ZVUKOMALEBNÉ CITOSLOVCE  (onomatopoické interjekce, imitativní interjekce)

Základní

Typ ↗citoslovcí napodobující zvuky vydávané živými a neživými původci (viz také ↗zvukomalba). Mezi zvuky vydávanými živými původci lze rozlišovat zvuky vydávané hlasovým ústrojím, a to jednak lidským: smích (hihihi, chachacha, hohoho), jednak zvířecím (haf, mňau, kykyryký), zvuky vydávané dechovým ústrojím (, puf), při jídle (zob, chrup, křup), při rychlém pohybu (drap, chňap, frr). Mezi zvuky vydávanými neživými původci rozlišujeme zvuky vydávané při nárazu (bác, bum, bim bam, cvrnk, křáp, plác, žuch), při destrukci hmoty (rup, řach, řink, třesk), zvuky přírodních úkazů (fiú, húú), z nichž důležitou skupinou jsou zvuky vydávané vodou (cák, žbluňk), zvuky strojů, nástrojů a přístrojů (cink, bim bam, klapy klap, řízy řízy), mezi nimiž se vyčleňují zvuky hudebních nástrojů (bzum bzum na basu, fidli fidli na housličky, bum bum na buben).

Kořeny z.c. se zapojují do slovotvorných derivací přímo (Cit žbluňk, křup > Verb žbluňk‑nou‑t, křup‑nou-t; Cit tikVerb tik‑a‑t / Subst tik‑ot), n. už jako součást derivačního východiska: (žbluňk‑nu‑t‑í, křup‑nu‑t‑í; tik‑á‑n‑í); onomatopoické kořeny jsou východiskem vzniku slov, u nichž jejich onomatopoický původ odhaluje jen ↗etymologie. Z.c. obsazují syntaktické pozice ve větě:

A žába Přísudek žbluňk do vody

Hodiny vydávaly Předmět to svoje monotónní tik tak

Z vedlejší místnosti se ozvalo Podmět hlasité bum bác

Viz také ↗ikonicita.

Rozšiřující
Literatura
Citace
Klára Osolsobě (2017): ZVUKOMALEBNÉ CITOSLOVCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ZVUKOMALEBNÉ CITOSLOVCE (poslední přístup: 21. 4. 2021)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka