ANAKOLUT  (vyšinutí z vazby)

Základní

Termín klasické (a školní především) gramatiky, jímž se označuje nezáměrná změna očekávané syntaktické struktury věty, která vede ke gramatické nesprávnosti věty n. souvětí. Klasické příklady jsou typu: Člověk, když nedává pozor, hned ho někdo okrade (Správně např.: Člověk, když nedává pozor, hned se stane obětí krádeže), n. v různých mluvnicích opakovaný příklad Chlapci ráno, když šli do školy, byla jim zima. A. je typický jev neformálního mluveného diskurzu. Vzniká v důsledku toho, že komunikační partneři jednají bez přípravy a bez kontroly toho, co říkají, často ve spěchu a s emocemi, takže „ztrácejí“ výpovědní perspektivu. V psaném textu je a. pokládán za chybu.

A. může být využit jako řečnická figura: v diskurzu může sloužit pro charakteristiku jeho bezprostřednosti, napjaté atmosféry apod., n. jako jazykový ukazatel nízkého sociálního postavení mluvící postavy. Viz také jiná nemotivovaná porušení správné gramatické struktury věty ↗atrakce, ↗apoziopeze, ↗kontaminace, ↗zeugma.

Rozšiřující
Literatura
  • Brown, H. & A. W. Halsall. Anacoluthon. In Preminger, A. & T. V. F. Brogan ad. (eds.), The New Princeton Encyclopedia of Poetry and Poetics, 1993, 67–68.
  • ČM, 1960, 336.
  • Hoffmann, L. Anakoluth und sprachliches Wissen. Deutsche Sprache 19, 1991, 97–119.
  • Sbg, 1972, 53.
Citace
Petr Karlík (2017): ANAKOLUT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ANAKOLUT (poslední přístup: 18. 10. 2019)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka