SALIENCE

Základní
Rozšiřující

V širším slova smyslu prominence a v tomto smylu je probírána v různých vědních oblastech, které mají něco společného s komunikací, jako je např. sémiotika, sociologie, psychologie i neurovědy. V lingvistice se pak termínu s. užívá především v souvislosti s jedním z aspektů ↗diskurzu: různé elementy vyskytující se v diskurzu mohou mít či v průběhu diskurzu nabývat různé stupně prominence, a tento průběh se pak odráží ve stavbě jednotlivých výpovědí, z nichž se diskurz skládá, i ve stavbě diskurzu jako celku. V literatuře se často dynamický vývoj diskurzu studuje v souvislosti s informační strukturou věty (v naší terminologii, jejím ↗aktuálním členěním). Tak např. ✍Prince(ová) (1981) rozlišuje tři stupně danosti (givenness), a to (i) předvídatelnost z hlediska posluchače, (ii) salienci (ve smyslu ✍Chafovy, 1976 distinkce mezi známou, danou informací a informací novou) a (iii) danost jako sdílenou zásobu znalostí; pro tento aspekt užívá Princeová termínu „předpokládaná obeznámenost“ a stanovuje různé stupně této obeznámenosti, od entit, které již existují v modelu diskurzu, přes entity vyvoditelné až k entitám, které jsou „úplně nové“ (brand new). Hledisko stupňovitosti při sledování antecedentů uplatňuje i ✍Givón (1983); je si vědom, že takovou stupnici nelze chápat jako univerzální, zachycující všechny možnosti ve všech jazycích, a tvrdí, že typologicky nejvíce relevantní predikce je nutné zachytit řadou stupnic odrážejících i jazykově specifické rysy, jako je slovosled, morfologie, intonace apod. ✍Lambrecht (1994) zavádí pojem diskurzního registru (discourse register), specifikovaný jako množina reprezentací, o nichž je možné předpokládat, že je sdílejí mluvčí a posluchač. Odkazuje přitom na ✍Chafovu (1987) myšlenku o třech stavech aktivovanosti: aktivní, semi-aktivní a neaktivní, a vztahuje tyto stavy k formálním prvkům v jaz. struktuře. Jeho stupnice relativní přístupnosti prvků, které se nabízejí jako prvky, na něž odkazuje základ výpovědi (topic referents), je velmi podobná výše zmíněné stupnici, s níž pracuje Prince(ová). Poněkud odlišný, byť tomuto pojetí blízký, je model tzv. pozornostních stavů (attentional states), jak jej navrhují ✍Grosz(ová) & Sidner(ová) (1986), ✍Grosz(ová) & Sidner(ová) (1998) a na němž je založena tzv. centering theory (✍Grosz(ová) & Joshi ad., 1983; ✍Grosz(ová) & Joshi ad., 1995; ✍Walker(ová) & Joshi ad., 1998). Cílem tohoto modelu je zachytit intuice o průběhu diskurzu (jak o nich píše např. ✍Chafe, 1979) a o jeho koherenci. Každá výpověď v diskurzu podle autorů obsahuje jeden prvek, tzv. backward looking center (v terminologii aktuálního členění jde o základ výpovědi), kterým navazuje na předchozí výpověď, a množinu prvků, tzv. forward looking centers, k nimž může odkazovat či na ně navazovat výpověď následující. Postulují také několik pravidel, která zachycují preference, podle kterých se vybírá základ (právě jedno backward looking center) této následující výpovědi. Uspořádání pravidel je založeno na intuici velmi blízké tzv. cost effort (✍Fais, 2004:120): např. se předpokládá, že navazování vět po sobě jdoucích je spojeno s menší inferenční zátěží, pokud základ výpovědi se váže k základu výpovědi předcházející. Jak ukazují ✍Kruiff-Korbayová & Hajičová (1997), centering theory ve své původní podobě zachycuje pouze lokální koherenci a je velmi závislá na povrchové struktuře věty, což ji činí do jisté míry i jazykově závislou. Se vztahem mezi aktuálním členěním věty a identifikací reference z globálního hlediska pracuje model tzv. aktivovanosti (salience) prvků společné zásoby znalostí (✍Hajičová & Vrbová, 1981; ✍Hajičová, 1993; ✍Hajičová, 2012). Jeho základní hypotézou je, že existuje konečný mechanismus, který umožňuje adresátovi identifikovat referenci na základě částečného uspořádání prvků zásoby znalostí, o nichž mluvčí předpokládá, že je sdílí s posluchačem. Přiřazování stupně aktivovanosti je založeno na několika heuristikách opírajících se o postavení daného prvku v aktuálním členění věty (prvek ohniska získává nejvyšší stupeň v daném okamžiku), jeho formálním ztvárnění (např. prvek vyjádřený zájmenem si uchovává stupeň aktivovanosti) a také na stupni aktivovanosti tohoto prvku v předcházející výpovědi. Předpokládá se, že pokud je mezi danými prvky jen malý rozdíl v aktivovanosti, k identifikaci reference slouží inferenční procedura.

Pojem s. je v mnoha modelech těsně spjat s určováním reference, ať již zájmen n. obecně prvků věty/výpovědi. V klasické verzi transformační generativní gramatiky (✍Chomsky, 1981) se vztah mezi formou jazykových výrazů, jako jsou osobní zájmena, a jejich referencí popisuje na základě ↗teorie vázání, ovšem postupem času se do popředí dostával i pohled, který bere v úvahu mechanismus přiřazující referenci na základě preferencí založených na různých vlastnostech, ať již morfologických, syntaktických nebo sémantických n. i daných strukturou diskurzu, srov. už tzv. file change semantics (✍Heim(ová), 1982) n. discourse representation theory (✍Kamp & Reyle, 1993). Extrémní pozice může být dokonce taková, že na principu s. získávají referenci i ↗anafory, jsouce v hierarchii vhodných referentů na nejvyšším stupni, neboť jsou syntakticky vázané; srov. ✍Heim(ová) & Kratzer(ová) (1998) a další. Podobně hovoří o hierarchii dannosti a o jejím vlivu na volbu referujících výrazů autoři řady dalších přístupů, uvedených výše.

Literatura
  • Fais, L. Inferable Centers, Centering Transitions, and the Notion of Coherence. Computational Linguistics 30, 2004, 119–150.
  • Givón, T. Topic Continuity in Discourse: An Introduction. In Givón, T., Topic Continuity in Discourse: A Quantitative Cross-Language Study, 1983, 1–41.
  • Givón, T. Beyond Forground and Background. In Tomlin, R. (ed.), Coherence and Grounding in Discourse, 1987, 175–188.
  • Grosz, B. J. & A. K. Joshi ad. Providing a Unified Account of Definite Noun Phrases in Discourse. In Proceedings of the Annual Meeting of the Association for Computational Linguistics 21, 1983, 44–50.
  • Grosz, B. J. & C. L. Sidner. Attention, Intentions, and the Structure of Discourse. Computational Linguistics 12, 1986, 175–204.
  • Grosz, B. J. & A. K. Joshi ad. Centering: A Framework for Modeling the Local Coherence of Discourse. Computational Linguistics 21, 1995, 203–225.
  • Grosz, B. J. & C. L. Sidner. Lost Intuitions and Forgotten Intentions. In Walker, M. A. & A. K. Joshi ad. (eds.), Centering Theory in Discourse, 1998, 39–51.
  • Gundel, J. K. Child Language, Theory of Mind, and the Role of Procedural Markers in Identifying Referents of Nominal Expressions. In Escandell-Vidal, V. & M. Leonetti ad. (eds.), Procedural Meaning: Problems and Perspectives, 2011, 205–231.
  • Hajičová, E. Issues of Sentence Structure and Discourse Patterns, 1993.
  • Hajičová, E. On Scalarity in Information Structure. Linguistica Pragensia 22, 2012, 60–78.
  • Hajičová, E. & J. Vrbová. On the Role of the Hierarchy of Activation in the Process of Natural Language Understanding. In Horecký J. (ed.), Coling 82Proceedings of the Ninth International Congress of Computational Linguistics 1, 1982, 107–113.
  • Heim, I. The Semantics of Definite and Indefinite Noun Phrases. PhD. diss., University of Massachusetts, Amherst, 1982.
  • Heim, I. & A. Kratzer. Semantics in Generative Grammar, 1998.
  • Chafe, W. Givenness, Contrastiveness, Definiteness, Subjects, Topics, and Point of View. In Li, Ch. (ed.), Subject and Topic, 1976, 25–55.
  • Chafe, W. The Flow of Thought and the Flow of Language. In Givón, T. (ed.), Discourse and Syntax, 1979, 159–182.
  • Chafe, W. Cognitive Constraints on Information Flow. In Tomlin, R. (ed.), Coherence and Grounding in Discourse, 1987, 21–52.
  • Chomsky, N. Lectures on Government and Binding, 1981.
  • Kamp, H. & U. Reyle. From Discourse to Logic, 1993.
  • Kruijff-Korbayová, I. & E. Hajičová. Topics and Centers. A Comparison of the Salience-Based Approach and the Centering Theory. PBML 67, 1997, 25–50.
  • Lambrecht, K. Information Structure and Sentence Form. Topic, Focus and the Mental Representations of Discourse Referents, 1994.
  • Prince, E. Toward a Taxonomy of Given–New Information. In Cole, P. (ed.), Radical Pragmatics, 1981, 223–254.
  • Sperber, D. & D. Wilson. Relevance: Communication and Cognition, 1986.
  • Tomlin, R. (ed.) Coherence and Grounding in Discourse, 1987.
  • von Heusinger, K. Salienz und Referenz: Der Epsilonoperator in der Semantik der Nominalphrase und anaphorischer Pronomen, 1997.
  • Walker, M. A. & A. K. Joshi ad. Centering in Naturally Occurring Discourse: An Overview. In Walker, M. A. & A. K. Joshi ad. (eds.), Centering Theory in Discourse, 1998, 1–28.
Citace
Eva Hajičová (2017): SALIENCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SALIENCE (poslední stažení: 11. 12. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka