AFIX

Základní

Typ ↗morfu plnící různé funkce (slovotvorné, tvarotvorné); připojuje se ke kořenovému morfu, n. ke kmeni. Podle postavení vůči kořenovému morfu n. kmeni se rozlišují jednotlivé typy afixů: ↗prefix (do‑dělat), ↗sufix (děl‑á‑m), ↗postfix (kdo‑si), infix (č. nemá), interfix (č. nemá), ↗cirkumfix (pod‑pat‑ek). Neaglutinované a. mající povahu ↗klitiky se nazývají různě: a. mobile, a. diskrétní, a. distantní aj.: směje se – on se směje.

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Syntagmatika a paradigmatika českého slova, 1990.
  • ČM, 1981.
  • ČŘJ, 1996.
  • Erhart, Α. Základy jazykovědy, 1984.
  • 1, 1986.
  • 2, 1986.
Citace
Klára Osolsobě (2017): AFIX. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/AFIX (poslední přístup: 17. 8. 2019)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka