V české onomastice definován jako jméno přijaté k zatajení pravého jména, přičemž se – podle ✍TSO (1973:108, 169–171, 208) – striktně rozlišuje: (1) ↗pseudonym, tj. f. pro osobu (Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída), a (2) ↗kryptonym, tj. f. pro místo, věc, podnik, akci apod. (Orlík, v roce 1938 krycí název pro ostrahu hranic ČSR). V č. jazykovědné terminologii však není hranice mezi pseudonymem a kryptonymem tak ostrá. Podle ✍Krause a kol. (2007:455) mohou být označovány jako kryptonymy též jména osob, tj. pseudonymy.