ZKRACOVÁNÍ

Základní

Způsob tvoření slov, jehož motivem je větší ekonomičnost zkrácené podoby než existujícího nezkráceného pojmenování jednoslovného n. víceslovného; při z. se zároveň vytrácí explicitnost pojmenování, nutná pro jednoznačnost významu. Zkrácené výrazy mohou být nositeli různých stylových příznaků. Rozlišují se:

(a) Výrazy vznikající z počátečních písmen částí víceslovných pojmenování, nazývané zkratky iniciálové (akronyma); jsou založené na čtení prvních písmen slov: USA, vysl. ú es á; ÚMČ (= Úřad městské části), vysl. ú em čé, apod.; pod přízvukem je poslední slabika.

(b) Výrazy vznikající z počátečních slabik nebo i hlásek částí víceslovných pojmenování, nazývané zkratky slabičné // kombinované zkratky: Janáčkova akademie múzických umění: JAMU, vysl. jamu; Československá dopravní kancelář: Čedok; Poštovní filatelistická služba: Pofis. Slabičné zkratky se nazývají také zkratková slova, protože se začleňují do věty jako slova ohebná. V hovorovém jaz. vznikají někdy zkratková slova z iniciálových zkratek příponou, např.: Občanská demokratická strana: ODS > ódéeska; Škola uměleckých řemesel: ŠUŘ > šuřka.

Zkracování jednoslovných pojmenování je obvyklé a tradiční u (a) ↗hypokoristik: (i) složených: Jaroslav > Jára, Slávek; Ludmila > Lída, Lidka; (ii) nesložených (spojeno většinou se sufixací a novou morfologickou charakteristikou: Karel > Kája, Dagmar > Dáša, Antonín > Tonda, Kristýna > Týna); (b) u hovorových n. slangových obměn apelativ: automobil > auto > auťák; fotoaparát > foťák; magnetofon > magneťák, magič; saxofon > ságo, saxík. Také v těchto případech dochází k resufixaci a změně morfologické charakteristiky. Viz také ↗zkratka, ↗truncation.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 91, 92, 93.
  • Bartošek, J. K diskusi o zkratkách. 58, 1975, 25–30.
  • ČŘJ, 1996, 42, 68, 99.
  • Daneš, F. Iniciálové zkratky (značky) neboli akronyma. Vesmír 67, 1988, 596.
  • Daneš, F. Feedback Dynamics between Written and Spoken. In Čmejrková, S. (ed.), Writing vs. Speaking, 1994, 47–57.
  • Helcl, M. Zkratková slova. 32, 1949, 161–170.
  • Helcl, M. Univerbizace a její podíl při růstu dnešní slovní zásoby. SaS 24, 1963, 29–37.
  • Hrbáček, J. Zkratky a tvoření slov. 55, 1972, 124–130.
  • Hrbáček, J. Jazykové zkratky v češtině, 1979.
  • KČG, 2011, 211, 333, 407, 409–410.
  • 1, 1986, 517–526.
  • MSoČ 1, 2010, 85–86, 117–120, 335.
  • Nekvapil, J. Několik poznámek k využívání formantu ‑ák ve slanzích a ve spisovném jazyce. 68, 1985, 9–13.
  • Osolsobě, K. & J. Machalová. Hypokoristika z rodných jmen v Korpusu soukromé korespondence. In Hladká, Z. a kol. (eds.), Soukromá korespondence jako lingvistický pramen, 2013, 33–59.
  • PMČ, 1995, 224–225.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 15–17.
Citace
Zdenka Rusínová (2017): ZKRACOVÁNÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ZKRACOVÁNÍ (poslední přístup: 26. 9. 2020)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka