AFIX
▲
►
Základní
Typ ↗morfu plnící různé funkce (slovotvorné, tvarotvorné); připojuje se ke kořenovému morfu, n. ke kmeni. Podle postavení vůči kořenovému morfu n. kmeni se rozlišují jednotlivé typy afixů: ↗prefix (do‑dělat), ↗sufix (děl‑á‑m), ↗postfix (kdo‑si), infix (č. nemá), interfix (č. nemá), ↗cirkumfix (pod‑pat‑ek). Neaglutinované a. mající povahu ↗klitiky se nazývají různě: a. mobile, a. diskrétní, a. distantní aj.: směje se – on se směje.
▲
►
Rozšiřující
Literatura
- Čermák, F. Syntagmatika a paradigmatika českého slova, 1990.
- ČM, 1981.
- ČŘJ, 1996.
- Erhart, Α. Základy jazykovědy, 1984.
- MČ 1, 1986.
- MČ 2, 1986.
Citace
Klára Osolsobě
(2017): AFIX.
In: Petr Karlík, Marek Nekula,
Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/AFIX (poslední přístup: 12. 12. 2024)
URL: https://www.czechency.org/slovnik/AFIX (poslední přístup: 12. 12. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka