PSEUDONYM

Základní

Patří do systému ↗fiktonymů, tj. soustavy vlastních jmen přijatých k zatajení pravého jména. Jako p. se v české onomastice (podle TSO, 1973:169–171) označují nepravá, smyšlená jména osob, zejm. umělců (též umělecké jméno) a literárních postav, přijatá za účelem zatajení jejich pravého jména. V jazykovědné terminologii bývají p. označovány též jako kryptonymy (✍Vopravil, 1973; ✍Kraus a kol., 2007:455). Jako p. / umělecké jméno bývá nejčastěji voleno spojení jména a příjmení vyvolávající dojem oficiálního pojmenování, ovšem ve srovnání se spojením skutečného občanského jména a příjmení uživatele pseudonymu je pseudonym foneticky a rytmicky libozvučnější, s vyváženým střídáním samohlásek. P. se buď vytvářejí tak, že (1) s původním/pravým jménem a příjmením nemají nic společného a působí dojmem oficiálního občanského pojmenování (Vladimír Štanclp. / umělecké jméno Michal David, Hana Zaňáková umělecky působí jako Lucie Bílá), n. (2) je k jejich vytvoření použita nějaká část občanského jména a příjmení nositele (p. / umělecké jméno Anna K. vychází z konce občanského jména zpěvačky Lucianna a začátku jejího příjmení Krecarová), popř. ji alespoň připomíná (zpěvák František Moravec užívá p. / umělecké jméno Lou Fanánek Hagen, přičemž první a poslední část byla přejata podle cizích vzorů s tím, že středovým jménem Fanánek, tj. ↗hypokoristikemFrantišek, jej babička nazývala v dětství). Jako p. se uplatňují různé typy ↗vlastních jmen zkratkových, popř. „nahodilá“ skupení písmen či hlásek, např. ABCD – Svatopluk Čech, ABE – Čestmír Jeřábek, Aba – Jan Dlabač, eš – Miloslav Bureš (✍Vopravil, 1973:36, 97). (3) Na typ (1) volně navazují p. vyjadřující charakteristiku či názory příslušné osoby. Např. dělničtí přispěvatelé do Dělnických listů, vycházejících od r. 1872, skrývali z politických důvodů svou identitu pod výmluvnými jmény jako Josef Šizený, Antonín Nespokojený (✍Vopravil, 1973:7). V rámci p. se někdy rozlišuje ještě pseudogynekonym(um), tj. p. muže obsahující alespoň jedno jméno ženské (Jaroslav Maria vlastním jménem Jaroslav Mayer), a pseudoandronym(um), tj. p. ženy obsahující jméno mužské (malířka Marie Čermínová tvořila pod p. Toyen). K užívání p. / uměleckého jména není třeba žádné povolení, ale podle platných zákonných směrnic se toto jméno neuvádí do občanského průkazu.

Rozšiřující
Literatura
  • Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov, 2007, 455.
  • Procházková, Ž. Když postava vymýšlí, mění či skrývá své jméno… In Pastyřík, S. & V. Výška (eds.), Onomastika a škola 8, 2008, 389–394.
  • TSO, 1973, 169–171.
  • Vopravil, J. Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře: (anagramů, kryptonymů, značek, jmen původních, přijatých, dvojitých, polatinštělých atd.), 1973.
Citace
Miloslava Knappová (2017): PSEUDONYM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PSEUDONYM (poslední přístup: 24. 4. 2019)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka