POBOČNÁ SLABIKA

Základní

Termín tradičně užívaný v české fonologii jako označení pro segment řeči s neplným slabičným vrcholem střední ↗sonority. Zvučnostním vrcholem se staly ↗sonory, tj. souhlásky se středním stupněm sonority/zvučnosti r, l, m, n, ň, j, pokud byly po zániku lichých/slabých ↗jerů odděleny nesonorními souhláskami, které mají nízký stupeň zvučnosti, od vrcholů pravých slabik tvořených samohláskami n. slabikotvornými n. , tj. hláskami s maximálním stupněm sonority. Sonory (S) v nově vzniklých hláskových sekvencích typu V k S kV uvnitř slova n. V k S na konci slova n. S k V na začátku slova neměly sice takový stupeň sonority, aby vytvořily vrchol skutečné slabiky, ale dostatečný stupeň sonority k tomu, aby v sousedství s méně sonorními souhláskami vytvářely slabičný pseudovrchol, tj. p.s.; vzniklá výslovnostní potíž je odstraňována různými způsoby:

(1) Na konci slova: (a) změnou neslabičné S v slabikotvornou, např. +bratrъ (dvojslab.) > bratr, v stč. zprvu jednoslabičné [bratr], po změně neslabičného r > dvojslabičné: [bratr̥]; tak spis. pravidelně v ‑l‑ových participiích od sloves se souhl. základem, např. +neslъ (dvojslab.) > nesl, v stč. zprvu jednoslabičné [nesl], po změně neslabičného l > dvojslabičné [nesl̥], pod. +vedlъ > vedl > [vedl̥]; též ojediněle , např. +sedmь > sedm > [sedm̥], +osmь > osm > [osm̥]; (b) vsuvným e před S, např. gen. pl. +sestrъ > (jednoslabičné) sestr > sester, gen. pl. +veslъ > vesel, tak i v nom.sg.subst. na ‑sńь a ‑zńь, např. +pěsńь > píseň, +bojazńь > bázeň; v jv.mor.nář. místy v ‑l‑ových part. od souhláskových sloves, např. neséł, vedéł; před ‑m ojediněle vsuvným ‑u‑, např. hovor. sedum, osum; (c) zánikem koncové S; tak v obecné č. v ‑1‑ových part. od souhláskových sloves, např. nes, ved; (d) vokalizací ł > u ve vmor.nář. s tzv. „obalovanou výslovností“ ł, např. nésu, védu ‘nesl, vedl’ (s délkou v kořeni na rozdíl od préz. nesu, vedu), příp. (u nejstarší generace) pomocí přísuvného ‑u‑, např. nésłu, védłu ‘nesl, vedl’ (srov. ✍Bělič, 1971:47).

(2) Uvnitř slov: (a) změnou neslabičné S v slabikotvornou, např. +(j)ablъko > jablko zprvu dvojslabičné [jablko], po změně l > trojslabičné [jabl̥ko]; (b) zánikem neslabičné S v p.s., např. [jablko] > nespis. [japko]; (c) zánikem nesonorní souhlásky oddělující S od samohláskového vrcholu slabiky, např. +sedlьka > sedlka (dvojslab.) > selka (srov. pův. podobu základu v sedlák).

(3) Na počátku slov pův. spojení S+ъ/ь+K: (a) zůstává po zániku jeru jako SK se S v pozici p.s. dalekosáhle zachováno, např. +21 > len, ale +1něnyjь > lněný, +21 > ret, ale +321 > rtem, +1šica > mšice; ve spis. č. lněný, rtem, mšice atd. se však variantně, zejm. na začátku věty, po pauze a uprostřed věty po souhl., může náslovná S realizovat i jako r̥, l̥, ; tak nepochybně zaznamenáno v některých případech v mor.nář., např. v tej r̥ži (dvojslab.); v mor.nář. s „obalovanou výslovností“ ł v násloví je též místo p.s. plně slabičné u, např. užička; (b) častěji dochází k zániku , např. +jьgrati > hrát, +jьměti > stč. jmieti > mít (ale zůstalo jmění < +jьměnije); v nář. zaniká i pobočné l; např. žice, žička proti spis. lžíce, lžička < +lъži‑, už v stč. hostajně (Tkadl.) proti nč. spis. lhostejně < +lьgo‑; (c) ojediněle se slabika a průběh její sonorní linie mění metatezí (přesmyčkou), např. nář. chod. hlář proti obecnému lhář < +lъga‑n.č.mor.nář. doložené žlice, žlička < +lъži‑, jč. šmíce proti obecnému mšice < +mъši‑ n. žmučky za mžutky (spis. mžitky < +mьžu‑); +mьgla > mhla > [mlha] > [ml̥ha]. Viz také ↗čeština 14. století, ↗pračeština, ↗slabika.

Rozšiřující
Literatura
  • Bělič, J. Přehled nářečí českého jazyka, 1971.
  • Hujer, O. Drobnosti gramatické 13. K nauce o pobočných slabikách v češtině. LF 45, 1918, 84–87 (přetištěno v Hujer, O. Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka, 1961, 88–91).
  • Lehr-Spławiński, T. Prasłowiańskie jь‑ w językach zachodnio-słowiańskich. Rocznik Sławistyczny 8, 1918, 152–156 (přetištěno v Lehr-Spławiński, T. Studia i szkice wybrane z językoznawstwa słowiańskiego, 1957, 215–218).
  • Pauliny, E. Zur Entwicklung der sog. Nebensilben im Slowakischen. In Mélanges linguistiques offerts à Emil Petrovici par ses amis étrangers à l’occasion de son soixantième anniversaire, 1962 (příloha časopisu Cercetări de lingvistică 3, 1958), 369–373.
Citace
Radoslav Večerka (2017): POBOČNÁ SLABIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/POBOČNÁ SLABIKA (poslední přístup: 17. 8. 2018)

Další pojmy:

fonologie diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka