POSTFIX

Základní

Jeden z druhů ↗afixu, jehož zvláštnost spočívá v tom, že s ohledem na svůj původ v ↗enklitických částicích stojí ve sklonných slovech až na samém jeho konci za koncovkou; typické příklady jsou:

co‑ž, čeho‑ž, čemu‑ž ...

jaký‑si, jakého‑si, jakému‑si …

Jako p. se formálně chovají i deiktické kořeny, enkliticky napojené na ukazovací zájmena, srov. ten‑toten‑hle. – P. vznikly ze starších ↗enklitických částic ‑li, ‑s(i), ‑ť, ‑ž(e), resp. z enkliticky napojených deiktických kořenů ‑to či ‑hle. Lexikalizací příslušných slov pak došlo k jejich přehodnocení ve „slovotvorné částice“, resp. specifický druh slovotvorného afixu: jakýjakýsi, kdokdosi, cocokoli aj. U ukazovacího zájmena je pak možná i jeho reduplikace: tentenhletenhleten. V tom případě se pak skloňují obě zájmena: ten‑hle‑ten, toho‑hle‑toho, tomu‑hle‑tomu ...

Souběžně s lexikalizací enklitických částic u funkčních slov (a + ž, a + ť, kdy + žkdyž, nebo + ťneboť ...), k níž došlo v 15. stol., se zúžila i distribuce enklitických částic ve spojení se slovesem, tj. indikativ bývá‑ť a imperativ/optativ přijdi‑ž. V tomto spojení pak došlo k postupné ↗gramatikalizaci enklitických částic (✍Nekula, 2010). Enklitické částice ve střední č. v daném spojení koindikovaly ↗slovesný způsob, podle všeho však nebyly součástí flexe a nefungovaly jako výlučné gramatické postfixy slovesné. Na to, že šlo o enklitické markery ↗větného modu, ukazuje enklitická částice ‑li indikující otázku a dotvářející systém markerů větného modu. Její užití se v č. postupně zúžilo na indikaci nepřímé otázky, čímž došlo k jejímu přehodnocení ve spojku: Nevím, budu-li tam dnes včas. Podobně zastaraly i ostatní enklitické markery větného modu, které pravděpodobně vymizely v souvislosti s rozvinutím systému tzv. deadverbiálních částic, jež převzaly některé funkce enklitických částic. Jeho rozvinutí podle všeho podpořil jazykový kontakt s němčinou (✍Nekula, 1996).

Vzhledem k tomu, že si ↗enklitická částice ‑pak v příkladech typu Kohopak k nám asi letos pozvali? n. Kdopak by tam chodil? podržela svou pragmatickou funkci a podílí se na indikaci funkce výpovědi (viz ↗ilokuce), je sporné, zda je v kdopak plně lexikalizována a zda v jejím případě skutečně jde o slovotvorný postfix svébytného lexému. Např. SSJČ nicméně kdopak vede jako samostatný lexém a ‑pak tak v daném případě chápe jako p.

Rozšiřující
Literatura
  • Anderson, S. R. Wackernagel's Revenge: Clitics, Morphology and the Syntax of Second Position. Lg 69, 1993, 68–98.
  • Bybee, J. Cognitive Processes in Grammaticalization. In Tomasello, M. (ed.), The New Psychology of Language 2, 2003, 145–167.
  • Kopečný, F. Zur Etymologie grammatischer Wörter und der Partikeln. TLP 3, 1968, 179–187.
  • Kopečný, F. Etymologický slovník slovanských jazyků I. Koncové partikule, 1973.
  • Lehmann, Ch. Grammatikalisierung und Lexikalisierung. Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung 42, 1989, 11–19.
  • Lehmann, Ch. Thougts on Grammaticalization, 1995.
  • Lehmann, Ch. Theory and Method in Grammaticalization. Zeitschrift für Germanistische Linguistik, 32, 2004, 152–187.
  • 1, 1986.
  • 2, 1986.
  • 3, 1987.
  • Nekula, M. System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen, 1996.
  • Nekula, M. Status tzv. postfixů. In Hansack, E. & W. Koschmal ad. (eds.), Festschrift für K. Trost zum 65. Geburtstag, 1999, 205–209.
  • Nekula, M. Grammatikalisierung und Marginalisierung „enklitischer Partikeln“ im Tschechischen. Linguistik online, 44.4, 2010 (https://bop.unibe.ch/linguistik-online/).
  • PMČ, 1995.
  • SSJČ, 1958–1971.
  • ZČSk, 1962.
Citace
Marek Nekula (2017): POSTFIX. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/POSTFIX (poslední přístup: 22. 2. 2018)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka