Termín klasické mluvnice (zvl. školní) pro označení syntaktické struktury vzniknuvší mechanickým přizpůsobením gramatického tvaru nějakého slova gramatickému tvaru slova sousedního. Typickým příkladem je (1):

Věta (1) je gramaticky nesprávná, protože jméno spoluobčanům je v dativu, který vznikl a. k dativu zdraví, který je regulárně přidělen slovesem sloužit, a nikoli v genitivu, jak to vyžaduje jeho pozice neshodného přívlastku k jménu zdraví: Čistota obce slouží zdraví spoluobčanů. Srov. další příklady a. ‒ (2) ukazuje typickou a. následujícího výrazu, (3) netypickou a. předcházejícího výrazu:

Gramaticky nesprávné nejsou struktury obsahující a. tehdy, pokud jsou součástí idiomu/frazému: Je širší než delší (místo gramatikou vynucovaného dlouhý); Dělej, co dělej (místo gramatikou vynucovaného děláš). Viz také jiná nemotivovaná porušení správné gramatické struktury věty ↗anakolut, ↗apoziopeze, ↗kontaminace, ↗zeugma.