PHI RYSY  (φ-rysy)

Základní
Rozšiřující

Termín užívaný v generativní gramatice; mezi φ-r. (psáno taky phi rysy n. phi-rysy) patří rys osoby, rodu a čísla. φ-r. hrají důležitou roli v syntaxi (účastní se syntaktické ↗operace shody; ✍Chomsky, 2000), morfologii (např. při nespojité shodě (discontinuous agreement) mohou být φ-r. realizovány více morfémy na jednom a téže slově (✍Trommer, 2002; ✍Campbell, 2012), sémantice a pragmatice (např. v otázce, jak se φ-r. interpretují na zájmenech, viz ✍Kratzer(ová) (1998); ✍Heim(ová) (2008)). Substantiva a zájmena, tj. syntaktické kategorie NP/DP, mají φ-r. ohodnocené, protože osoba, číslo a rod jsou jejich inherentní vlastnosti. Ne vždy však musí být daná vlastnost morfologicky vyjádřena, viz např. rozdíl mezi substantivy a osobními zájmeny vzhledem k rysu osoby v příkladu (1) a (2). Někdy může určitý rys získávat hodnotu z příslušného kontextu, viz např. kontrast mezi takovýmto případem v (3) a morfologicky vyjádřeným rodem v (4):

(1)

Pavel zpívá/*zpíváš/*zpívám

(2)

a.

já *zpívá/*zpíváš/zpívám

b.

ty *zpívá/zpíváš/*zpívám

c.

on zpívá/*zpíváš/*zpívám

(3)

ty jsi zpíval/zpívala/zpívalo

(4)

a.

on zpíval/*zpívala/*zpívalo

b.

ona *zpíval/zpívala/*zpívalo

c.

ono *zpíval/*zpívala/zpívalo

Adjektiva mají φ-r. neohodnocené a získávají dané hodnoty teprve v syntaktické derivaci od jmenné fráze při operaci shody (např. ✍Baker, 2008), méně často bývá adjektivní shoda odsunuta až do postsyntaktické morfologie (✍Norris, 2014). Podobně operace shody ohodnotí φ-r. slovesa, konkrétně časovou hlavu T a verbální hlavu v (popř. aspektovou hlavu Asp), které získávají hodnoty φ-r. od subjektu a přímého objektu (✍Chomsky, 2000; ✍Chomsky, 2001). Podle ✍Bakera (2008) platí téměř univerzálně, že slovesa se shodují se subjektem a objektem v osobě, čísle a rodě, zatímco adjektiva vykazují shodu pouze v rodě a čísle. Pokud je ve větě přítomné zároveň pomocné a hlavní sloveso, pak se v č. na pomocném slovese uplatňuje rys osoby a čísla a na hlavním slovese rys čísla a rodu, viz (5). Pro takové případy ✍Chomsky (2001) předpokládá, že participium má neohodnocené rysy čísla a rodu, ale ne rys osoby:

(5)

a.

Včera jsem/jsi  zpíval

b.

Včera jste zpívali/zpívaly/zpívala

V některých přístupech, které předpokládají operaci shody také pro předložkové fráze, mají φ-r. předložky (viz ✍Baker, 2008; ✍Biskup, 2009; ✍van Gelderen(ová), 2011). To znamená, že φ-r. mohou být přítomné také v příslovcích (6) n. spojkách (7), které jsou komplexními předložkovými frázemi a mají pádovou koncovku, která signalizuje proběhlou operaci shody; viz diskuzi níže.

(6)

a.

z-řídk-a

b.

z-tam-a

c.

ve-před-u

d.

do-před-u

(7)

a.

pro-to-že

b.

přes-to-že

c.

mezi-tím-co

d.

za-tím-co

Foneticky prázdné kategorie (pro, PRO) mají také φ-r., jak ukazuje přítomnost nedefaultní slovesné koncovky v (8a) a adjektivní koncovky v (9). To podporuje také fakt, že predikáty predikující o pro se musí shodovat ve φ-r., viz (8b):

(8)

a.

pro zpíval-i známé písně

b.

pro zpíval-i známé písně naz-í.

(9)

Přikázal mu [PRO zpívat nah-ý]

Pokud φ-r. nejsou přítomné a operace shody není možná, sloveso nese defaultní koncovku, viz (10a), a sekundární predikace není možná, jak ukazuje (10b):

(10)

a.

Zpíval-o se v osm

b.

*Zpíval-o se neumyt-í

Pokud platí, že princip A (↗teorie vázání) se zakládá na shodě φ-r., jak navrhuje ✍Reuland (2001)✍Chomsky (2008), pak by anafory neměly být vázány v případě deagentních reflexivních forem, což potvrzuje následující příklad:

(11)

*Zpíval-o se tam ve svých třídách

Naopak, pokud platí, že PRO má φ-r., potom v ↗kontrolových konstrukcích očekáváme vázané anafory. To potvrzuje příklad (12):

(12)

Přikázal mu1 [PRO1 zpívat ve svém1 pokoji]

Čím bohatší má sloveso shodu (čím víc sloveso reflektuje φ-r. subjektu), tím větší je pravděpodobnost, že daný jaz. má nulový subjekt, tj. pro; viz např. ✍Taraldsen (1980)✍Rizzi (1982). Podle některých autorů také existuje vztah mezi bohatou shodou slovesa a subjektu a posunem slovesa ve větné struktuře (např. ✍Platzack & Holmberg, 1989). φ-r. jsou úzce spjaté s pády. Konkrétně jsou strukturní pády odrazem vztahu shody mezi jmennou frází a časovou hlavou T (nominativ) a jmennou frází a verbální hlavou v (strukturní akuzativ). Až na několik výjimek platí, že nominativ je ve větě udělen, pokud má T specifikovány φ-r. a rys finitnosti. Pokud je T vzhledem k finitnosti a φ-r. defektní – chybí jí buď rys osoby, n. čísla – potom udělení pádu není možné, jako např. v konstrukcích s ↗nadzvednutím (13), kde subjekt musí získat nominativ v maticové větě, n.↗ECM konstrukcích (14), kde subjekt v maticové větě získává strukturní akuzativ:

(13)

František1 se zdá [t1 být nadšený]

(14)

Pavel viděl Františka1 [t1 krmit ptáky]

φ-r. mohou být ohodnoceny všechny najednou, jednou operací shody (např. ✍Chomsky, 2000), n. cyklickou operací shody (cyclic agree), která probíhá v několika krocích, jež pracují s jednotlivými rysy (✍Béjar(ová), 2003; ✍Béjar(ová) & Rezac, 2009). Oproti těmto syntaktickým přístupům tvrdí ✍Bobaljik (2008), že shoda φ-r. je postsyntaktický fenomén podobně jako udělovaní pádů. Často se předpokládá, že φ-r. jsou hierarchizované; osoba bývá nadřazena číslu a číslo bývá nadřazeno rodu (✍Noyer, 1992; ✍Harley(ová) & Ritter(ová), 2002). Jednotlivé φ-r. také bývají hierarchizované, viz např. ✍Sauerlandovu (2008) hierarchii sémantické příznakovosti u rysu osoby a čísla: třetí osoba je méně příznaková než osoba druhá a ta je zase méně příznaková než osoba první, dále je plurál příznakovější než singulár a duál je méně příznakový než singulár. Jednotlivé φ-r. mohou být rozloženy i do více primitivů a implikačních hierarchií, jak to činí např. ✍Béjar(ová) & Rezac (2009) s rysem osoby. První osoba má hodnoty osoba, participant a mluvčí, druhá osoba hodnoty osoba a participant a třetí má pouze hodnotu osoba. Viz také ↗osoba. Některé přístupy předpokládají dva typy rysu rodu a popř. dvě různé projekce pro rod v syntaxi, protože rod gramatický a přirozený se může u některých jmen lišit (srov. děvče), tyto případy mohou v závislosti na okolních podmínkách vykazovat různé syntaktické chování vzhledem ke shodě (✍Wechsler & Zlatić(ová), 2000; ✍Corbett, 2009).

Literatura
  • Baker, M. The Syntax of Agreement and Concord, 2008.
  • Béjar, S. Phi-Syntax: A Theory of Agreement. PhD. diss., University of Toronto, 2003.
  • Béjar, S. & M. Rezac. Cyclic Agree. LI 40, 2009, 35–73.
  • Biskup, P. The Syntactic Structure of PPs. In Dočekal, M. & M. Ziková (eds.), Czech in Formal Grammar, 2009, 9–27.
  • Bobaljik, J. D. Where is Phi? Agreement as a Postsyntactic Operation. In Harbour, D. & D. Adger ad. (eds.), Phi Theory: Phi-Features across Modules and Interfaces, 2008, 295–328.
  • Campbell, A. M. The Morphosyntax of Discontinuous Exponence. PhD. diss., University of California, Berkeley, 2012.
  • Corbett, G. Morphology-Free Syntax: Two Potential Counter-Examples from Serbo-Croat. In Franks, S. & V. Chidambaram ad. (eds.), A Linguist’s Linguist: Studies in South Slavic Linguistics in Honor of E. Wayles Browne, 2009, 149–166.
  • Harley, H. & E. Ritter. Person and Number in Pronouns: A Feature-geometric Analysis. Lg 78, 2002, 482–526.
  • Heim, I. Features on Bound Pronouns. In Harbour, D. & D. Adger ad. (eds.), Phi Theory: Phi-Features across Modules and Interfaces, 2008, 35–56.
  • Chomsky, N. Minimalist Inquiries: The Framework. In Martin R. & D. Michaels ad. (eds.), Step by Step. Essays on Minimalist Syntax in Honor of Howard Lasnik, 2000, 89–155.
  • Chomsky, N. Derivation by Phase. In Kenstowicz, M. (ed.), Ken Hale: A Life in Language, 2001, 1–52.
  • Chomsky, N. On Phases. In Freidin R. & C. P. Otero ad. (eds.), Foundational Issues in Linguistic Theory. Essays in Honor of Jean-Roger Vergnaud, 2008, 133–166.
  • Kratzer, A. More Structural Analogies between Pronouns and Tenses. In Strolovitch, D. & A. Lawson (eds.), Proceedings of SALT VIII. Cornell Working Papers in Linguistics, 1998, 92–110.
  • Norris, M. Theory of Nominal Concord. PhD. diss., University of California, Santa Cruz, 2014.
  • Noyer, R. Features, Positions and Affixes in Autonomous Morphological Structure. PhD. diss., MIT, 1992.
  • Platzack, C. & A. Holmberg. The Role of AGR and Finiteness in Germanic VO Languages. Working Papers in Scandinavian Syntax 43, 1989, 51–76.
  • Reuland, E. J. Primitives of Binding. LI 32, 2001, 439–492.
  • Rizzi, L. Issues in Italian Syntax, 1982.
  • Sauerland, U. On the Semantic Markedness of Phi-Features. In Harbour, D. & D. Adger ad. (eds.), Phi Theory: Phi-Features across Modules and Interfaces, 2008, 57–82.
  • Taraldsen, T. On the Nominative Island Condition, Vacuous Application and the That-Trace Filter. Mimeo, MIT, Indiana University Linguistics Club, 1980.
  • Trommer, J. The Interaction of Morphology and Syntax in Affix Order. In Booij, G. & J. van Marle (eds.), Yearbook of Morphology 2002, 2002, 283–324.
  • van Gelderen, E. The Linguistic Cycle: Language Change and the Language Faculty, 2011.
  • Wechsler, S. & L. Zlatić. A Theory of Agreement and its Application to Serbo-Croatian. Lg 76, 2000, 799–832.
Citace
Petr Biskup (2017): PHI RYSY. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PHI RYSY (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika morfologie syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka