KONEKT  (spojovací samohláska, spojovací morfém, kompoziční vokál)

Základní

V tradiční slovotvorbě samohláska (morfém, řidčeji samohlásky, morfémy) spojující ↗členy kompozit, a to ↗kompozit vlastních. Svým původem patří k prvnímu členu (při analýze kompozit ji k němu přiřazujeme), který je v zásadě odpovědný za podobu kompozita (k. nahrazuje koncovku prvního členu, který se nehodnotí jako samostatný tvar slova, i když se s ním může shodovat). V č. se jako k. nejčastěji uplatňuje hláska ‑o‑ (světoborný), méně často ‑e‑ (bájesloví), ‑i‑ (svítiplyn), zřídka ‑u‑ (lidumil) n. nulový morf (čtyřčlenný). K. je součástí ↗slovotvorného formantu kompozit vlastních (spolu s morfologickou charakteristikou n. odvozovacím afixem, pořadím členů kompozita a sjednocujícím přízvukem). Na rozdíl od kompozit vlastních ↗nevlastní kompozita k. nemají (první člen si zachovává koncovku z motivujícího spojení slov, je shodný se samostatně existujícím tvarem slova). Viz také ↗kompozitum.

Rozšiřující
Literatura
  • 1, 1986, 203, 454, 462.
  • MSoČ 1, 2010, 90.
  • Šlosar, D. Česká kompozita diachronně, 1999, 16–21.
  • TSČ, 1962, 22, 137–138.
Citace
Ivana Bozděchová (2017): KONEKT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KONEKT (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka