SKREMBLING  (scrambling)

Základní
Rozšiřující

Termín poprvé použitý ✍Rossem (1967) označující volný slovosled (v č. se užívá i v počeštěné podobě skremblink). V užším smyslu s. označuje nekanonické umístění frází (XP) ve středové části věty:

(1)

a.

Včera věnoval profesor studentovi knihu

b.

Včera věnoval profesor knihu studentovi

c.

Včera věnoval studentovi profesor knihu

d.

Včera věnoval knihu studentovi profesor

Existují různé přístupy ke s.✍Rossa (1967) patří s. do stylistických pravidel, není tedy součástí vlastní syntaxe. Jiné přístupy spojují s.nekonfiguračními jazyky, tj. jazyky, které nemají pevně organizovanou D‑strukturu, v důsledku čehož je jejich povrchový slovosled volný (poprvé diskutováno v souvislosti s jaz. warlpiri; viz ✍Hale, 1982; ✍Hale, 1983). Nevýhodou tohoto přístupu je, že nezachovává binární větnou strukturu. Další možností je analyzovat různé slovosledné varianty tím způsobem, že dané konstituenty jsou generované v binární větné struktuře přímo ve svých povrchových pozicích a sloveso má schopnost projektovat své argumenty v různém pořadí (✍Fanselow, 1993; ✍Haider, 1993; ✍Haider, 2000). Tento přístup by měl ale problém vysvětlit, proč např. slovosled (1b) je příznakovější než (1a) a proč (1b) neumožňuje projekci různě velkého fokusu tak jako nepříznakový slovosled (1a); srov. diskusi základového větného pořádku u ✍Sgalla & Hajičové ad. (1980). Tento přístup má také potíže se s. neargumentů a neslovesných argumentů. Nejvíce se prosazují syntaktické přístupy, podle nichž je s. syntaktická operace využívající posunu (např. ✍Webelhuth, 1989; ✍Mahajan, 1990; ✍Saito, 1992; ✍Grewendorf & Sabel, 1999; ✍Bailyn, 2001; ✍Kitahara, 2002; ✍Miyagawa, 2006; pro č. viz ✍Veselovská, 1995; ✍Meyer, 2002; ✍Škrabalová, 2003; ✍Biskup, 2006; ✍Biskup, 2011; ✍Kučerová, 2007).

Jednotlivé jaz. se mohou lišit vzhledem k lokalitě s. Některé dovolují jen krátký s., tj. v rámci jedné věty (1), jiné také dlouhý s., tj. s. přes hranici věty. Č., na rozdíl např. od ruštiny n. japonštiny, dlouhý s. nemá; viz (2) a diskusi v ✍Zemskaja (1973), ✍Müller (1995), ✍Bailyn (2001), ✍Bošković (2004), ✍Bošković (2009):

(2)

*Víme tohle1 zcela určitě, že včera naši objednali t1

Další vlastností s. je jeho opcionalita. Jak ukazuje (1a), věta je gramatická, i když se žádný s. neuplatní. S. se také může opakovat v téže syntaktické kategorii, viz (3), kde se obě skremblované fráze Janěty knihy posunuly do vP:

(3)

Řekl, [C’ že [TP včera [T’ by [vP [Janě]1 [vP [ty knihy]2 [vP Jirka půjčil [VP jen ztěží t1 t2]]]]]]]

To odlišuje s. od těch posunů, které mohou do dané fráze posouvat jenom jeden konstituent. Tento fakt bývá obvykle analyzován pomocí rozdílu mezi adjunkcí (↗adjunkt), která může být vícenásobná, a substitucí, která posouvá daný element do pozice specifikátoru, jenž je jedinečný; viz např. ✍Müller (1995). V č. může např. dlouhá topikalizace posouvat jen jeden konstituent (4) (srov. též ✍Saito & Fukui, 1998; ✍Bošković, 2004; ✍Bošković, 2009). Ze srovnání gramatické věty (4a) a negramatické (2) je také patrné, že s. a topikalizace jsou dva odlišné syntaktické procesy:

(4)

a.

Tohle1 víme zcela určitě, že včera naši objednali t1

b.

*Naši2 tohle1 víme zcela určitě, že včera t2 objednali t1

Příklad (3) navíc ukazuje další vlastnost s., a sice že posouvá konstituenty doleva, do strukturně vyšších pozic. V teoriích, které s. analyzují jako základově generovaný fenomén, jsou „skremblované“ fráze ve skutečnosti generované ve svých povrchových pozicích a teprve na LF se posouvají dolů, aby dostaly theta roli n. pád (např. ✍Bošković & Takahashi, 1998; ✍Kosta, 2006).

Skremblovat lze jak argumenty (1), (3), tak neargumenty, viz (5), kde se dobře, ač posunuto, nachází ve skopusu negace:

(5)

Hana ten formulář dobře1 nevyplnila t1

(Udělala to špatně)

Co se týká kategoriálního statusu skremblovaných konstituentů, je možné skremblovat NP/DP (1), PP (6), CP (7), vP (8) a AdvP (5); viz též (↗adverbiále). AP nelze skremblovat tak jednoduše jako ostatní fráze, ale za určitých podmínek to možné je; viz (9):

(6)

Jirka hodil [PP do brány]1 míč t1

(7)

Jirka by, [CP že je v právu]1, prohlásil i před soudem t1

(8)

Říkal, že [vP zpívat Beatles]1 chtěl jen Jirka t1

(9)

Tvrdil, že opilého1 neviděl nikoho t1

S. může posouvat konstituenty do TP (10), vP (11) a VP (12). Posun do CP není s., nýbrž topikalizace, která může posunout jen jeden konstituent, podobně jako dlouhá topikalizace do maticové CP (4a); srov. k tomu ✍Meyer (2007):

(10)

[CP že [TP [ty knihy]1 [T’ bude [vP Jirka půjčovat [VP Janě t1]]]]]

(11)

[CP že [TP bude [vP [ty knihy]1 [vP Jirka půjčovat [VP Janě t1]]]]]

(12)

[CP že [TP bude [vP Jirka půjčovat [VP [ty knihy]1 [VP Janě t1]]]]]

Pokud jde o cíl posunu, s. na PP a DP (či NP) není možný, jak ukazuje (13) a (14). S. na AP nedává jednoznačné výsledky; srov. (15), (16) a (17):

(13)

a.

Referoval [PP o [NP knihách [mého bratra] / [o středověku]]]

b.

*Referoval [PP [mého bratra]1 [PP o [NP knihách t1]]]

c.

*Referoval [PP [o středověku]1 [PP o [NP knihách t1]]]

(14)

a.

Je to [DP kniha [mého bratra] / [o středověku]]

b.

*Je to [DP [mého bratra]1 [NP kniha t1]]

c.

*Je to [DP [o středověku]1 [NP kniha t1]]

(15)

a.

[AP Rychlejší [než zvuk]] se mi to letadlo nezdá

b.

*[AP [Než zvuk]1 [AP rychlejší t1]] se mi to letadlo nezdá

(16)

a.

[AP Nezávislý [na své ženě]] se mi zdá být jen Jirka

b.

[AP [Na své ženě]1 nezávislý t1] se mi zdá být jen Jirka

(17)

a.

[AP Vědom [své viny]] si je jen Jirka

b.

?[AP [Své viny]1 vědom t1] si je jen Jirka

S. ovlivňuje nejen fonetickou/fonologickou realizaci věty – tj. má vliv na PF (viz ↗minimalismus) – ale také její sémantické a pragmatické vlastnosti – tj. má vliv na LF. S ohledem na modulární vlastnosti ↗T‑modelu to znamená, že se s. musí odehrávat na rovině syntaktické, a nemůže být např. čistě fonetickým (stylistickým) fenoménem. Pro sémantické vlastnosti s. viz např. ✍de Hoop (1992), ✍Diesing(ová) (1992), ✍Büring (1997), ✍Hajičová & Partee(ová) ad. (1998) a pro vliv s. na aktuální členění věty viz ✍Lenerz (1977), ✍Miyagawa (1997), ✍Haider & Rosengren(ová) (1998), ✍Neeleman & Reinhart(ová) (1998), ✍Bailyn (2001), ✍Ishihara (2001), ✍Neeleman & Van de Koot (2008).

Co se týká č. prací, viz např. ✍Veselovská (1995), ✍Biskup (2006), ✍Biskup (2011), ✍Kučerová (2007). Veselovská analyzuje s. jako syntaktický posun motivovaný rysem skremblovaných konstituentů (+DEF), který vyjadřuje jejich referenční vlastnosti. U Biskupa jsou skremblované konstituenty posunuté do CP fáze, která je na sémantickém rozhraní interpretována jako restriktor trojdílné kvantifikační struktury a jako topiková doména, v protikladu k základovým pozicím konstituentů ve vP fázi, jež je interpretována jako fokus a jako nukleus kvantifikační struktury. Kučerová analyzuje s. jako posun do syntaktické pozice, která je označena G(iveness)‑operátorem jako známá, což způsobí, že posunutý konstituent je interpretován jako presuponovaný.

Příklad (18) ukazuje, že neskremblované konstituenty mohou být interpretovány existenčně (18ai), n. specificky/definitně (18aii). Pokud je daný element (pes) skremblován, je možná jen specifická či definitní interpretace (18b):

(18)

ai.

Marie odpoledne pohladila psa.

Kontext:

Hned nato otekla a musela hledat lékárnu (Byl to nějaký cizí pes na ulici)

aii.

Marie odpoledne pohladila psa.

Kontext:

A šla do práce (Byl to ten její pes)

b.

Marie psa odpoledne pohladila.

Kontext:

Ačkoli ho její máma před ní zavřela do stodoly (Byl to jejich pes, nebo nějaký jiný určitý pes)

Co se týká vztahu s. a aktuálního členění, neskremblované elementy (18a) jsou interpretovány jako nové (ve fokusu) a skremblované konstituenty (18b) jako známé (v topiku). To se dá ověřit otázkovým testem, který testuje fokusovou projekci. (18a) může projektovat různě veliký fokus, a proto může být odpovědí např. na otázku Koho Marie odpoledne pohladila? n. Co Marie dělala? Naproti tomu (18b) nemůže být smysluplnou odpovědí na tyto otázky n. obecně na otázky, kde psa (i s jinými elementy) je součástí dotazované informace. Vzhledem k fokusоvým vlastnostem může být psa v (18b) jen kontrastivním fokusem.

Že je s. syntaktickou operací, podporuje také fakt, že s. podléhá syntaktickým omezením na posun. Např. není možné skremblovat pouze jeden koordinovaný konstituent, protože to porušuje tzv. coordinate structure constraint (✍Ross, 1967); viz (19):

(19)

a.

Včera věnoval profesor [studentovi a studentce] knihu

b.

*Včera věnoval studentovi1 profesor [t1 a studentce] knihu

S. také zjednoznačňuje skopusové vztahy. (20a) je skopusově dvojznačná: buď má každé odpoledne ve skopusu psa a Marie může každé odpoledne hladit jiného psa, n. je konstituent psa kvantifikačně posunutý (QR) a má ve skopusu každé odpoledne, takže se jedná o jednoho psa (např. jejího), kterého Marie každé odpoledne hladí. Naopak (20b) se psem skremblovaným do pozice c‑ovládající kvantifikované každé odpoledne je jednoznačná: jedná se o jednoho psa, kterého Marie každé odpoledne hladí (ke vztahu s. a skopusu srov. např. ✍Bobaljika & Wurmbrand(ovou), 2012):

(20)

a.

Marie každé odpoledne pohladila psa

b.

Marie psa každé odpoledne pohladila

S. je velice blízký syntaktické operaci posunu objektu (object shift), diskutované zejména v souvislosti se skandinávskými jaz. (✍Holmberg, 1997; ✍Jayaseelan, 2001; ✍Svenonius, 2001, pro rozdíly mezi s. a objektovým posunem viz ✍Vikner, 1994). Jednotící analýzu různých posunů objektu lze najít u ✍Chomského (2001) (pro její problémy viz ✍Biskup, 2011).

Zatím ne zcela vyjasněnou otázkou zůstává, zdali má s. vlastnosti ↗A‑posunu, ↗A'‑posunu, n. obou typů zároveň. A‑posun obhajuje např. ✍Fanselow (1987), A'‑posun ✍Vikner (1994) či ✍Müller (1995). Analýzu s vlastnostmi obou typů preferuje ✍Webelhuth (1989)✍Mahajan (1990). A/A'‑vlastnosti mohou variovat nejen podle jednotlivých jaz., ale také podle typu s. (krátký versus dlouhý) n. se mohou lišit v závislosti na cílové pozici posunu; viz např. ✍Mahajan (1990), ✍Saito (1992) n. ✍Grewendorf & Sabel (1999). Pro s.č. navrhuje ✍Veselovská (1995) analýzu s A‑posunem.

Existuje úzký vztah mezi mezi s. a pozicí finitního slovesa. Pokud subjekt není skremblován (zůstává in situ ve vP) a je skremblován např. pouze přímý objekt, potom se finitní sloveso musí posunout přes subjekt do vyšší strukturní pozice. Tím vzniká zdání, že se sloveso v č. – podobně jako např. v němčině – musí nacházet v druhé větné pozici (srov. k tomu diskusi u ✍Křížkové, 1953; ✍Sgalla & Hajičové ad., 1980; ✍Junghannse, 2002; ✍Kučerové, 2007; ✍Biskupa, 2011).

Literatura
  • Bailyn, J. F. On Scrambling: A Reply to Bošković and Takahashi. LI 32, 2001, 635–658.
  • Biskup, P. Scrambling in Czech: Syntax, Semantics, and Information Structure. In Chin, S. K. & A. Fujimori (eds.), Proceedings of NWLC 21, 2006, 1–15.
  • Biskup, P. Adverbials and the Phase Model, 2011.
  • Bobaljik, J. D. & S. Wurmbrand. Word Order and Scope: Transparent Interfaces and the 3/4 Signature. LI 43, 2012, 371–421.
  • Bošković, Ž. Topicalization, Focalization, Lexical Insertion, and Scrambling. LI 35, 2004, 613–638.
  • Bošković, Ž. Scrambling. In Kempgen, S. & P. Kosta ad. (eds.), Die slavischen Sprachen. Ein internationales Handbuch zu ihrer Geschichte, ihrer Struktur und ihrer Erforschung, 2009, 714–725.
  • Bošković, Ž. & D. Takahashi. Scrambling and Last Resort. LI 29, 1998, 347–366.
  • Büring, D. On the Meaning of Topic and Focus. The 59th Street Bridge Accent, 1997.
  • de Hoop, H. Case Configuration and Noun Phrase Interpretation. PhD. diss., Rijksuniversiteit Groningen, 1992.
  • de Hoop, H. Yiddish VP Order and the Typology of Object Movement in Germanic. NLLT 15, 1997, 369–427.
  • Diesing, M. Indefinites, 1992.
  • Fanselow, G. Konfigurationalität, 1987.
  • Fanselow, G. The Return of the Base Generators. Groninger Arbeiten zur Germanistischen Linguistik 36, 1993, 1–74.
  • Grewendorf, G. & W. Sternefeld. (eds.) Scrambling and Barriers, 1990.
  • Grewendorf, G. & J. Sabel. Scrambling in German and Japanese: Adjunction versus Multiple Specifiers. NLLT 17, 1999, 1–65.
  • Haider, H. Deutsche Syntax, generativ, 1993.
  • Haider, H. Branching and Discharge. In Coopmans, P. & M. Everaert ad. (eds.), Lexical Specification and Insertion, 2000, 135–164.
  • Haider, H. & I. Rosengren. Scrambling. Sprache und Pragmatik. Arbeitsberichte 49, 1998, 1–104.
  • Hajičová, E. & B. H. Partee ad. Topic-Focus Articulation, Tripartite Structures, and Semantic Content, 1998.
  • Hale, K. Preliminary Remarks on Configurationality. In Pustejovsky, J. & P. Sells (eds.), Proceedings of NELS 12, 1982, 86–96.
  • Hale, K. Warlpiri and the Grammar of Non-Configurational Languages. NLLT 1, 1983, 5–47.
  • Holmberg, A. The True Nature of Holmberg’s Generalization. In Kusumoto, K. (ed.), Proceedings of NELS 27, 1997, 203–217.
  • Chomsky, N. Derivation by Phase. In Kenstowicz, M. (ed.), Ken Hale: A Life in Language, 2001, 1–52.
  • Ishihara, S. Stress, Focus, and Scrambling in Japanese. In Guerzoni, E. & O. Matushansky (eds.), MIT Working Papers in Linguistics 39: A Few from Building E 39, 2001, 142–175.
  • Jayaseelan, K. A. IP-Internal Topic and Focus Phrases. Studia Linguistica 55, 2001, 39–75.
  • Junghanns, U. Zur Verbstellung im Deklarativsatz des Tschechischen. Linguistische Arbeitsberichte der Universität Leipzig 80, 2002, 7–56.
  • Kitahara, H. Scrambling, Case and Interpretability. In Epstein, S. & D. Seely (eds.), Derivation and Explanation in the Minimalist Program, 2002, 167–183.
  • Kosta, P. On Free Word Order Phenomena in Czech as Compared to German: Is Clause Internal Scrambling A-Movement, A-Bar Movement or Is It Base Generated? ZfSl 51, 2006, 306–320.
  • Křížková, H. Problémy českého a ruského slovosledu. In Moravec, J. (ed.), Kniha o překládání. Příspěvky k otázkám z překladu z ruštiny, 1953, 280–298.
  • Kučerová, I. The Syntax of Givenness. PhD. diss., MIT, 2007.
  • Lenerz, J. Zur Abfolge nominaler Satzglieder im Deutschen, 1977.
  • Mahajan, A. The A-/A-bar Distinction and Movement Theory. PhD. diss., MIT, 1990.
  • Meyer, R. Zur Syntax der Ergänzungsfrage in slavischen Sprachen. Empirische Untersuchungen am Russischen, Polnischen und Tschechischen. PhD. diss., Universität Tübingen, 2002.
  • Meyer, R. O pozici podřadících spojek v ČNK. In Štícha, F. & J. Šimandl (eds.), Gramatika a korpus / Grammar and Corpora 2005, 2007, 170–178.
  • Miyagawa, S. Against Optional Scrambling. LI 28, 1997, 1–26.
  • Miyagawa, S. On the “Undoing” Property of Scrambling: A Response to Bošković. LI 37, 2006, 607–624.
  • Müller, G. A-bar Syntax. A Study of Movement Types, 1995.
  • Neeleman, A. & T. Reinhart. Scrambling and the PF Interface. In Butt, M. & W. Geuder (eds.), The Projection of Arguments: Lexical and Compositional Factors, 1998, 309–353.
  • Neeleman, A. & H. Van de Koot. Dutch Scrambling and the Nature of Discourse Templates. Journal of Comparative Germanic Linguistics 11, 2008, 137–189.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • Saito, M. Long Distance Scrambling in Japanese. Journal of East Asian Linguistics 1, 1992, 69–118.
  • Saito, M. & N. Fukui. Order in Phrase Structure and Movement. LI 29, 1998, 439–474.
  • Sgall, P. & E. Hajičová ad. Aktuální členění větné v češtině, 1980.
  • Svenonius, P. On Object Shift, Scrambling, and the PIC. In Guerzoni, E. & O. Matushansky (eds.), MIT Working Papers in Linguistics 39: A Few from Building E 39, 2001, 267–289.
  • Škrabalová, H. Local Scrambling as EPP Driven Movement in Czech. In Hajičová, E. & A. Kotěšovcová ad. (eds.), Proceedings of CIL 17, CD-ROM, 2003, 1–8.
  • Veselovská, L. Phrasal Movement and X-Morphology. Word Order Parallels in Czech and English Nominal and Verbal Projections. PhD. diss., FF UP, Olomouc, 1995.
  • Vikner, S. Scandinavian Object Shift and West Germanic Scrambling. In Corver, N. & H. van Riemsdijk (eds.), Studies on Scrambling, 1994, 487–517.
  • Webelhuth, G. Syntactic Saturation Phenomena and the Modern Germanic Languages. PhD. diss., University of Massachusetts, Amherst, 1989.
  • Zemskaja, E. A. Russkaja razgovornaja reč, 1973.
Citace
Petr Biskup (2017): SKREMBLING. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SKREMBLING (poslední přístup: 14. 12. 2024)

Další pojmy:

syntax gramatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka