NEOLOGISMUS

Základní

Lexikální jednotka, která se ve vztahu k existujícím jednotkám slovní zásoby souč.jaz. vyznačuje novostí, a to jak z hlediska vzniku, tak z hlediska funkčního (funkčně systémového, komunikačního, stylistického). N. vznikají z potřeby pojmenovat nové věci, jevy, i z potřeby nahradit dosavadní výrazy prostředkem přesnějším n. výraznějším. Vznikají též jako výsledek záměrného hledání (citově, intelektuálně) působivého vyjádření. Bývají i výsledkem spontánního tvoření. N. se objevují ve všech komunikačních sférách a útvarech národního jaz. V tvoření n. se mohou projevovat jak obecnější vývojové tendence, tak i ty lexikálně-sémantické n. slovotvorné procesy, které nejsou v dané době ještě dost patrné. N. se nejenže účastní procesů strukturace a restrukturace slovní zásoby, ale také výsledky těchto procesů za příhodných podmínek stabilizují. Neologizace slovní zásoby patří k obecným procesům v jaz.

Protože n. jsou svým vznikem vázány na určitou dobu a protože mohou mít určitou stylistickou hodnotu, bývají charakterizovány jako vrstva dobově příznakových prostředků současné slovní zásoby. V tomto případě se n. chápou jako protipól prostředků zastaralých a ↗archaismů.

Při určování konkrétních jednotek jako n. se uplatňuje obvykle kritérium časové, tj. doba vzniku, dále kritérium jaz. variety (útvaru), v níž n. vznikají a uplatňují se (spis.jaz., běžná mluva, slang atp.), kritérium strukturní, které se zakládá na vztahu formy a obsahu, kritérium lexikalizace (zapojení nové jednotky do lexika) a uzualizace (zobecnění v úzu). V některých koncepcích n. se klade značný důraz na kritérium psychologické (pociťování novosti ze strany uživatelů jaz.). V rámci n. se zpravidla rozlišuje mezi vlastními, lexikálními n. a mezi pojmenováními tvořenými a užitými příležitostně, tj. ↗okazionalismy.

Existující klasifikace n. odrážejí nejen různé stránky nových výrazů, ale také různé možné přístupy k neologickým jevům. Nejčastěji se uplatňuje třídění n. z hlediska strukturního a funkčního. Mezi n. z hlediska strukturního se řadí n. slovotvorné (srov. n. z období od 90. let 20. stol. do současnosti daňař, bavič, hladovkář; videonahrávka, ekozboží, europoslanec; cestomanie, soudcokracie; e-kavárna), slova utvořená ze zkratek (eseróčko/eseročko, cédéčko, písíčko/pécéčko), přejatá slova (billboard, snowboard, snowboarding), slova s novým významem, tzv. neosémantismy (mlžit ʻúmyslně zakrývat faktaʼ, hvězdný ʻvynikající, špičkovýʼ); víceslovná (sdružená) pojmenování (sametová revoluce, zelená nafta, mobilní telefon, daň z přidané hodnoty) a ↗frazémy (být stejné krevní skupiny, být mimo mísu). Z hlediska funkčního se za n. pokládají mj. ty jednotky, jejichž užití (původně vázané na pracovní, zájmové, sociální prostředí apod.) se mění a spolu s tím se přehodnocuje jejich původní (odborná, profesní, slangová apod.) příznakovost. Platnost n. mají i lex. jednotky, které se kdysi přestaly užívat, ale po určité době se jejich užívání obnovuje, revitalizuje (radní ʻčlen obecní radyʼ). Vzhledem k charakteru užití se rovněž jako specifické typy funkčních n. vymezují okazionalismy a individualismy, dále efemérní slova, módní neologismy, dobová slova aj.

K obecným otázkám problematiky n. náleží nejen otázka podstaty n., vymezení pojmu/termínu n. (n. je pojem relační), kritéria pro určování konkrétních jednotek jako n. aj., ale i aspekt terminologický. Přistupuje‑li se k n. z hlediska onomaziologického (tj. od obsahu k formě), jsou označovány jako nová pojmenování, při přístupu z hlediska sémaziologického (tj. od formy k významu) se pro jejich označení užívá termínů nová slova, nové výrazy aj. Vymezení neologismů se rovněž řeší na základě zjišťování poměru neologismůinovací.

N. existují ve všech obdobích jaz. vývoje, a proto je možné hovořit o n. vzhledem k určité časové hranici n. k určité epoše (srov. Husovy n., Komenského n., obrozenské n.). Ve 2. pol. 20. stol. krystalizuje výzkum neologismů v samostatnou nauku – neologii. Tvorbou slovníků neologismů se zabývá ↗neografie.

Zkoumání n. tvoří již delší dobu jednu z významných oblastí lingvistického výzkumu. Dokladem širokého, vnitřně členitého zkoumání n., neologických jevů, procesů a tendencí je velké množství monografických prací, studií, statí i bohatá produkce neologických slovníků. Šíři a rozvoj výzkumu n. u nás i v zahraničí částečně ukazuje bibliografický výběr ✍Martincová a kol. (1996), ✍Martincová a kol. (1999).

č. lingvistice je n. věnována trvalá pozornost. Po 1. světové válce se obecné problematiky n. dotýkají Teze Pražského lingvistického kroužku (1929). Z neologického hlediska jsou významné statě Havránka, Mathesia, Jakobsona a Mukařovského ve sborníku ✍Havránek & Weingart (eds.) (1932). Změny a stav slovní zásoby v jejích jednotlivých obdobích zachycuje v dnes již klasické práci ✍Havránek (1936).

Od 60. let 20. stol. počet prací věnujících se n. výrazně vzrůstá. Poznatky o úloze nových slov při vývojových procesech ve slovní zásobě prohlubuje ✍Němec (1968). Zřetel k novým lexikálním prostředkům, k dynamice slovotvorných typů a prostředků se uplatňuje při charakteristice souč. č. v pracích ✍Daneše (1962), ✍Jedličky (1965), ✍Jedličky (1973a), ✍Cuřína & Novotného (1974) aj. K n. se přistupuje také z hlediska stylistického (např. ✍Stich, 1971; ✍Hausenblas, 1972; ✍Jedlička, 1973b). Cenným vkladem pro studium n., pro propracování jejich problematiky v obecné rovině je TSČ 1 (1962), ✍Filipec (1961)✍Zima (1961).

Spolu se zájmem o n. se objevuje potřeba řešit otázky pojmoslovné a terminologické, vymezení n. apod. Těmito otázkami se zabývají zejména ✍Filipec (1966), ✍Němec (1970), ✍Stich (1971)✍Jedlička (1976). Pro zjišťování nových lex. prostředků v souč.spis.č. má zásadní význam ukončený SSJČ (1960–1971), pro zjišťování charakteru n. z hlediska slovotvorby skýtá možnost porovnání kolektivní dílo TSČ 2 (1967)✍Šmilauer (1971). V r. 1983 vychází monografie ✍Martincové (1983). Otevřeně se také již (pod vlivem francouzské a ruské lingv.) začíná hovořit o neologii (viz výše).

V 90. letech se dílčím způsobem zabývají n. anebo dotýkají některých jejich stránek práce četných autorů. Rozvíjí se také lexikografický přístup k n. Nová slova se zařazují do všeobecných výkladových slovníků, tj. do SSČ (19942) a do připraveného rkp. ✍Petráčková & Kraus ad. (1995), zpracovávají se též ve slovníku ✍Sochové & Poštolkové (eds.) (1994). Vychází slovníky ✍Martincová a kol. (1998)✍Martincová a kol. (2004) a taky dvojjazyčný slovník ✍Savického a kol. (1999)✍Savického a kol. (20042).

Kromě slovníkového zpracování nového č. lexika vzniká sborník ✍Martincová & Rangelova (2005), vycházející z nového lexikálního materiálu z období let 1985–2004, dílčí aspekty neologického výzkumu obsahují sborníky ✍Martincová & Světlá (eds.) (2000), ✍Tichá & Rangelova (eds.) (2003), ✍Rangelova & Tichá (eds.) (2003)✍Rudnik‑Karwatowa (ed.) (2003). S rozvojem neologie a neografie souvisí budování neologických databází. Pro č. se buduje elektronický neologický archiv v Ústavu pro jazyk český AV ČR od 90. let 20. stol.

