EXPRESIVUM

Základní

Lexikální výrazový prostředek vyjadřující citový, hodnotící a volní vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti. Expresivita se chápe jako pragmatická složka významu příslušného výrazového prostředku daná postojem mluvčího; u konkrétních výrazových prostředků se může mluvit o existenci expresivního příznaku. ✍Čermák (2001) vidí expresivitu vždy jen jako odchylku od očekávání, a to na ose syntagmatické i paradigmatické. Příbuzným pojmem je emocionálnost, ta se však obvykle vztahuje jen k vyjádření pozitivních n. negativních emocí, a má tedy užší význam než expresivita. (Blízká je evaluativnost.)

Speciální prostředky k vyjádření exprese nabízejí všechny základní jaz. roviny: hláskosloví, tvarosloví, syntax (včetně textové syntaxe) a lexikum (včetně frazeologie). Expr. charakter mají např. slova, v nichž se vyskytují některé méně časté hláskové skupiny (bžuchnout, čmuchat, čvaňhat, hňup), pomocí takovýchto hláskových skupin jsou utvářena tzv. eufonní a kakofonní slova (viz ↗eufonie, ↗kakofonie). E. často vznikají prostředky slovotvornými (lotr × lotras, arcilotr; Prus × Prušák, vrah × vrahoun), k těm patří i sufixy, jimiž se tvoří ↗hypokoristika, ↗deminutiva a ↗augmentativa, viz dále.

V rámci lexikálních e. se na základě různých kritérií zpravidla rozlišují: vulgarismy (bordel, kurevsky, nasrat), depreciativa, tj. slova hanlivá, znevažující (cuchta, flákat se, pupkatý), eufemismy // meliorativa (společensky unavený místo opilý) a dysfemismy // pejorativa (zdechnout místo zemřít, žrát místo jíst obojí při použití o lidech), tzv. dětská slova (bumbat, činaný, papu), hypokoristika (Hanička, Petříček, brácha, ségra), deminutiva (maličký, ručička (ve významu ʻčást lidského tělaʼ), ťapkat) a augmentativa (psisko, tlamajzna, ušiska).

Expresivitu v lexiku zpracoval podrobně ✍Zima (1961). Lexikální e. člení na výrazy s (1) expresivitou inherentní, kterou můžeme u příslušného lexému identifikovat i bez znalosti kontextu (hubeňour, spinkat, vyzunknout), (2) expresivitou adherentní, která se v určitém kontextu ustálila teprve postupně, rozčleněním a přenesením základního významu (například slovo robota je expresivní ve významu ʻpráce vůbec, zvláště nepříjemná, těžkáʼ, viz SSJČ, 1989); oba výše uvedené typy expresivity je možno ze synchronního hlediska považovat za stálé. (3) Expresivita kontextová se projeví při spojení výrazových prostředků patřících k různým stylovým oblastem a může se chápat jako jeden ze způsobů ↗aktualizace vyjádření (např. v Poláčkově románu Bylo nás pět Čeněk Jirsák pokřikuje na cirkusáka: „Troubo bengálská, pitomo núbijskej, blboune prvostřídní, slone senzační, votroku světovej, my jsme velectěné publikum, a žádní haranti, ty krajto tygrovitá, jaká nebyla dosud nikde k vidění!“).

E. je odborná pozornost věnována v rámci různých oblastí komunikace (✍Klimeš, 2004), a to i s oporou o nově vytvářené speciální korpusy, srov. slovníček příznakových lexémů korespondence mládeže ✍Hladké & Martincové (2012).

Expresivita není v principu vázána na spis./nespis. výrazových prostředků; lze uvést příklady e. spis. (vléct ʻs námahou néstʼ) i nespis. (bafnout ʻpopadnoutʼ). Slova záporně zabarvená však často stojí mimo rámec spis. jaz. E. se mohou postupně neutralizovat: jak uvádí ✍Němec (1997), např. výrazy jako husita n. legionář měly v době svého vzniku hanlivé zabarvení a neutrálními se staly teprve s odstupem času.

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Jazyk a jazykověda, 2001.
  • Člex, 1985.
  • Hladká, Z. & O. Martincová. Slova v soukromých dopisech: lexikografická sonda, 2012.
  • Klimeš, L. Obecně česká, hovorová a expresivní slova ve zpravodajských pořadech jedné rozhlasové stanice. In Bogoczová, I. (ed.), Sborník prací FF OU věnovaný životnímu jubileu prof. PhDr. Jaroslava Hubáčka, CSc., a doc. PhDr. Naděždy Bayerové, CSc., 2004, 287–288.
  • Němec, I. Od nelichotivého pojmenování k čestnému názvu. 80, 1997, 113–115.
  • PMČ, 1995.
  • SČFI, 2009.
  • SSČ, 2003.
  • SSJČ, 1989.
  • Zima, J. Expresivita slova v současné češtině, 1961.
Citace
Michal Křístek (2017): EXPRESIVUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EXPRESIVUM (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

lexikologie stylistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka