METONYMIE

Základní

V antické rétorice a poetice jeden z ↗tropů, který spočívá v přenesení pojmenování jednoho pojmu na pojem druhý, jenž s ním souvisí místně (prostorově), časově n. nejčastěji kauzálně (řecky metonymía = ‘záměna jména, přejmenování’). Na rozdíl od ↗metafory, která vzniká přenesením významu na základě vnější podobnosti (tvaru, barvy, funkce aj.), se u m. význam přenáší na základě souvislosti věcné (vnitřní); stejně jako u m. blízké ↗synekdochy zde dochází k posouvání hranic významu. Jedno z možných členění m. podává ✍Peil (2006):

a)

vztah příčiny a působení: např. autor místo díla (číst Jiráska // Jiráskovy knihy), původce místo předmětu (jezdit fordem // automobilem značky Ford) n. m. mytologické (propadnout bohům // podlehnout moci bohů);

b)

vztah nádoby a obsahu (nádoba může místem a časem, stejně tak obsah osobami a věcmi): nádoba namísto obsahu (vypít sklenici // vodu ve sklenici), místo namísto člověka (Lidé v Kroměříži // Kroměříž žije výstavami), časové určení namísto současníků (ďábelská 90. léta) n. část těla namísto vlastnosti (být hlavička);

c)

vztah mezi abstraktem a konkrétem: šílené mládí // mladí lidé;

d)

symbol místo symbolem označovaného fenoménu: Pověsil kopačky na hřebík // Ukončil fotbalovou kariéru.

Uvedené m. jsou víceméně ↗lexikalizovány, rozšiřuje se jimi ↗polysémie slov. Sama metonymizace je proces stále otevřený, hranici mezi m. ↗automatizovanými↗aktualizovanými je obtížné určit. Jsou běžné ve všech typech komunikace. V publicistických textech je můžeme pokládat za typický prvek (Kanada vyhrála nad Ruskem, Brno připravuje opravu ulic, Ukrajina hledá pomoc na Západě), neboť díky ustálenému principu tvoření umožňují ↗kondenzaci vyjádření a současně i potřebnou variabilitu výrazu (Kanada – země javorového listu – kolébka hokeje…). M. v uměleckých textech většinou aktualizovány nejsou, v dialozích pouze zobrazují v různém stupni autentičnost konverzace („Mistře, měl bych pro vás nádherného barokního Krista. Řezba jako vyšitá!“ [] „Vždyť je to minulé století“; Klíma); setkáme se však i s m. aktualizovanými: např. Pujmanová charakterizuje rozhovor mezi matkou a dcerou výpovědí Radily se spolu stará nedůvěra s mladou chtlivostí.

Rozšiřující
Literatura
  • Bierich, A. Metonimija v sovremennom russkom jazyke, 1995.
  • Bonhomme, M. Linguistique de la métonymie, 1987.
  • Člex, 1985, 108–120.
  • ČS, 1992, 136–140.
  • Dolgich, I. A. Različnyje aspekty izučenija metonimii. In Konstantinova, T. I. & A. G. Širokova ad. (eds.), Konfrontační studium ruské a české gramatiky a slovní zásoby, 1976, 209–226.
  • Henry, A. Métonymie et métaphore, 1971.
  • Chlupáčová, K. Poznámky k ruské metafoře a metonymii. Bulletin Ústavu pro ruský jazyk a literaturu, 1971, 7–18.
  • Jakobson, R. The Metaphoric and Metonymic Poles. In Jakobson, R. & M. Halle, Fundamentals of Language, 1956, 76–82.
  • Minářová, E. Stylistika pro žurnalisty, 2011.
  • Mistrík, J. Štylistika, 1997, 141–145.
  • Novotný, F. Co je metonymie? LF 79, 1956, 1–7.
  • Pavelka, J. Anatomie metafory, 1982, 102–110.
  • Peil, D. Metonymie. In Nünning, A. & J. Trávníček ad. (eds.), Lexikon teorie literatury a kultury, 2006, 508–509.
  • Trost, P. Poznámky o metonymii. SaS 19, 1958, 18–19.
Citace
Milan Jelínek, Jarmil Vepřek (2017): METONYMIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/METONYMIE (poslední stažení: 19. 11. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka