DEADJEKTIVNÍ ADVERBIUM

Základní

V rámci klasické ↗OTS vzniká ↗transpozicí pomocí ↗slovotvorných formantů, a to slovnědruhové charakteristiky ‑e/‑ě, ‑o, ‑y a sufixu ‑ky. Vyjadřují okolnost děje (způsobovou, n. zřetelovou) a/nebo jsou (se sponou) ve funkci predikátu. Formant ‑e/‑ě je spojen s ↗hláskovou alternací, a to konsonantickou (trpce, blaze, tiše, tvrdě, hustě, krásně, dobře). Deriváty tohoto typu vyjadřují okolnost způsobovou (krásně se vyspal, hustě prší), jen některých lze užít i ve funkci predikátu (je (mu) blaze, dobře, krásně, pěkně). Tvoření tímto prostředkem je produktivní, ale nikoli univerzálně; nelze jím tvořit od účelových adj. (kropicí), od adjektivizovaných přechodníků (studující; v dezaktualizovaném významu se tvoření od nich může realizovat s epentetickým ‑n‑: uklidňujícně, šokujícně apod., vystudovavší) a některých jiných ↗deverbálních adjektiv, ani od ↗desubstantivních adjektiv relačních, a to posesivních (otcův, matčin, psí), látkových (hliněný, odpadový; v přeneseném významu se tvoření od nich může realizovat: papírově, kovově apod.), ani od většiny adj. nespecifikovaně relačních (lednový → 0, ale sluchovýsluchově). Formantem ‑o se tvoří d.a. vesměs od adj. primárních, a to neutvořených (blízko, často, dlouho, nízko, přímo, sychravo, šero, ticho, zdrávo) n. modifikovaných (blizounko, čisťoučko; tento typ může vznikat i modifikací adv., viz ↗deadverbiální adverbia). Některá d.a. na ‑o jsou použitelná jen jako součást predikátu (je sychravo, šero, ticho, zdrávo, smutno, chladno atd.); viz ↗příslovce; ↗predikativum. Existují‑li od jednoho základu tvary na ‑e/‑ě i na ‑o, je mezi nimi rozdíl významový (potopil se hluboko // *hluboce × *hluboko // hluboce věřící člověk) n. stylistický (to se řekne lehko // lehce). Formantem ‑y se tvoří d.a. od adj. na ‑ský/‑cký (česky, rusky, bláznovsky, lajdácky, venkovsky). Sufixem ‑ky je odvozeno jen několik d.a. (např. pěšky, nevědomky).

Protože tvoření d.a. je velmi produktivní a nemění lexikální význam, považují se někdy tyto výrazy za adj. ve specifických syntaktických pozicích; tak zvl. Komárek (např. v PČM, 1978) a ve ↗FGP. Viz také ↗adverbium.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 206–212.
  • ČŘJ, 1996, 118.
  • Komárek, Μ. Κ otázce predikativa (kategorie stavu) v češtině. Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Jazyk a literatura, 1954, 7–25.
  • Komárek, M. K otázce slovních druhů v češtině (Odpověď na kritiku). SaS 17, 1956, 160–168.
  • Knappová, Μ. Κ tvoření příslovcí z přídavných jmen. 56, 1973, 11–18.
  • 1, 1986, 435–445.
  • MSoČ 1, 2010, 99–102.
  • Osolsobě, K. Kajícnýnevěřícný – adjektiva na ‑cí/‑cný: slovníky, gramatiky, korpusy. In Hlaváčková, D. & A. Horák ad. (eds.), After Half a Century of Slavonic Natural Language Processing, 2009, 171–183.
  • PČM, 1978.
  • PMČ, 1995, 219–220.
  • Rusínová, Z. Tvoření staročeských adverbii, 1984, 47–62.
  • Uličná, L. & O. Uličný. Příslovce. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 156–169.
  • Viz také Desubstantivní adverbium, Transpozice.
Citace
Zdenka Rusínová (2017): DEADJEKTIVNÍ ADVERBIUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DEADJEKTIVNÍ ADVERBIUM (poslední přístup: 21. 9. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka