EUFONIE  (zvukosled, libozvučnost)

Základní

Zvuková skladba slova nebo většího celku, která je vnímatelem hodnocena jako znějící příjemně. V uměleckém díle e. doplňuje a umocňuje věcnou a estetickou informaci tvořenou jinými složkami textu, ojediněle může být sama cílem tvorby. Je založena na kumulaci hlásek n. slabik (viz ↗zvukomalba, ↗asonance, kumulace vokalických elementů; konsonance, kumulace konsonantů), na jejich opakování v podobě rýmu, na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik v metru verše, na proměnách dynamiky a melodie jednotlivých veršů nebo výpovědí prozaického textu. Není tedy uložena v izolovaném zvuku řeči, ale ve způsobu jeho užívání. E. se více uplatní při zvukové realizaci textu, při četbě ji částečně zastírá pravopis. V běžné řeči je e. možná, cílem produktora komunikátu však není. E. využívají některé ↗figury. Hodnocení určité hlásky n. seskupení hlásek jako e. je dosti subjektivní, i když zobecněním můžeme dojít k představě o tom, které hlásky mohou k e. přispívat. Jsou to především ↗vokoidy a ↗sonorní konsonanty (srov. a na topole podle skal / zelený mužík zatleskal), za eufonický se pak pokládá jaz., v jehož textech mají vysoký podíl; v č. 41,3 % vokálů a 22,3 % sonor; viz ✍Hála (1962:382); přesněji ✍Palková (1997:193).

V širším smyslu lze pojem e. vztáhnout na všechny případy, kdy je zvuk řeči pro vnímatele zdrojem estetického vnímání. Pak by do ní bylo vhodné zahrnout i kakofonie, tj. záměrné n. nezáměrné seskupení slabik, které mohou být vnímány nelibě: nesnese se se sestrou. I zdánlivé kakofonie mohou být záměrně využity s estetizujícím záměrem: Krkavec Rall / umár umár / kdo mu co dal / zmar zmar dar dar / musel si brát / co nechal kat / dar dar zmar zmar / umár (Ch. Morgenstern, překlad J. Hiršal). Je to dáno šíří kulturního zázemí lidského vnímání i tím, že pod pojem „estetické“ lze v odborném smyslu slova zařadit (na rozdíl od běžného chápání) široké pásmo od pozitivního ke zcela negativnímu estetickému dojmu.

Rozšiřující
Literatura
  • Hála, B. Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě, 1962.
  • Hála, B. Fonetika v teorii a praxi, 1975, 356–422.
  • Hála, B. & M. Sovák. Hlas – řeč – sluch, 1962, 232–236.
  • Hrabák, J. Poetika, 1977, 175–178.
  • Hrabák, J. Úvod do teorie verše, 1978, 173–175, 186–187.
  • Jiráček, P. Prožitek zvuku a český verš. SaS 53, 1992, 161–170.
  • Palková, Z. Fonetika a fonologie češtiny, 1997.
Citace
Marie Krčmová (2017): EUFONIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EUFONIE (poslední přístup: 20. 2. 2019)

Další pojmy:

fonetika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka