SUFIXACE

Základní

↗Derivace pomocí ↗sufixu; je buď doprovázena změnou morfologické charakteristiky (Adj.rychl‑ý‑(0) > Subst.rychl‑ost‑(0)), n. se morfologická charakteristika formálně nemění (např. při ↗deminuci): Subst.dům‑(0) > Subst.dom‑ek‑(0). Sufix u ohebných slovních druhů v rámci popisů v duchu ↗OTS v č. dále segmentujeme na derivační sufix (mění význam: uč‑i‑tel(0)) a flektivní sufix (mění zpravidla morfologickou povahu – typ flexe základového slova: uč‑i‑tel(0)), který je nositelem gramatických rysů a ve slově stojí na jeho absolutní pravé periferii; tradičně se nazývá ↗koncovka: uč‑i‑telnom.sg.‑0, uč‑i‑telgen.sg.‑euč‑i‑telinstr.sg.‑em, …; uč‑i‑telová‑n‑í‑nom.sg.‑0, uč‑i‑telová‑n‑í‑gen.sg.‑0, uč‑i‑telová‑n‑í‑instr.sg.‑m; viz ↗koncovka. V jiných koncepcích je analýza slova učitel trojsufixová: uč‑i‑tel‑0.

Rozšiřující
Literatura
Citace
Zdenka Rusínová (2017): SUFIXACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SUFIXACE (poslední přístup: 8. 8. 2020)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka