ANTECEDENT

Základní

1. V klasické gramatice: element poskytující referenci ↗endofoře: je‑li a. v textu před endoforou, klasická mluvnice mluví o ↗anafoře (tohoto termínu se však užívá i jako synonyma s nadřazeným termínem endofora, v generativní gramatice se užívá v jiném významu, viz ↗teorie vázání), je‑li a. v textu po endofoře, mluví se o ↗katafoře. A. je např. nominální skupina můj nejlepší přítel z gymnázia v (1), v níž poskytuje referenci reflexivu sobě, které ji bez a. nemůže získat:

(1)

Můj nejlepší přítel z gymnázia nerad mluví o sobě

Referenční identita a. a endofory (viz ↗koreference) se označuje koindexací, tj. sdílením nominálních rysů rod a číslo, neidentita různou indexací: [Můj nejlepší přítel z gymnázia]i nerad mluví o [sobě]i, ale rád mluví o [něm]j; Daneš v ✍VT (1985) mluví ο jednom případu izotopických vztahů; viz ↗izotopie. Prototypické jsou endofory s povahou zájmen a zájmenných příslovcí (Petri dal Pavlovij najíst, ale napít muj nedal / do hospody s nímj nešel).

(a) U vázaných endofor tantum (tj. u reflexiva se; viz ↗zájmeno reflexivní osobní, ↗reflexivní zájmeno) se dá jejich a. určit ze syntaktické struktury (např. ↗teorie vázání), včetně a. bez lexikální realizace (PRO, pro; viz ↗zájmeno); v ↗MVT je a. endofory se subjekt struktury, do níž se patří: Lékař poručil pacientovij PROj (koindexace pacientovi a PRO na základě ↗kontroly) vysvléct sej (koindexace PRO a se na základě ↗vázání) do půli těla; Petrůvi pohled na sebei. (a1) U slabě vázaných endofor tantum (např. u reflexiva svůj, viz ↗zájmeno reflexivní přivlastňovací) jsou v inf. skupinách někdy možná dvě čtení: Petri poručil Pavlovij PROj políbit svoui/j matku.

(b) U nereflexivních zájmenných výrazů se názory na to, jak dochází k identifikaci jejich a., a tím i k interpretaci reference těchto výrazů, různí. (Mnoho autorů by se shodlo na tom, že je identifikace a. dána pragmaticky, přičemž rysy forického výrazu ji omezují.) Viz také ↗teorie vázání, ↗osobní zájmeno, ↗izotopie.

2. V dnes nejčastějším významu, ve kterém se objevuje v gramatice, je a. jazykový materiál, který je potřebný k interpretaci zájmen, včetně těch bez fonetické realizace (Koupím kytici a dám ji Evě) n. ↗elipsy (Petr oktávii a Pavel suberb).

3. V logice výrok odpovídající p v ↗implikaci p ⊃ q (n. také p → q), výrok odpovídající q se nazývá konsekvent.

4. V lingvistice pod vlivem (3) v dvojici vět spojených spojkou jestliže (‑li) n. kdyby vedlejší věta následující po této spojce (v některých pojetích vedlejší věta včetně této spojky); a. je např. bude pršet (n. jestliže bude pršet) v souvětí Jestliže bude pršet, zůstaneme doma; konsekvent je pak věta hlavní tohoto spojení; a. se v starších pracích nazývá protaze, konsekvent apodoze (tyto termíny ovšem i viz ↗perioda); ↗příslovečné určení podmínky.

Rozšiřující
Literatura
  • Adamec, P. Nulevyje ekvivalenty mestoimenij i ich referencial'naja sootnesennost'. ČSR 32, 1987, 108–113.
  • Adamec, P. Κ vyjadřování a rozpoznávání koreference v ruštině a v češtině. Československá slavistika, Lingvistika, historie, 1988, 167–177.
  • Bajzíková, E. Pronomina und ihre Funktionen im Text. In Hlavsa, Z. & D. Viehweger (eds.), Aspects of Text Organization, 1985, 99–105.
  • Grindel, J. & P. M. Postal. Missing Antecedens. L1 2, 1971, 269–312.
  • SV, 1996.
  • VT, 1985.
  • Zimová, L. Způsoby vyjadřováni věrných členů v textu. Konkurence pojmenování, pronominalizace a elize, 1994.
  • Viz také Teorie vázání, Osobní zájmeno, Izotopie.
Citace
Petr Karlík (2017): ANTECEDENT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ANTECEDENT (poslední přístup: 23. 9. 2020)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka