DĚJOVÉ JMÉNO

Základní

Podle ↗OTS substantiva pojmenovávající děj jako jev existující sám o sobě, tedy nikoli jako příznak substance, nýbrž jako substanci samu; proto se jim říká také dějové názvy // názvy dějů. Tvoří se od sloves ↗transpozicí; proto patří do kategorie ↗deverbálních substantiv; derivát se liší od základového slova pouze odlišnou slovnědruhovou povahou: sedět > sezení, hrát > hra. Nejproduktivnějším typem jsou verbální substantiva tvořená koncovkou/sufixem ‑í (a hláskovou alternací základu) od základu shodného s ↗pasivním participiem (čtení, krytí, stárnutí, bytí). Subst. verbální vyjadřují procesuálnost; viz ↗verbální substantivum. Dalšími prostředky tvoření d.j. jsou koncovka/sufix ‑(‑0)/(‑a)/(‑e) s variantami ‑j(‑0)/‑t(‑0)/‑v(‑0), kde j/t/v jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (výkop, spása, chůze, prodej, úkryt, záchvěv, podstata), sufixy ‑ot (tikot, pískot), ‑ek(0), ‑k(‑a) s variantami ‑vek(0), ‑tek(0), ‑nek(0), ‑jk(‑a)/‑tk(‑a)/‑vk(‑a), kde j/t/v/n jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (výsledek, přídavek, úbytek, spánek, zastávka, bitka, stojka, podšívka), ‑avk(‑a)/‑ivk(‑a) (škytavka, šumivka), ‑čk(‑a) (hračka, tancovačka), sufix ‑b(‑a) (tvorba) s variantou ‑jb(‑a)/‑tb(‑a), kde j/t jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (úlitba, kletba, setba, kujba), a dalšími variantami ob(‑a) (obhajoba), ‑itb(‑a) (honitba), od redukovaného kmene (kresba); sufix ‑n(‑á) (házená) i v podobách objevujících se jen s předl. na, za (na srozuměnou, za vyučenou) aj. U dějových jmen tvořených od slovesného kořene je pravidelným spoluformantem derivace alternace v prefixech na‑, za‑, při‑, vy‑, u‑ (navštívit/návštěva, zaskočit/záskok, připravit/příprava, vysadit/výsadba, udeřit/úder), méně pravidelně v prefixech do‑, po‑, pro‑ (dokázat/důkaz × dojet/dojezd, pohnat/půhon/pohon × posypat/posyp, proběhnout/průběh × provozovat/provoz). Viz ↗dějové substantivum.

Přejatá d.j. mají formanty ‑ac(‑e)/‑ic(‑e)/‑nc(‑e) (repatriace, expedice, preference), ‑s(‑e)/‑z(‑e)/‑x(‑e) (demise, kontroverze, anexe), ‑ur(‑a) (korektura), ‑áž (masáž), ‑ing/‑ink (dabing, trénink) aj.

V závislosti na kontextu – obvykle po konkretizaci – mohou výrazy utvořené jako d.j. vyjadřovat i významy jiné, vzniklé ↗mutací: prostředek činnosti (šití, výtah), výsledek děje (psaní, stavba), místo (východ), čas (klekání), objekt děje (sazba) aj. Viz také ↗dějové substantivum, ↗verbální substantivum, ↗deverbální substantivum, ↗transpozice.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 144–147.
  • Buzássyová, K. Sémantická štruktúra slovenských deverbatív, 1974.
  • Buzássyová, K. Názvy deja a názvy vlastnosti v transpozičnej a nominačnej funkcii. 33, 1982, 21–35.
  • ČŘJ, 1996, 93.
  • MSoČ 1, 2010, 81–85, 93–101.
  • Osolsobě, K. Morfologie českého slovesa a tvoření deverbativ jako problém strojové analýzy češtiny, 2011.
  • PMČ, 1995, 147–154.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 65–74.
  • TSČ 2, 1967, 562–653.
  • Viz také Dějové substantivum, Verbální substantivum, Transpozice.
Citace
Zdenka Rusínová, Klára Osolsobě (2017): DĚJOVÉ JMÉNO. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DĚJOVÉ JMÉNO (poslední přístup: 21. 9. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka