipsy nelze z materiálu věty a/nebo na základě kontextu a znalostí světa nedopovězenou část rekonstruovat, srov. (1). Nedopovězení aktivuje interpretační proces u adresáta. Pro gramatiku diskurzu jsou relevantní takové případy, kdy syntax věty prozrazuje, jaká syntaktická struktura zůstala nevyjádřena; v (2) je to adjektivum, v (3) infinitivní skupina, v (4) věta. Takové a. se mohou stát konvencializovaným prostředkem dosažení zamýšleného komunikačního efektu, např. (4) je interpretovatelné jako varování, výhrůžka apod. Hezký příklad využití a. k dosažení komunikačního efektu ukazuje následující popěvek studentů na lyžařském kurzu:
Jezdíme od rána, |
pod vedením Patlána; |
jezdíme rovno, |
umíme… |
Na základě syntaxe lze odvodit, že nevyjádřeno zůstalo buď podstatné jméno, n. infinitivní skupina n. adverbium (umíme básničku / číst / dobře / *zelený / *ze skla …), na základě rýmu lze očekávat, že to muselo být slovo končící na ‑o, tedy s největší pravděpodobností podstatné jméno, a na základě znalostí idiomatiky slovesa umět a jazykové slušnosti dospět k tomu, že oním nevyjádřeným slovem je jméno hovno.
Opakem a. je proziopeze, tj. vynechání začátku výpovědi: … a bude hůř! Viz také jiná nemotivovaná porušení správné gramatické struktury věty ↗anakolut, ↗atrakce, ↗kontaminace, ↗zeugma.
- Debická‑Šimonková, Α. Apoziopeze – neukončenost výpovědi v novinovém článku. Sborník PF v Ústí n. L., ř. bohemistická, 1987, 5–28.
- MČ 3, 1987.
- NS, 1969.
- Porák, J. Aposiopeze v současné češtině. SaS 17, 1956, 132–139.
- Ružička, J. Apoziopéza čiže prerušená výpoveď. SR 24, 1959, 129–153.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/APOZIOPEZE (poslední přístup: 12. 12. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka