KONCOVKA

Základní

Tvaroslovný sufix, který stojí v absolutním konci slovního tvaru; rozlišují se tvarotvorné k., tedy konkrétně: (a) tzv. pádová k. (kumulační morfém vyjadřující významy pádu a čísla v závislosti na rodu): pán‑a, dobr:é‑ho; (b) tzv. osobní k. (kumulační morfém vyjadřující významy osoby a čísla): nes:e‑me; (c) tvarová k. (nabr:a‑l, nabr:á‑n‑a), za nimiž následují v případě participií (d) rodově‑numerální k.: nabr:a‑l‑0, nabr:a‑l‑i; nabr:á‑n‑a, nabr:á‑n‑i) a (e) infinitivní k.: br:á‑t, moc:0‑i. V mluvnicích současné č. je k. totožná s gramatickým neboli ↗tvarotvorným formantem, a to v deklinaci (u jmen) i v konjugaci (u sloves), kde je na rozlišování bohatého systému ↗kmenotvorných přípon na straně jedné a chudého inventáře osobních, infinitivních k. a tvarových k. participií, za nimiž stojí univerzální k. jmenného rodu+čísla, na straně druhé, založena klasifikace ↗slovesných tříd a ↗slovesných vzorů.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Čermák, F. Syntagmatika a paradigmatika českého slova I, 1990.
  • ČM, 1981.
  • ČŘJ, 1996.
  • Erhart, A. Základy jazykovědy, 1984.
  • 1, 1986.
  • 2, 1986.
  • MSoČ 1, 2010.
  • PMČ, 1995.
Citace
Klára Osolsobě (2017): KONCOVKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KONCOVKA (poslední přístup: 23. 2. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka