PŘIŘAĎOVACÍ KOMPOZITUM  (souřadné kompozitum, koordinační kompozitum, koordinativum)

Základní

V tradiční slovotvorbě ↗kompozitum, jehož členy jsou v syntaktickém vztahu formální souřadnosti (přiřazenosti) a významové koordinace, tzn. mají rovnocennou platnost syntaktickou i sémantickou. Od p.k. se odlišují ↗podřaďovací kompozita.

P.k. lze rozložit na samostatné složky, mezi nimiž je souřadný vztah, zprav. slučovací (černobílý – černý a bílý). Z onomaziologického hlediska jde o integraci dvou pojmů v jednom pojmenování, p.k. tedy představují integrační (koordinační) realizaci ↗onomaziologické kategorie. Sémanticky se zpravidla rozlišují tři typy: součtový (= slučovací, kopulativní: opočlověk, hlavohruď, retozubný) a dva zcela specifické odborné (tvoří se podle mezinárodních vzorů): součinový (= multiplikativní: kilowatthodina) a podílový (ampérsekunda). Tvoří se ↗čistou kompozicí, jejich koncový člen je vždy totožný se samostatným slovem. ↗Konekt je většinou ‑o‑ (jihozápad, časoprostor), ojediněle se p.k. tvoří bez spojovací hlásky (generálporučík, ampérhodina, propanbutan).

(a) P.k.  substantivní jsou v č. velmi řídká, omezená na terminologii (ryboještěr, jasanojavor); dále sem patří vlastní jména, především zeměpisná (Rakousko‑Uhersko, Alma‑Ata), obyvatelská (Indoevropan, Turkotatar) a příjmení (Čapek‑Chod).

(b) P.k.  adjektivní jsou zastoupena více; motivující slova v nich vstupují do vztahů čistě slučovacích (hluchoněmý, matematicko-fyzikální), příp. reduplikačních (zdvojené složeniny: pouhopouhý), n. odrážejí složitější vztahy (spolu se sloučením pojmenovávaných příznaků zachycují i vzájemný vztah mezi motivujícími slovy mimo kompozitum). Zpravidla se zakládají na ustáleném spojení slov, lze je rozlišit na kompozita vztahově slučovací (Cyril a Metodějcyrilometodějský, palivo a energiepalivoenergetický) a vztahově vzájemnostní/reciproční (válka mezi Řeckem a Persiiřecko‑perská válka, vztahy mezi dodavateli a odběrateli > dodavatelsko-odběratelské vztahy).

č. mívají p.k. většinou dva členy, řídké jsou – s výjimkou chemické terminologie – tříčlenná, příp. vícečlenná kompozita (viz ↗rekompozice). Poměrně zřídka jsou p.k. slova běžné slovní zásoby, obvykle patří mezi termíny (nosohltan, opočlověk).

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 179, 188–189.
  • Bozděchová, I. Tvoření slov skládáním, 1994, 86–90.
  • 1, 1986, 203, 452–453.
  • MSoČ 1, 2010, 111.
  • PMČ, 1996, 157–158.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 14.
  • TSČ, 1962, 131–133.
Citace
Ivana Bozděchová (2017): PŘIŘAĎOVACÍ KOMPOZITUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘIŘAĎOVACÍ KOMPOZITUM (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka