Vlastní jméno vzniklé na základě věcné, zvláště vnitřní (časové, prostorové, kauzální) souvislosti pojmenovávaného objektu s jiným: jméno vrchu Žižkov přešlo v r. 1877 na osadu pod ním vzniklou. ↗Metonymie je jaz. univerzále, v.j.m. tvoří významnou součást ↗onymie  každého jaz. Jejich předností je vysoká výpovědní hodnota, která těmto jménům umožňuje spolehlivě plnit základní ↗onymické funkce (nominační, identifikační, individualizační); viz též ↗vlastní jméno metaforické.

V ↗antroponymii např. mistr Příbram (z Příbrami), Pelikán (z domu nazvaného U Pelikána). V ↗toponymii např. Úpa (osada ležící u stejnojmenného vodního toku), Amerika (pozemek koupený za peníze vydělané v Americe) apod., podrobněji ✍Pleskalová (1986), ✍Pleskalová (1992:83–84). V ↗chrématonymii např. název katolického svátku Hromnice (2. února, kdy se světily hromnice, tj. svíce). Viz též ↗transonymizace.