Rozšiřující
Literatura
  • Barz, I. Neologie und Wortbildung. In Teubert, W. (ed.), Neologie und Korpus. Studien zur deutschen Sprache, 11, 1998, 11–30.
  • Cuřín, F. & J. Novotný. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka, 1974.
  • Čermák, F. Lexikon a sémantika, 2010.
  • Člex, 1985.
  • Daneš, F. Vývoj češtiny v období socialismu. In Bělič, J. & L. Doležal ad. (eds.), Problémy marxistické jazykovědy, 1962, 319–332.
  • Filipec, J. Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie, 1961.
  • Filipec, J. Probleme des Sprachzentrums und der Sprachperipherie im Wortvorratssystem. TLP 2, 1966, 257–275.
  • Hausenblas, K. Výstavba jazykových projevů a styl, 1972.
  • Hauser, P. Nauka o slovní zásobě, 1980.
  • Havránek, B. Vývoj spisovného jazyka českého. In Československá vlastivěda. Řada II. Spisovný jazyk český a slovenský, 1936, 1–144, 217–220.
  • Havránek, B. & M. Weingart. (eds.) Spisovná čeština a jazyková kultura, 1932.
  • Jedlička, A. K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny. Slav Prag 7, 1965, 13–27.
  • Jedlička, A. Vývojová dynamika současné spisovné češtiny. 52, 1969, 79–94.
  • Jedlička, A. Dynamika současného spisovného jazyka a jeho stylová diferenciace. In Havránek, B. ad. (ed.), Československé přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě, 1973a, 211–221.
  • Jedlička, A. K vymezení a charakteristice esejistického stylu. Studie SlavPrag, 1973b, 167–178.
  • Jedlička, A. Innowacyjne procesy i tendencje we współczesnym języku literackim. In Magnuszewski, J. ad. (eds.), Z problemów współczesnych języków i literatur słowiańskich, 1976, 11–22.
  • Lišková, M. Tři německé databáze neologismů. JA 48, 2011, 96–104.
  • Martincová, O. Problematika neologismů v současné spisovné češtině, 1983.
  • Martincová, O. a kol. Neologie a neografie. Výběr z národních bibliografií, 19961.
  • Martincová, O. a kol. Neologie a neografie. Výběr z národních bibliografií, 19992 (tam další literatura).
  • Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů, 1998.
  • Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině 2. Slovník neologizmů, 2004.
  • Martincová, O. & A. Rangelova ad. (eds.) Neologizmy v dnešní češtině, 2005.
  • Martincová, O. & N. Savický. Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. SaS 48, 1987, 124–139.
  • Martincová, O. & J. Světlá. (eds.) Nová slovní zásoba ve výkladových slovnících, 2000.
  • Niševa, B. Inovační procesy v české a bulharské jazykové situaci (na materiálu jazyka médií), 2014.
  • Ohnheiser, I. (ed.) Słowotwórstwo/Nominacja. Komparacja współczesnych języków słowiańskich 1, 2003.
  • Němec, I. Vývojové postupy české slovní zásoby, 1968.
  • Němec, I. Nová slova Husova a J. A. Komenského. SaS 31, 1970, 313–324.
  • Pražský lingvistický kroužek, I. sjezd slovanských filologů v Praze 1929. These k diskusi, ve franz. překl. Thèses. In TCLP 1, 1929, 7–29 // Teze předložené prvému sjezdu slovanských filologů v Praze 1929. In Vachek, J. (ed.), U základů pražské jazykovědné školy, 1970, 35–65.
  • Petráčková, V. & J. Kraus ad. Akademický slovník cizích slov, 1995.
  • Rangelova, A. & Z. Tichá. (eds.) Dynamika a inovace v češtině a bulharštině, 2003.
  • Rudnik-Karwatowa, Z. (ed.) Procesy innowacyjne w językach słowiańskich. Prace Slawistyczne 114, 2003.
  • Savický, N. Pohyb ve slovní zásobě a v neologii. Sl 68, 1999, 3–7.
  • Savický, N. a kol. Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů, 1999.
  • Savický, N. a kol. Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů, 20042.
  • Sochová, Z. & B. Poštolková. Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě, 1994.
  • SSJČ, 1960–1971.
  • SSČ, 1994.
  • Stich, A. Neologismy v Havlíčkově publicistickém slohu. 54, 1971, 283–300.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971.
  • Tichá, Z. & A. Rangelova. (eds.) Internacionalizmy v nové slovní zásobě, 2003.
  • TSČ 1, 1962.
  • TSČ 2, 1967.
  • Zima, J. Expresivita slova v současné češtině, 1961.
Citace
Olga Martincová (2017): NEOLOGISMUS. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NEOLOGISMUS (poslední přístup: 13. 12. 2019)

Další pojmy:

lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka