SYNKOPA

Základní

Termín užívaný v tradiční diachronní fonologii pro zánik samohlásek výslovnostně „slabých“ (krátkých, redukovaných, nepřízvučných) uvnitř slova. S. je známá z různých jaz. světa; pro č. měl závažné důsledky pozdně psl. zánik tzv. slabých („lichých“ počítáno od konce) ↗jerů v slovech, např. psl. +tьma (dvojslabičné, tak zachováno ještě i v ↗staroslověnštině) > č. tma (jednoslabičné); psl. +kъnędzь (trojslabičné, tak zachováno ještě i v stsl.) > č. kněz (jednoslabičné, spolu s ↗apokopou koncového ‑ь). Ve fónicky objemnějších slovních formacích mohly být při allegrové výslovnosti synkopovány i delší segmenty než pouhá samohláska. Např. slovo pastorka (sekundárně též pastorkyně, nář. a slk. pastorkyňa) vzniklo patrně z pa‑ ‘nepravý’, dále z +dъktor‑/‑ter‑ ‘dcera’ (to bezpečně doloženo v stsl. dъšti, gen. dъštere, v stč. dci, gen. dceře atd., takže lze s jistotou rekonstruovat psl. podobu +dъkti, gen. +dъkter‑e) a deminutivního sufixu ‑ъk(‑a). V dlouhém +pa‑dъktor‑ъka došlo v důsledku s. k zániku celé slabiky ‑ъk‑, takže pak ‑dъkt‑ > ‑dt‑ > ‑st‑. Původní význam a tvoření, vlastně ‘padcerka’, odpovídá vskutku významu ‘nevlastní dcera/dcerka’, doloženému u slova pastorka. S. patří spolu s ↗aferezí, ↗deglutinací, ↗disimilací, ↗haplologií, ↗kontrakcí aj. k jaz. procesům, jimiž se zmenšoval fónický objem slov a které se někdy souhrnně označují jako redukce.

Rozšiřující
Literatura
  • Večerka, R. ad. K pramenům slov. Uvedení do etymologie, 2006.
Citace
Radoslav Večerka (2017): SYNKOPA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SYNKOPA (poslední přístup: 5. 7. 2020)

Další pojmy:

fonologie diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka