HYBRIDNÍ KATEGORIE

Základní

Český ekvivalent angl. termínu mixed category. Tento termín se používá pro označení různých gramatických fenoménů, jejichž společným rysem je, že jeden jazykový výraz má vlastnosti dvou kategorií; h.k. je tedy transkategoriální výraz. Tuto vlastnost reflektuje v evidentních případech už i terminologie klasické mluvnice: podstatné jméno slovesné, participium, přechodník. Nejčastěji se termín mixed category používá v užším smyslu pro výrazy kombinující rysy dvou ↗lexikálních kategorií. ✍Spencer (2005) rozlišuje paradigmatickou hybridnost (paradigmatic mixing), typický reprezentant v č. jsou slova typu hajný (viz níže), a syntagmatickou hybridnost (syntagmatic mixing), v č. čisté syntagmatické hybridy nebyly pozorovány. Vlastnosti h.k. (ve smyslu kombinace dvou kategorií, tedy v širším smyslu než Spencer) ukazují v č. např.:

(1) Jmenné skupiny s instrumentálem v pasivních větách (Petr byl dvě hodiny vyslýchán policií; Petr byl probuzen bolestí), protože vyjadřují participant/argument s rolí agens/kauzátor implikovaný v sémantické struktuře slovesa (někdo vyslýchá někoho, něco probudilo někoho), který ovšem není vyjádřen v pozici typické pro participanty/argumenty, tj. v pozici podmětu n. předmětu, ale v pozici adjunktu; ✍Grimshaw(ová) (1991) mluví o argument-adjunktu. Viz ↗pasivum.

(2) ↗Věty vztažné bez hlavy (Já budu jíst, co uvaříš), protože je to kategoriálně finitní věta vedlejší, ale nemá distribuci vedlejší věty, nýbrž nevětných skupin, a to distribuci jmenné skupiny (Já budu jíst, [co uvaříš] // [polévku]), n. předložkové skupiny, resp. adverbia (Půjdu, [kam budeš chtít] // [do kina] // [domů]. Viz ↗vztažná věta bez hlavy.

(3) Substantiva typu hajný, protože jsou to slova, která mají distribuci substantiv ([Hajný] // [Myslivec] vystřelil) i syntaktické chování substantiv (nalevo od nich ve skupině, jíž jsou lexikální hlavou, mohou být ukazovací zájmena, posesiva, číslovky, adjektiva: Ten náš první mladý [hajný // myslivec], napravo od nich může být postnominální genitiv ([hajný // myslivec] našeho revíru) i vedlejší věta vztažná ([hajný // myslivec], kterého jsme potkali); jako substantiva mají jeden rod (trvalý úspěch, trvalá ospalost, trvalé potíže × Helenina trval-*ý/-á/*-é; srov. i typ: Karlíková, šéfová), mají-li rys [životnost], mohou vyjadřovat flexí mužský a ženský rod: hajný, hajná, *hajné × *šéfový, šéfová). Nemají ale flexi substantiv, nýbrž adjektiv (gen.sg. mladé‑ho // hajné‑ho × myslivc‑e). Typický případ paradigmatické hybridnosti (viz výše). Viz také ↗substantiva s adjektivním skloňováním.

(4) Slova typu (a) kupující, (b) nakoupivší, protože jsou to slova, která mají v povrchové syntaxi flexi adjektiv (tj. flexí vyjadřují rysy [rod, číslo, pád] jména, které modifikují, srov. např. (gen.sg.mask./neutr. kupující‑ho // mladé‑ho) a distribuci buď adnominálních adjektiv, nikoli ovšem postponových a doplňkových adjektiv ([Kupující] // [Mladý] muž × Muž byl [*kupující] // [mladý]; Vrátil se [mladý] // [*kupující]), n. ↗vedlejší věty vztažné: žena [kupující kabelku] // [která kupuje kabelku] (je to krátká vztažná věta); o rozdílu mezi nimi viz ↗nominalizace. Tyto deriváty ale ukazují zčásti syntaktické chování slovesa (hybridní povahu reflektuje termín participium):

(i) Verbální část jejich vnitřní struktury před morfémy ‑c‑í‑/‑v‑š‑í‑, obsahující vedle kořenu a verbálního tematického sufixu další morfém: nes‑0‑ou(‑c‑í‑), kup‑uj‑í(‑c‑í‑), přines‑0‑0(‑š‑í‑), nakoup‑i‑v(‑š‑í‑) zajišťuje, že mají jako slovesa událostní strukturu, proto implikují participanty/argumenty jako čistokrevná slovesa. Vnitřní struktura těchto derivátů zajišťuje i to, že mají syntax jako verbální aktivní věty: tyto hybridy např. mohou přidělit akuz.: oznamovat novinu // oznamující novinu (srov. rozdíl od tzv. účelových adjektiv, která akuz. nepřidělují: oznamovací *novinu); mohou přidělit i další pády jako sloveso (věřit / věřící Evě), dovolují předložkovou frázi se selektovanou předložkou (myslí / myslící na matku) i se sémanticky motivovanou předložkou (sedí / sedící na stole / pod stolem / …), jsou kombinovatelné s infinitivními frázemi (slibovat / slibující přijít včas) i s vedlejšími větami se spojkou (slibuje / slibující, že přijde včas). Stejně jako slovesa mohou být modifikovány adjunkty: sedět / sedící dnes hodinu v parku.

(ii) Adjektivizační morfém jim bere možnost přidělit subjektu nominativ, a tedy vyjádřit ve frázi, jejíž lexikální hlavou jsou, participant/argument, který by byl u slovesa v pozici subjektu, tj. např. agens: Petr kupuje kabelku // [*Petr kupující kabelku], patiens u neakuzativních sloves: Petr bledne // [*Petr blednoucí] atd. Ve frázi, jejichž jsou lexikální hlavou, je přítomen agens v pozici subjektu, arciť subjekt je bez fonetické realizace; o tom svědčí jejich kombinovatelnost s agentově orientovanými adjunkty: píše / píšící úmyslně nečitelně; píše / píšící, aby si udělal radost. Důležité je, že se kombinují (stejně jako čistokrevná slovesa) s anaforickým reflexivem (holí / holící se / sebe), což zase ukazuje, že ve frázi, jíž jsou hlavou, je referenční podmět (e)mpty, který reflexivum váže (viz ↗teorie vázání): muži [(e)i holící sei], s mužemi [(e)i holícím sei]. Kombinují se taky s reflexivy vyjadřujícími doprovodné rysy děje (pokuřuje / pokuřující si – pokuřující); u reflexiv tantum je reflexivum povinné: smějící se muž / *smějící muž.

(iii) Vyjadřují vid (kouřící cigaretu × vykouřivší cigaretu) i iterativitu (kouřívající na balkóně); je-li dokonavým videm u čistokrevného slovesa vyžadován obligátní přímý objekt, je tomu tak i u těchto hybridů: Kouří cigaretu // cigaretu kouřící žena, *Vykouří // *vykouřící žena.

(iv) Jsou tvořeny jak od lexikálních sloves (kouřící, vykouřivší), tak i od funkčních sloves (jsoucí kuřák, smějící kouřit, začínající kouřit). Viz také ↗nominalizace.

O dalších participiích z hlediska teorie hybridních kategorií viz -n-/-t-participium, ↗-l-participium.

Tyto deriváty mohou mít také distribuci podstatných jmen ([Soutěžící // Petr] ani nedýchal) a mohou získat vlastnosti hybridní kategorie typu 3, např. kombinují se s postnominálním genitivem: Soutěžící všech věkových kategorií…; Dopis pracujícím SSSR (Trockij).

(5) Slova typu (a) kupuje,‑íc,‑íce, (b) nakoupiv,‑ši,‑še, protože jsou to slova, která jsou hlavou fráze mající v povrchové syntaxi distribuci adjunktu ([Dobře nakoupiv] // [Když dobře nakoupil] // [Po dobrém nákupu] sedl si do kavárny), ale syntaktické chování mají zčásti stejné jako slovesa a mají zcela unikátní morfologii. Klasická gramatika to reflektuje termínem ↗přechodník. Tyto hybridy mají stejně jako slovesa ve své vnitřní struktuře vyjádřenou událostní strukturu, proto implikují participanty/argumenty a přidělují jim role; verbální část jejich vnitřní struktury před flexivním morfémem je stejná jako u hybridní kategorie typu 4, s výjimkou ochuzených tvarů pro mask. (viz dále), a proto ve frázích, jejichž lexikální hlavou jsou, je napravo od nich stejná syntax, jaká je i ve frázích s čistokrevným slovesem: mohou přidělit akuz. (kupuji kabelku // kupujíc kabelku) i další pády (věří Evě // věříc Evě), dovolují předložkovou skupinu se selektovanou předložkou (myslí na matku // myslíc na matku) i se sémanticky motivovanou předložkou (sedí na stole / pod stolem / … // sedíc na stole / pod stolem / …) atd. Vyjadřují vid (Kouře cigaretu × Vykouřiv cigaretu) i iterativitu (Kouřívaje na balkóně); je-li dokonavým videm u čistokrevného slovesa vyžadován obligátní přímý objekt, je tomu tak i u těchto hybridů: Kouře / Kouře cigaretu, pískal si × *Vykouřiv / Vykouřiv cigaretu, začal si pískat. Adjektivizační morfém jim taky nedává finitní rysy, které přidělují subjektu nominativ, a tedy neumožňuje vyjádřit ve frázi, jejíž lexikální hlavou jsou, participant/argument, který je subjektem: Eva kupuje kabelku – *Eva kupujíc kabelku. Možnost kombinovat se s reflexivem (Umývajíc se, četla), ukazuje, že ve frázi, jíž jsou lexikální hlavou, je referenční podmět, byť bez pádu, a tedy slovně nevyjádřitelný, tedy (e)mpty, ale s participantskou rolí: [Agens(e)i umývajíc sei], [Eva četla], [Patiens(e)i omdlévajíc], [Eva bledla]. Slovně nevyjádřený podmět e je nutně referenčně identický s podmětem věty, v níž jsou tyto fráze adjunktem ([Evai čte [ei umývajíc sei]]) a má – podle klasické generativní analýzy převzaté i do deskriptivní syntaxe – vlastnosti ↗prázdné kategorie PRO. Referenční identita se tedy dá analyzovat jako subjektová kontrola a zájmeno PRO na jejím základě získává rysy [rod] a [číslo], které má subjekt: Petri si pískal, [PROi umývaje se] / Evai si pískala, [PROi umývajíc se]; srov. taky vyjádření těchto rysů na subjektovém doplňkovém adjektivu: Petr si pískal vraceje se z nemocnice zcela zdrav‑ý × Eva si pískala vracejíc se z nemocnice zcela zdrav‑á; viz ↗kontrola.

Tento hybrid má navíc zcela unikátní flexi vyjadřující rysy rodu a čísla (je diktována kodifikací). Protože fráze, jejíž lexikální hlavou je tento hybrid, má distribuci adjunktu, nezískává hybrid – na rozdíl od hybridů typu 4, které jako modifikátory jména mají adjektivní flexi pro vyjádření shody v rodě, čísle a pádu s tímto jménem, adjektivní flexi: Eva / Dítě si píská, usmívajíc se × bez usmívající se Evy / usmívajícího se dítěte. Kodifikací je ovšem diktován důsledek analýzy, že slovně nevyjádřený podmět e má vlastnosti prázdné kategorie PRO, které jako zájmeno na základě obligátní subjektové kontroly získává rysy [rod] a [číslo], které má subjekt věty, a to tak, že hybrid, ač adjunkt, ukazuje tyto rysy svou flexí: Petri si pískal, [PROi umývaje se], / Evai si pískala, [PROi umývajíc se]. Kodifikací je diktována zcela unikátní vnitřní struktura těchto hybridů. Flexe vyjadřuje sice shodu v čísle, ale unikátní je, že v sg. vyjadřuje shodu mask. × fem./neutr. a v pl. shodu rodu nevyjadřuje vůbec. Unikátní je také to, jakými sufixy jsou shodové rysy vyjadřovány. Viz ↗přechodník.

(6) Událostní substantiva typu malování / tisknutí (nikoli rezultativa), tedy např. substantivum klekání ve větě Klekání na mokrou podlahu je nezdravé, nikoli ve větě Zvonili klekání, protože jsou to slova, která mají distribuci substantiv ([Malování // Dítě] je zábavné), ale vnitřní morfologickou strukturu a syntaktické chování mají zčásti jako substantiva, zčásti jako slovesa. Klasická gramatika to reflektuje termínem ↗verbální substantivum. Se substantivy mají tyto hybridy ve své morfologické struktuře společnou flexi vyjadřující nominální rysy, a to zcela specificky – [rod]: všechny hybridy jsou neutra, [číslo]: všechny hybridy s událostním významem mají jen sg., jsou to mass nouns, [pád]: mají jen konsonantické a nulové koncovky. Se substantivy mají společné taky syntaktické chování: nalevo od nich ve frázi, jíž jsou lexikální hlavou, mohou být ukazovací zájmena, posesiva, číslovky adjektiva ukazující shodu s hybridem v rodě, čísle a pádu (To naše / Petrovo první odvážné kritizování), napravo od nich může být postnominální genitivní nominální skupina a jiné neshodné přívlastky (kritizování Petra; uvažování o odchodu) i vedlejší věta vztažná (kritizování, které jsem musel vyslechnout). Se slovesy sdílejí ve své morfologické struktuře společnou část obsahující kořen a tematický sufix (mal‑ová‑), tedy událostní strukturu (jsou to stem-deriváty), čímž se liší od substantiv dějových, která obsahují kořen, ale nikoli tematický sufix (mal‑b‑), (jsou to root-deriváty), a tedy se slovesy nic než dějovou interpretaci nesdílejí. Hybridy ‑ní‑/‑tí‑ proto mohou obsahovat vidové prefixy i sufixy (do‑dělání, do‑dělá‑vá‑ní‑) i sufixy iterativní (dělá‑vá‑ní‑, do‑dělá‑vá‑vá‑ní), přijímají negaci (ne‑dělání, ne‑do‑dělání), mohou se kombinovat s reflexivem (na rozdíl od typu 4 je u reflexiv tantum reflexivum nepovinné: občan dotazující se / *dotazující na úřadě × občanovo dotazování se / dotazování na úřadě), krátká reflexiva stojí v pozici těsně za derivátem, nikoli v pozici C 2 („druhé pozici“), typické pro č. klitika: časté učení se / časté *se učení × často *učí se / často se učí; viz ↗klitikon. Událostní strukturou jsou licencovány taky syntaktické vlastnosti společné se slovesy: implikují participanty/argumenty a přidělují jim role a pro jejich vyjádření poskytují syntaktické pozice; viz ↗verbální substantivum.

Rozšiřující

Standardní analýza hybridních kategorií označovaných jako mixed category v moderní lingvistice je, že jsou to fráze, které kombinují morfologické a syntaktické vlastnosti dvou různých hlavních lexikálních kategorií (V, N). ✍Spencer (2005) mluví o syntagmatické hybridnosti (syntagmatic mixing). Čítankový příklad je it. fráze, jejichž hlavou je infinito sostantivato (✍Zucchi, 1993):

(1)

Il

suo

continuo

eseguire

la canzone

impeccabilmente

Det.

POS.

stálé.ADJ

provádět.INF

píseň.ACC

bezvadně.ADV

(1a)

[Il suo continuo eseguire la canzone impeccabilmente]

mi piaceva

[La cancone]

mi piaceva

mně se líbilo

Fráze typu (1) mají stejnou distribuci jako DP (viz (1a)) a mají hybridní vnitřní syntax: před slovem eseguire, které je lexikální hlavou fráze, je determinátor (il), posesivum (suo) a kvalifikační adj. (continuo), tj. výrazy typické jako konstituenty fráze, jejíž lexikální hlavou je N, za slovem eseguire následuje přímý objekt (la canzone) a adverbium (impeccabilmente), tj. výrazy typické jako konstituenty fráze, jejíž lexikální hlavou je V. Bezkonkurenčně nejvíce analyzovanou h.k. (mixed category) jsou ovšem angl. verbální gerundia (verbal gerunds), která jsou lexikální hlavou frází s podobnou hybridní syntaxí jako (1), např. (2). Byla analyzována spolu s frázemi s derivovanými jmény (derived nominals) (3), majícími syntax DP, a s nominálními gerundii (nominal gerunds) (4), která mají stejnou povrchovou vnitřní strukturu jako verbální gerundia a syntax fráze, jíž jsou hlavou, sdílejí s derivovanými jmény; ✍Chomského (1970) analýza vedla (podle ✍Marantze, 1997, jakožto mylná interpretace teorie) k formulaci lexikalistické hypotézy; viz ↗lexikalismus:

(2)

[John’s deliberately /* deliberate destroying the book] annoyed everybody

(3)

[John’s *deliberately / deliberate destruction of the book] annoyed everybody

(4)

[John’s *deliberately / deliberate destroying of the book] annoyed everybody

č. neexistují fráze se statutem h.k. typu (1), (2). Nejsilnějším kandidátem na takové h.k. jsou fráze s událostními -ní-/-tí-hybridy (typ (6) v základní části hesla): mají vlastnosti, které jsou typické pro h.k. (lexikální hlava přijímá anomální morfologii, distribuce DP, ale syntax zčásti jako VP, zčásti jako DP), ale nejsou gerundia: modifikace adjektivy, nikoli adverbii, genitivní komplement, nikoli akuzativní; srov. analýzy ✍Veselovské (2001), ✍Dvořákové-Procházkové (2008), ✍Karlíka (2012)ad.; viz ↗verbální substantivum.

Dalším kandidátem na h.k. jsou fráze mající distribuci AP, jejichž lexikální hlavou jsou V s adjektivní flexí, tedy fráze typu (4) v základní části hesla: muž [kouřící / vykouřivší cigaretu], a fráze mající distribuci adjunktů, jejichž lexikální hlavou jsou fráze typu (5) v základní části hesla, tj. V s (kodifikací diktovanou) anomální flexí (přišla [kouříc cigaretu]; [vykouřivši cigaretu], začala kašlat). Analýza zatím není k dispozici.

Fráze s kompletním statusem h.k., např. typu (1) a (2) v této části hesla, představují teoretický problém pro lexikalismus, neboť porušují jeho základní syntaktický princip endocentrity // striktní verze ↗ X-bar teorie (zjednodušeně: lexikální hlava má kategoriální vlastnosti X, které určují kategoriální vlastnosti fráze XP) a v mnoha teoretických variantách lexikalismu i princip lexikální integrity (zjednodušeně: každá lexikální hlava je morfologicky kompletní slovo tvořené principy odlišnými od principů tvořících syntaktické fráze; viz ↗lexikalismus). Lexikalistické řešení problému endocentrity je to, že lexikální hlavou těchto hybridních frází je slovo morfologicky ambigní, anomální, podspecifikované co do rysů N, V nebo A (viz např. ✍Grimshaw(ová), 1991), n. to, že lexikální hlavou takové fráze je slovo mající ty dva rysy, které má hybridní fráze (✍Malouf, 2000). Transformační analýza v rámci lexikalismu předpokládá, že obě kategorie, které jsou vlastní hybridní frázi, jsou samostatně projektovány dvěma různými hlavami, které jsou následně sloučeny syntaktickým pohybem do jednoho slova (např. ✍Borsley & Kornfilt(ová), 2000). Známým výsledkem analýzy hybridních kategorií je koncepce duální ↗lexikální kategorie✍Lapointeho (1999): duální lexikální kategorie je kategorie typu <X|Y>, kde X a Y jsou lexikální kategorie a X determinuje externí syntaktické vlastnosti fráze (distribuci) a Y determinuje interní syntaktické vlastnosti fráze.

Pro nelexikalistické koncepce problém související s konfliktem h.k. se striktní verzí X-bar teorie neexistuje, protože syntaktické rysy definující lexikální kategorie se sice předpokládají i zde, ale nikoli jako vlastnosti jednotek ve slovníku, tedy že slova vstupují do syntaxe jako kategoriálně specifikované výrazy, nýbrž jako vlastnosti, které se derivují v syntaxi slučováním (merge) s jednotkami, které do syntaxe vstupují jako kategoriálně nespecifikované kořeny. H.k. je tedy v tomto teoretickém rámci fráze, jejíž kategoriální rysy se mění v určitém bodě projekční linie (✍Ackema & Neeleman, 2004).

Podobné vlastnosti jako h.k. (= mixed category) mají kategorie, které se někdy označují angl. termínem hybrid categories (✍Haegeman(ová), 2005), většinou ovšem termínem semi-lexical categories. Jsou to kategorie, které kombinují rysy, které mají lexikální kategorie, a rysy, které mají funkční kategorie. Viz ↗semilexikální kategorie.

Viz také ↗lexikální kategorie, ↗lexikalismus, ↗funkční kategorie, ↗semilexikální kategorie.

Literatura
  • Ackema, P. & A. Neeleman. Beyond Morphology, 2004.
  • Baker, M. C. On Gerunds and the Theory of Categories, 2005 (http://rci.rutgers.edu/).
  • Borsley, R. D. & J. Kornfilt. Mixed Extended Projections. In Borsley, R. D. (ed.), The Nature and Function of Syntactic Categories, 2000, 101–131.
  • Bresnan, J. Mixed Categories as Head-Sharing Constructions. In Butt, M. & T. H. King (eds.), Proceedings of the LFG 97 Conference, 1997.
  • Corver, N. & H. van Riemsdijk. (eds.) Semi-lexical Categories, 2001.
  • Déchaine, R.-M. Predicates across Categories. PhD. diss., Univ. of Mass., Amherst, 1993.
  • Dvořáková-Procházková, V. Argument Structure of Czech Event Nominals. In Marušič, F. & R. Žaucer (eds.), Studies in Formal Slavic Linguistics: Contributions from FDSL 6.5, 2008, 73–90.
  • Francis, E. J. & L. A. Michaelis. (eds.) Mismatch: Form-Function Incongruity and the Architecture of Grammar, 2003.
  • Grimshaw, J. Extended Projection. Ms., Brandejs univ., 1991 (publ. v Grimshaw, J. Words and Structure, 2005, 1–73).
  • Haegeman, L. Functional Heads, Lexical Heads and Hybrid Categories. In Broekhuis, H. & N. Corver ad. (eds.), Organizing Grammar. Linguistic Studies in Honor of Henk van Riemsdijk, 2005, 152–161.
  • Haspelmath, M. Word-Class Changing Inflection and Morphological Theory. In Booij, G. & J. van Marle (eds.), Yearbook of Morphology 1995, 1995, 43–66.
  • Chomsky, N. Remarks on Nominalization. In Jacobs, R. & P. Rosenbaum (eds.), Reedings in English Transformational Grammar, 1970, 184–221.
  • Karlík, P. Mixed Nominals in Czech. In Dočekal, M. & P. Karlík ad. (eds.), Czech in Generative Grammar, 2007, 105–117.
  • Karlík, P. Bemerkungen zur Diachronie der tschechischen -ní-/-tí-Derivate. AnSP 39, 2012, 113–145.
  • Lapointe, S. Dual Lexical Categories vs. Phrasal Conversion in the Analysis of Gerund Phrases. In DeLacy, P. & A. Nowak (eds.), University of Massachusetts Occasional Papers in Linguistics 24, 1999, 157–189.
  • Lefebvre, C. & P. Muysken. Mixed Categories, 1988.
  • Malouf, R. P. Mixed Categories in the Hierarchical Lexicon, 2000.
  • Marantz, A. No Escape from Syntax: Donʼt Try Morphological Analysis in the Privacy of Your Own Lexicon. In Dimitriadis, A. & L. Siegel ad. (eds.), Proceedings of the 21th Annual Penn Linguistics Colloquium, UPenn Working Papers in Linguistics 4, 1997, 201–225.
  • PČM, 1978.
  • Procházková, V. Argument Structure of Czech Event Nominals. Mgr. práce, Univ. Tromsø, 2006.
  • Spencer, A. Towards a Typology of ‘Mixed Categories’. In Orgun, C. O. & P. Sells (eds.), Morphology and the Web of Grammar. Essays in Memory of Steven G. Lapointe, 2005, 95–138.
  • van Riemsdijk, H. Categorial Feature Magnetism: The Endocentricity and Distribution of Projections. Journal of Comparative Germanic Linguistics 2, 1998, 1–48.
  • Veselovská, L. K analýze českých deverbálních substantiv. In Č-US 3, 2001, 11–28.
  • Vogel, P. M. & B. Comrie. (eds.) Approaches to the Typology of Word Classes, 2000.
  • Zucchi, A. The Language of Propositions and Events, 1993.
Citace
Petr Karlík (2017): HYBRIDNÍ KATEGORIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/HYBRIDNÍ KATEGORIE (poslední přístup: 26. 9. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka