KOHERENCE

Základní

Termín užívaný v rámci ↗textové lingvistiky pro označení významové (sémantické a pragmatické) soudržnosti textových jednotek (výpovědí) v procesu porozumění ↗textu (✍Rickheit & Schade, 2000). V rámci textové lingvistiky se k. rozumí rovněž princip, který se uplatňuje při konstituování textu a v konkrétním textu se stává jeho rysem, s jehož pomocí je spolu s dalšími rysy možno určit ↗textovost zkoumaného textu, tj. zda jde z komunikačního hlediska o text (✍de Beaugrande & Dressler, 1981; ✍de Beaugrande & Dressler, 1992).

K. staví mj. na formálních vztazích jazykových prostředků v povrchové struktuře textu, jež jsou výsledkem formálních operací jako opakování nebo substituce, tj. k. staví mj. na ↗kohezi čili na formální spojitosti výpovědí v textu (např. ✍Tanskanen(ová), 2006; Štícha v AGSČ, 2013:905n.). K. se ovšem s ohledem na významovou soudržnost výpovědí chápe i obecněji jako princip kognitivních procesů a vlastnost jeho výsledků, významnou roli v ní hraje také situační a kulturní vědění i vědění o světě (✍Velde, 1992; ✍Figge, 2000 aj.). Významové vztahy mezi dvěma výpověďmi v textu, u něhož adresát vychází z jeho komunikativnosti a soudržností, se v určité situaci a s ohledem na určitý žánr utvářejí i tam, kde prostředky textové ↗koheze nejsou přítomny, resp. kde koherence nestaví jen na sémantice. Významový vztah výpovědí Petr nešel do práceByl nemocný se tak utváří díky formálním prostředkům ↗koheze, tj. na základě gramatické shody mezi kategoriemi určitého slovesa (rod a číslo) ve vztahu k substantivu v předchozí výpovědi, tj. Petr nešel do práce. Byl nemocný, resp. na ↗koreferenci mezi Petr a ↗pro, tj. Petri nešel do práce. [pro]i Byl nemocný. Vyznamový vztah, že druhá výpověď je „vysvětlením“ první, se ale na základě obsahu výpovědí a jejich lineárního sledu utváří také na základě vědění o světě. Obě výpovědi přitom mohou být formálně propojeny také ↗konektorem totiž, jímž se explikuje vysvětlovací vztah mezi druhou a první výpovědí, tj. Petr nešel do práce. Byl totiž nemocný. Při opačném sledu výpovědí, tedy Petr byl nemocný. Nešel do prácejde o vztah důsledkový, který lze explikovat ↗konektorem takže, tj. Petr byl nemocný. Takže nešel do práce. Významový vztah obou výpovědí je přitom na základě vědění o světě zřejmý a jejich sled koherentní i bez formálního konektoru v užším smyslu. Jinak je tomu u sledu výpovědí Petr měl horečku a kašlal. Šel do práce. Významový vztah mezi druhou a první výpovědí v tomto případě na základě vědění o světě takto zřejmý není. Významový vztah obou výpovědí se utváří a jejich spojení se stává koherentním až užitím konektoru, který obě výpovědi formálně propojuje a explikuje jejich přípustkový vztah, srov. Petr měl horečku a kašlal. Přes to všechno šel do práce.

K. textu, tj. významové vztahy mezi dvěma výpověďmi, se tedy podle AGSČ (2013:906) utvářejí (1) ↗referencí ke ↗komunikační situaci, s níž se pojí situační, žánrové, kulturní n. obecné vědění o světě, a ↗koreferencí, (2) ↗tematickými posloupnostmi navazujících výpovědí (jejich typy a příklady viz tamtéž), (3) ↗konektory (jejich typy a příklady viz tamtéž) a (4) gramatickými vztahy výpovědí, jejich typy a příklady viz ↗koheze.

K formálním prostředkům, které slouží i k. textu, přistupuje i opakování gramatických kategorií slovesných, což třeba u kategorie času, jíž se výpovědi situují v čase, zřejmě souvisí s šířeji chápanou ko/↗referencí (✍Zifonun(ová), 2000). Svou roli může ovšem sehrát i slovesný způsob, který signalizuje, zda se výpovědi vztahují ke skutečnému světu, což má i svou stránku formální. Zatímco např. ve sledu výpovědí Petri zůstal doma. [pro]i Byl nemocnýje na základě koreference u Petr a ↗pro a shody času jejich významová souvislost zřejmá, v posloupnosti *Petr zůstal doma. Byl by nemocný. už tomu tak není. Nic se nezmění ani explikací významového vztahu konektorem, tj. *Petr zůstal doma. Jedině že by byl nemocný. Koherentním se sled výpovědí stává až při formální shodě jejich slovesného způsobu, tj. Petr by zůstal doma, jedině že by byl nemocný., resp. Petr by nezůstal doma. Jedině že by byl nemocný. Změna gramatických kategorií může také signalizovat textový předěl. Např. odklon od dokonavého vidu ve vyprávění k vidu nedokonavému může signalizovat komentář k tomuto vyprávění apod. (srov. ✍Nekula, 1996:169n.), srov. Přijeli k nám na návštěvu naši známí z Berlína. Jen co se ubytovali, chtěli se jít podívat na Prahu. Vyrazili jsme tedy směr Hradčany. Na Prahu z Hradčan se cizinci dívají rádi a dlouho. Pak teprve jsme se vydali do města, abychom něco pojedli. Večer jsme v Činoherním klubu shlédli inscenaci Čechova.

↗tematických posloupnostech se mezi dvěma výpověďmi např. při návazné tematizaci rématu vytváří významový vztah, je-li mezi příslušnými lexikálními prostředky, jimiž se odkazuje k příslušným předmětům řeči, významový vztah identity (Loni bylo uděleno devětkrát více pokut. Pokuty byly uděleny za nejrůznější prohřešky.), synonymie (Představil nám svou dívku. Holka to byla milá, ale nehodila se k němu.), hyponyma n. hyperononyma (Dostal od rodičů morče. Domácí mazlíček mu měl nahradit bratříčka.), vlastního jména a obecného jména (Odstěhoval se do Prahy. V tomto městě vždycky chtěl bydlet.) apod. Následná lexikální jednotka se může navíc pojit s ↗ukazovacím, tj. funkčně viděno odkazovacím zájmenem ten, tento n. takový, n. adjektivem zmíněný či uvedený (Loni bylo uděleno devětkrát více pokut. Ty pokuty / Zmíněné pokuty nebylo snadné vybrat.).

Rozlišuje se též mezi konexí (mezivětné navazování využívající zvl. pronominalizace a ↗pro), kohezí (opakování a významová obměna lexikálních prostředků, která slouží vytváření ↗tematických posloupnostík. (soudržnost na základě vědění o světě), popř. interpretabilitou (✍Hoffmannová, 1993, ✍Rickheit & Schade, 2000). Viz také ↗koheze.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Conte, E. ad. (eds.) Text and Discourse Connectedness, 1989.
  • Daneš, F. On Text-constituting Semantic Relations. In Rot, S. (ed.), Languages in Functions, 1983, 71–76.
  • Daneš, F. Věta a text, 1985.
  • de Beaugrande, R. & W. U. Dressler. Einführung in die Textlinguistik, 1981.
  • de Beaugrande, R. & W. U. Dressler. A New Introduction to Text Linguistics, 1992.
  • Enkvist, N. E. (ed.) Coherence and Composition, 1985.
  • Figge, U. L. Die kognitive Wende in der Textlinguistik. In Brinker, K. & G. Antos ad. (eds.), Text- und Gesprächslinguistik: Ein internationales Handbuch zeitgenössischer Forschung, sv. 1, 2000, 96–104.
  • Fritsche, J. (ed.) Konnektivausdrücke – Konnektiveinheiten, 1982.
  • Halliday, M. A. K. & R. Hasan. Cohesion in English, 1976.
  • Harweg, R. Pronomina und Textkonstitution, 1968.
  • Helbig, G. Vývoj jazykovědy po roce 1970, 1991.
  • Heydrich, W. & F. Neubauer. ad. (eds.) Connexity and Coherence, 1989.
  • Hoffmannová, J. Sémantické a pragmatické aspekty koherence textu, 1983.
  • Hoffmannová, J. Koherence, koheze, konexe ...? SaS 54, 1993, 58–64.
  • Hrbáček, J. Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, 1994.
  • Janich, N. (ed.) Textlinguistik: 15 Einführungen, 2008.
  • Nekula, M. Textuelle Funktionen des deutschen Artikels und des tschechischen Aspekts. In Gladrow, W. & S. Heyl (eds.), Slawische und deutsche Sprachwelt: Typologische Spezifika der slawischen Sprachen im Vergleich mit dem Deutschen, 1996, 161–172.
  • Lohmann, P. Connectedness of Texts: A Bibliographical Surway. In Heydrich, W. & F. Neubauer ad. (eds.), Connexity and Coherence, 1989, 383–399.
  • PMČ, 1995.
  • Rickheit, G. & U. Schade. Kohärenz und Kohäsion. In Brinker, K. & G. Antos ad. (eds.), Text- und Gesprächslinguitik: Ein internationales Handbuch zeitgenössischer Forschung, sv. 1, 2000, 275–283.
  • Tanskanen, S.-K. Collaborating towards Coherence: Lexical Cohesion in English Discourse, 2006.
  • van de Velde, R. G. Text and Thinking, 1992.
  • van Dijk, T. A. (ed.) Handbook of Discourse Analysis, 1985.
  • Vychodilová, Z. Výrazové prostředky textové soudržnosti v češtině v porovnání s ruštinou, 2008.
  • Weinrich, H. Tempus: Besprochene und erzählte Welt, 1964.
  • Zifonun, G. Textkonstitutive Funktionen von Tempus, Modus und Genus Verbi. In Brinker, K. & G. Antos ad. (eds.), Text- und Gesprächslinguistik: Ein internationales Handbuch zeitgenössischer Forschung, sv. 1, 2000, 315–330.
  • Zikánová, Š. & E. Hajičová ad. Discourse and Coherence. From the Sentence Structure to Relations in Text, 2015.
  • Zimová, L. Způsoby vyjadřováni větných členů v textu. Konkurence pojmenování, pronominalizace a elize, 1991.
Citace
Marek Nekula (2017): KOHERENCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KOHERENCE (poslední přístup: 23. 1. 2020)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka