ONYMICKÝ FORMANT

Základní

↗onomastice vycházející z ↗OTS ↗slovotvorný formant, který se při tvoření ↗vlastních jmen podílí na vyjádření vztahu pojmenovávatele k pojmenovávanému objektu, tzn. na ztvárnění zvoleného propriálně pojmenovacího motivu ve jméně. Podle jeho uplatnění v jednotlivých třídách proprií se rozlišuje: antroponymický formant // antropoformant, např. ‑↗antroponymu Bareš, toponymický formant // topoformant (↗toponymum), a to oikonymický, např. ‑ice v ↗oikonymu Bohunice ‘ves lidí Bohuňových’, anoikonymický, např. ‑ula v ↗anoikonymu Hrachula ‘pozemek, na němž se pěstoval hrách’, n.enaDaňčena ‘Daňkův majetek zahrnující zemědělskou usedlost a okolní pozemky’.

Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky (TSO, 1973:133) definuje o.f. obecně jako „formant použitý při tvoření vlastního jména“, přičemž ono „tvoření“ blíže nespecifikuje. S rozvojem výzkumu onymické slovotvorby, který se datuje od poloviny 80. let 20. stol., vyvstala potřeba zpřesnit tuto definici s přihlédnutím k dosaženým výsledkům. Současná definice o.f. vychází z termínu z ↗OTS ↗slovotvorný formant (viz též ČŘJ, 1996:77–79, 81–82), ale zároveň akcentuje osobité rysy onymické slovotvorby, později nazývané též ↗názvotvorba (✍Borek, 1984; ÚOO, 1999:124). O těchto osobitostech viz ↗parasystém, ↗modelová klasifikace pomístních jmen, ↗modelová klasifikace vlastních jmen místních.

Rozšiřující
Literatura
  • Borek, H. Z problematyki nazwotwórstwa toponimicznego. In Zeszyty Naukowe WSP Opole. Językoznawstwo 9, 1984, 57–62.
  • Čornejová, M. Tvoření nejstarších českých místních jmen, 2009.
  • ČŘJ, 1996.
  • David, J. Specifické antroponymické a toponymické formanty v nové češtině a jejich vnímání. In Čermák, V. & M. Příhoda (eds.), Slovanský areál a Evropa, 2009, 229–236.
  • Harvalík, M. Synchronní a diachronní aspekty české onymie, 2004.
  • Knappová, M. Rodné jméno v jazyce a společnosti, 1989.
  • Krško, J. Niekolko poznámok k formantom v onymii. In Čmejrková, S. & J. Hoffmannová ad. (eds), Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, 2012, 501–505.
  • Pastyřík, S. Studie o současných hypokoristických podobách rodných jmen v češtině, 2003.
  • Pleskalová, J. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, 1992.
  • Pleskalová, J. Tvoření nejstarších českých osobních jmen, 1998.
  • Šrámek, R. Slovotvorný model v české toponymii. SaS 37, 1976, 112–120.
  • TSO, 1973.
  • ÚOO, 1999.
Citace
Jana Pleskalová (2017): ONYMICKÝ FORMANT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ONYMICKÝ FORMANT (poslední přístup: 25. 6. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka