SOCIOONOMASTIKA

Základní

Poměrně mladá disciplína, která dosud nemá vyvinutou ucelenou teorii. Zkoumá vztah vlastního jména a různých stránek života společnosti, a proto se začala formovat především v antroponomastice, kde se tento vztah projevuje nejvýrazněji. Při socioonomastickém výzkumu se užívají metody kvalitativní i kvantitativní (především statistické výzkumy); viz ↗sociolingvistika. S. vychází z obecně uznávaného faktu, že volba vlastního jména je vždy společensky podmíněna. Pojmenovací podmínky jsou (či mohou být) odrazem nejen jazykových, ale také právních a sociálních, vzdělanostních, politických, ideových, ekonomických, kulturních, náboženských, národnostních i mezinárodních a jiných veřejných i soukromých a rodinných poměrů v dané společnosti, a to zejména při volbě ↗rodných jmen (např. pro vyznavače islámu je volba muslimského jména pro syna zpravidla obvyklá a rodinně závazná, i když je jeho matka občankou ČR). Vlastní jméno je jevem široce sociálním a v jeho volbě se paralelně promítají také rysy společenské prestižnosti.

1. V minulosti byl v č. zemích pro jednotlivé společenské třídy charakteristický repertoár určitých antroponym; byla např. známa jména typická pro šlechtu, měšťanstvo, venkovský lid. Při volbě rodného jména se v současné č. společnosti stále uplatňují nejen rodinné tradice, a to zejména u jmen mužských, ale i vliv vzdělání, profese a zaměstnání, jakož i společenského postavení rodičů, jejich věk, místo, kde bydlí či odkud pocházejí, jejich národnost, ideové a náboženské přesvědčení, zájmy, záliby, vzor, názory přátel aj. Volbu jmen dále ovlivňuje jejich společenská obliba, vkus a móda, dění národní i mezinárodní; uplatňuje se při ní také rodičovský obdiv ke známým osobnostem ze života kulturního (např. zájem o jméno Aneta v ČR vzrostl po úspěchu zpěvačky A. Langerové), sportovního, méně politického, dále i popularita kladných filmových, televizních a literárních postav (volba jmen Esmeralda, Manuela podle televizních seriálů) aj. aspekty.

Sociální aspekty se projevují i v existenci paralelních subsystémů antroponym v různých sociálních skupinách a komunikačních sférách, tj. jedinec je jinak zapsán či oslovován ve sféře oficiální, polooficiální (v zaměstnání, ve škole, při sportu a v různých zájmových skupinách) a soukromé. Tyto subsystémy podmiňují vznik různých neoficiálních způsobů pojmenování, jakými jsou různé obměny rodných jmen a ↗příjmení (viz ↗hypokoristikum a také ↗přezdívky).

2. Společenská situace ovlivnila rovněž tvorbu toponym, a to v závislosti na místu, době, tradicích, konvencích, majetkoprávních poměrech, společenském zřízení apod., které motivovaly volbu konkrétního jména. Uplatnily se přitom též vlivy politické, dynastické, administrativně‑právní, mezinárodní, náboženské i psychologické, a to nejen při volbě názvů osad (Dvůr Králové, Boží Dar), ale i hradů (Karlštejn), klášterů (Porta Coeli, tj. Brána nebes) a neobydlených objektů (↗pomístní jméno); nověji se uvedené vlivy výrazně uplatňují u názvů ulic a veřejných prostranství (Masarykovo nábřeží, Vítězné náměstí), viz též ↗urbanonymum, ↗honorifikační toponymum. Toponyma se v posledním desetiletí dostávají do pozornosti mezioborového výzkum antropologie, geografie a politologie. Jsou zkoumána jako téma diskurzu (↗kritická analýza diskurzu), prostředek vytváření prostoru, lokální, regionální a národní paměti n. identity, rovněž jako součást kulturního dědictví. Jejich socioonomastický výzkum představuje v současnosti metodologicky nejdynamičtější oblast toponomastiky (srov. ✍Jordan & Bergmann, 2009, ✍David, 2011, ✍Semian, 2012, ✍Krško, 2013; přehled literatury viz ✍David & Mácha, 2014:14–44).

3. Hospodářské, společenské aj. poměry ovlivňují i tvoření chrématonym, zejména vlastních jmen různých výsledků lidské činnosti – ↗sérionyma, jakož i jmen rozmanitých firem a institucí (viz ↗obchodní jméno), srov. např. pojmenování piv po r. 1989, v nichž se uplatňují anglické výrazy (Nymburk Lager Beer, Ostravar Red, Staropramen Cool Lemon) a odkazy k místu původu, regionálním osobnostem, historii n. kultuře (Něžný barbar, Pepinova desítka, Reichenberger, Svijanský Kníže, Valdštejn; ✍Čechová, 2009, ✍Hajná, 2014).

Rozšiřující
Literatura
  • Blanár, V. Die soziolinguistische Problematik der Personennamen. Ethnographisch-Archäologische Zeitschrift 13, 1972, 203–208.
  • Čechová, K. Názvy piv v České republice. Mag. práce, FP TU, Liberec, 2009.
  • David, J. Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z moderní české toponymie, 2011.
  • David, J. & P. Mácha. Názvy míst. Paměť, identita, kulturní dědictví, 2014.
  • Debus, F. Zur Pragmatik von Namengebung und Namengebrauch in unserer Zeit. Beiträge zur Namenforschung 29, 1985, 305–343.
  • Debus, F. Methoden und Probleme der soziologisch orientierten Namenforschung, NEIHO 2, 1996a, 344–351.
  • Debus, F. Soziolinguistik der Eigennamen. Name und Gesellschaft (Sozio-onomastik). NEIHO 2, 1996b, 393–399.
  • Gerritzen, D. Naming Children in a Globalising World. AOn 47, 2006, 177–183.
  • Hajná, M. Názvy piv v diachronní perspektivě. Mag. práce, FF OU, Ostrava, 2014.
  • Jordan, P. & H. Bergmann ad. (eds.) Geographical Names as a Part of the Cultural Heritage, 2009.
  • Knappová, M. Rodné jméno v jazyce a společnosti, 1989.
  • Knappová, M. Obchodní jméno jako fenomén jazykový a sociologický. In Czarchowska, M. & L. M. Szewczyk (eds.), Onomastyka polska i nowe kierunky językoznawcze, 2000, 123–131.
  • Knappová, M. Prestižní aspekty pojmenování v Česku. In David, J. & M. Čornejová ad. (eds.), Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky, 2010, 242–248.
  • Knappová, M. Jak se bude vaše dítě jmenovat? 2010, 26–39.
  • Krško, J. Toponymický priestor ako súčasť kultúrno-antropologického priestoru. AOn 54, 2013, 154–169.
  • Nicolaisen, W. F. H. Socio-onomastics. In Eichler, E. ad. (eds.), Der Eigenname in Sprache und Gesellschaft I, 1985, 118–132.
  • Nicolaisen, W. F. H. Placenames and Politics. Names 38, 1990, 193–207.
  • Nicolaisen, W. F. H. In the Beginning Was the Name, 2011.
  • Pleskalová, J. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010, 2011.
  • Semian, M. Název jako symbol regionu. Historická geografie 38, 2012, 335–352.
  • Šrámek, R. První česká socioonomastická práce. SaS 52, 1991, 299–303.
  • ÚOO, 1999, 100–102.
Citace
Miloslava Knappová, Jaroslav David (2017): SOCIOONOMASTIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SOCIOONOMASTIKA (poslední přístup: 13. 11. 2019)

Další pojmy:

onomastika sociolingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka