KOREFERENCE

Základní

Referenční shoda výrazů v textu (tj. totožnost jejich referentů, tj. entit, ke kterým odkazují), např.

(1)

Petr má rád jen sebe

(2)

Heslo, které právě čtete, není úplné

Zpravidla se rozlišuje (A) k. gramatická a (B) k. textová. Při gramatické k. (A) se užití jazykových koreferenčních prostředků řídí gramatickými pravidly, zatímco k. textová (B) se vyjadřuje jazykovými prostředky (anaforickými a kataforickými), které jsou vágní. Hranice mezi (A) a (B) není ostrá (srov. ✍Hajičová & Panevová ad., 1985; ✍Hajičová & Panevová ad., 1986; ✍Hajičová & Panevová ad., 1987).

Za případy k. gramatické (A) se ve ↗FGP pokládají:

1. Vztažná zájmena v relativní (vztažné) větě: (i) Podej mi knihu, která leží na stole / ve které je vyfotografováno zatmění Slunce; (ii) Ukázal mi knihu, jejíž obálku ilustroval Josef Čapek. Vztažná zájmena který/jenž/jehož se vážou ke svému antecedentu v řídící větě, na němž vztažná klauze závisí, a shodují se s ním v rodě a čísle (nikoli v pádě; jejich pád je určen funkcí relativa uvnitř vztažné klauze). Příklady (i) a (ii) se liší v tom, že (i) se váže ke svému antecedentu přímo (jako dceřiný uzel závisející na slovese ve vztažné klauzi), zatímco v (ii) je mu podřízen nepřímo prostřednictvím svého nadřízeného substantiva (obálka v příkladu (ii)). Viz také ↗vztažná věta.

2. Reflexivní zájmeno (ve slabém i silném tvaru, srov. ↗reflexivní sloveso) v těch pozicích, kde je (v řadě koncepcí) pokládáno za větný člen (Honzai sei holil a díval se na sebei do zrcadla), a reflexivní zájmeno přivlastňovací svůj (Honzai poslal pohlednici i svéi babičce). Posesívní reflexivum primárně koreferuje se subjektem věty. V 1. a 2. osobě se však v této pozici vyskytuje často i posesívní zájmeno příslušné osoby (srov. Děkujeme vám za gratulaci k našemu sňatku), viz i jazyk reklamy, kde se zájmenu 2. os. dává přednost před reflexivem (Přijďte si k nám vybrat Vaše nové auto!); často se zájmeno 2. os. místo reflexiva objevuje tehdy, když má být vyjádřeno vykání: Pane Nováku, přijďte si k nám vybrat Vaše nové auto. V pracích ✍Daneš & Hausenblas (1962); ✍Bílý (1981); ✍Panevová (1986); ✍Čmejrková (1998); ✍Čmejrková (2011) se ukazuje, že ve 3. os. se zájmena svůj používá pro koreferenci ke kterémukoliv (i zapuštěnému, popř. i povrchově nevyjádřenému) subjektu/konateli, srov. Autořii líčí zápas venkovanůj o svouj půdu (= venkovani zápasili o svou půdu); Prezidenti omilostnil J. Odložilaj za způsobení smrti svéhoj otce (= J. Odložil způsobil smrt svého otce). Přítomnost několika „hloubkových“ subjektů vede často k víceznačnosti: Tomáši vytýkal Janovij zveřejnění svýchi/j rukopisů; Oteci našel dětij spokojeně si hrající ve svémj/i pokoji. Viz také ↗teorie vázání.

3. Potenciální subjekt infinitivních konstrukcí, v nichž infinitiv má funkci patientu, popř. záměru, po jistých řídících slovesech nazývaných slovesa ↗kontroly. Jsou to slovesa, jejichž některý aktant jakožto kontrolující člen (controller) (gramaticky) kontroluje potenciální subjekt infinitivu (jakožto člen kontrolovaný, controllee). (1998) mluví u těchto konstrukcí o „infinitivu tautoaktantovém“ (Vrátil se mu vynadat) a „heteroaktantovém“ (Poslali ho přinést pivo). V tomto pojetí pak ovšem slovesa jako přát si, hodlat, rozhodnout se řídí jak infinitiv tautoaktantový (Přál si jít do kina), tak heteroaktantový (Přál si být zařazen do kursu pro pokročilé (od vedoucího družstva)), pokud je kontrolovaný člen v pasivu. ✍Panevová (1993), ✍Panevová (1996) třídí slovesa kontroly (s infinitivem objektovým a záměrovým) podle typu „kontroloru“, tj. aktantu slovesa kontroly, s nímž koreferuje (nevyjádřený) subjekt infinitivu. Kontrolorem může být Konatel (Aktor): Jani se rozhodl /Sbi/ jít na koncert; Jani si zvykl /Sbi/ být pokládán spolužákyj za premianta; Adresát: Děkani doporučil studentovij /Sbj/ zopakovat si ročník; Patient: Oteci poslal synaj /Sbj/ studovat do Oxfordu. U některých sloves (slíbit, odepřít) může být kontrolorem jak Konatel (Rodičei odepřeli dětemj /Sbi/ doprovodit je do kina), tak Adresát (Rodičei odepřeli dětemj /Sbj/ dívat se večer na televizi). Gramatická k. obdobného typu je přítomna i u tzv. „slovanského akuzativu s infinitivem“ (viz ↗konstrukce akuzativu s infinitivem); seznam sloves řídících tento typ konstrukce je širší než jen slovesa smyslového vnímání: Dívkai spatřila chlapcej /Sbj/ vcházet do vrat; Slyšela Dominga zpívat árii; Poslali autorovii /Sbi/ podepsat smlouvu; Přivedl koně okovat (srov. ✍Panevová, 2008; MSoČ 2, 2014); viz také ↗kontrola.

4. Vlastnost kontrolovat sdílejí i některá slova řídící infinitivní subjekt a atribut, kde jde rovněž o k. mezi členem závislým na řídícím slovese (nejčastěji je to beneficient (i), může to však být i člen všeobecný (ii)), např. (i) Pro starší lidii je obtížné /Sbi / chodit na úřad tak daleko, (ii) Bylo náročné zhlédnout všechny festivalové snímky. V generativní gramatice je část takových případů pokryta operací tough-movement (It is difficult to do linguisticsLinguistics is difficult to do), srov. např. ✍Hicks (2009). Č. nemá analogickou transformaci, avšak repertoár výrazů s touto vlastností kontroly je zřejmě širší, než se pod uvedeným názvem analyzuje v angl.; v č. kromě hodnotících adjektiv v přísudku jako v (i) a (ii) výše jsou to slovesa vyjadřující pocity jako líbit se, potěšit, zajímat, bavit apod. (Janui těší/uspokojuje /Sbi/ chodit do tanečních; Janěi se líbí /Sbi/ navštěvovat plesy), srov. ✍Panevová (2011). U kontrolovaných atributivních infinitivů závislých na vyjmenované třídě řídících substantiv je kontrolor buďto vyjádřen jako závislý na stejném substantivu (iii), n. je všeobecný (iv): (iii) Janinui snahu /Sbi/ přispět na charitativní sbírku pořadatelé ocenili; (iv) Pokusgen překonat /Sbgen/ na olympiádě světový rekord ve skoku do výšky se nezdařil.

5. Jako gramatická koreference se dá vykládat také nepřítomnost povrchového vyjádření některého z aktantů nominální konstrukce (✍Panevová, 1996; ✍Panevová, 2011): (i) Soudcei přinutil vězněj k /Sbj/ přiznání; (ii) Paníi podezírala komornouj z /Sbj/ krádeže stříbrných příborů; (iii) Dcerai překvapila matkuj /Sbi/ náhlým odjezdem. Na rozdíl od infinitivní kontroly je u nominalizace zpravidla možné kontrolovaný člen povrchově vyjádřit (… přinutil vězně k jeho přiznání). U některých nominálních konstrukcí s možností k. mezi dvěma jejími členy je koreference fakultativní; pokud ovšem není naplněna, musí být člen explicitně vyjádřen, jako v (iv) Dcerai překvapila matkuj náhlým odjezdem svých dětík (✍Panevová, 2011).

(B) K. textovou rozumíme užití takových jaz. prostředků, které odkazují k objektu již zmíněnému (↗anafora), n. (v č. řidčeji) k objektu, který teprve bude v diskursu instalovat (↗katafora). Prostředky pro vyjádření anafory a katafory jsou – na rozdíl od k. gramatické probírané v odd. (A) – vágní. Patří k nim i nulové užití zájmena: Chlapeci potkal učitelej a /Sbi/ pozdravil hoj; Tomáši se domluvil s Jardouj, že /Sbi/j/ hoj/i odveze na nádraží; indexy tu označují primární chápání koindexace, v notaci není zastoupena koindexace s nějakým dalším objektem známým z kontextu či situace. Taková sekundární interpretace může nastat např. i u typu Dědečeki slíbil, že k nám v neděli /Sbi/k/ přijde (na rozdíl od gramaticky kontrolované k. u infinitivu Dědečeki slíbil /Sbi/ přijít k nám v neděli). Stejná situace může nastat i u katafory: (i) Po /Sbi/k/ příchodu do místnosti zapnul Tomáši televizor (ii) Kdykoliv /Sbi/k/ jej hrál, protivili se MilanoviČechovovi hrdinovéj z celé duše. V jistých kontextech se některé významy těchto vágních prostředků redukují omezeními danými např. kongruencí: Tomáši se dohodl s Janouj, že /Sbi/k/ jij/l odveze na nádraží. Užití anaforického odkazovacího aparátu není tedy vázáno gramatickými pravidly; v zájmu porozumění je ovšem žádoucí, aby těchto prostředků bylo použito konzistentně tak, aby výsledný diskurs byl koherentní.

Otázky vyjádření referenční totožnosti a příbuznosti zkoumá v rámci zjišťování „nové“ informace v textu a z hlediska realizace různých typů ↗tematických posloupností  ✍Daneš (1968), ✍Daneš (1979), ✍Daneš (1999). Typy tematických posloupností, jak je definoval ✍Daneš (1968), analyzuje v rámci textové syntaxe také ✍Hrbáček (1994). Způsoby vyjádření totožnosti referentů („objektů řeči“) v nadvětném kontextu zkoumá též ✍Zimová (1994). U ✍Hajičové & Vrbové (1981)✍Hajičové & Panevové ad. (1987) se předpokládá, že účastníci diskursu sdílejí jistou společnou zásobu znalostí o jeho předmětu. Je‑li diskurs plynulý, uplatňuje se při textové k. stupeň aktivovanosti jednotlivých prvků této společné zásoby znalostí, čímž mluvčí usnadňuje posluchači identifikaci referenčních vztahů. Anaforický vztah není vždy v užším smyslu koreferenční (srov. V hospodě seděli dva sousedé. Jeden kouřil dýmku, druhý držel cigáro), jak ukazují i výše citované práce, viz ✍Daneš (1979), ✍Zimová (1994); nově viz ✍Nedolužko(vá) (2011), viz také ↗asociační anafora, ↗izotopie. K dalším typům rozboru lexikální a zájmenné deixe a anafory přispěl ✍Hlavsa (1975). Viz také ↗teorie vázání.

Rozšiřující
Literatura
  • Bílý, M. Intrasentential Pronominalization and Functional Sentence Perspective (in Czech, Russian, and English), 1981.
  • Čmejrková, S. Syntactic and Discourse Aspects of Reflexivization in Czech: The Case of Reflexive Pronoun svůj. In Hajičová, E. & B. Hladká (eds.), Issues of Valency and Meaning, 1998, 75–87.
  • Čmejrková, S. Posesivní reflexivizace: zájmeno svůj, jeho užití a významy. In Štícha, F. (ed.), Kapitoly z české gramatiky, 2011, 655–686.
  • Daneš, F. Typy tematických posloupností v textu. SaS 29, 1968, 125–141.
  • Daneš, F. O identifikaci známé (kontextově zapojené) informace v textu. SaS 40, 1979, 257–270, upraveno a přetištěno in Daneš, F. Jazyk a text I, Výběr z lingvistického díla Fr. Daneše. Část 2, 1999, 355–372.
  • Daneš, F. & K. Hausenblas. Přivlastňovací zájmena osobní a zvratná ve spisovné češtině. SlavPrag 4, 1962, 191–202.
  • Hajičová, E. & J. Panevová ad. Coreference in the Grammar and in the Text 1. PBML 44, 1985, 3–20.
  • Hajičová, E. & J. Panevová ad. Coreference in the Grammar and in the Text 2. PBML 46, 1986, 1–11.
  • Hajičová, E. & J. Panevová ad. Coreference in the Grammar and in the Text 3. PBML 48, 1987, 3–12.
  • Hajičová, E. & J. Vrbová. On the Role of Hierarchy of Activation in the Process of Natural Language Understanding. In Horecký, J. (ed.), COLING-82 Proceedings, 1982, 197–203.
  • Hajičová, E. & K. Oliva ad. Odkazování v gramatice a v textu. SaS 48, 1987, 199–212.
  • Hicks, G. Tough-Constructions and their Derivation. LI 40, 2009, 535–566.
  • Hlavsa, Z. Denotace objektu a její prostředky v současné češtině, 1975.
  • Hrbáček, J. Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, 1994.
  • Landau, I. Control in Generative Grammar, 2013.
  • MSoČ 2, 2014.
  • Nedolužko, A. Rozšířená textová koreference a asociační anafora, 2011.
  • Palek, B. Cross-reference. A Study from Hyper-Syntax, 1968.
  • Panevová, J. K voprosu o refleksivnoj pronominalizacii v češskom jazyke. Linguistische Arbeitsberichte 54/56, 1986, 44–56.
  • Panevová, J. Infinitiv objektový a koreference. In Balowski, M. (ed.), Práce z dějin slavistiky 16. České a polské srovnávací studie, 1993, 109–113.
  • Panevová, J. More Remarks on Control. In Hajičová, E. & O. Leška ad. (eds.), Prague Linguistic Circle Papers 2, 1996, 101–120.
  • Panevová, J. České konstrukce tzv. slovanského akuzativu s infinitivem. SaS 69, 2008, 163–175.
  • Panevová, J. On the Syntax and Semantics of Czech Infinitival Constructions: A Case Study. In Slovo i jazyk. Sbornik statej k vosmiděsjatiletiju akaděmika Ju. D. Apresjana, 2011, 541–551.
  • Panevová, J. Infinitiv ve funkci atributu. In Štícha, F. (ed.), Kapitoly z české gramatiky, 2011a, 945–960.
  • , 1998.
  • Zimová, L. Způsoby vyjádření větných členů v textu. Konkurence pojmenování, pronominalizace a elize, 1994.
  • Viz také Kontrola, Teorie vázání, Izotopie.
Citace
Jarmila Panevová (2017): KOREFERENCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KOREFERENCE (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka