NÁŘEČNÍ SLOVNÍK
Lexikografické zachycení slovní zásoby teritoriálního ↗dialektu. N.s. mívá zpravidla vědecký cíl, praktickým účelům slouží jen zřídka. Bývá součástí popisu nářečí (často v rámci komplexní nář. monografie). Typově lze n.s. třídit (✍Sochová, 1995) podle: (1) územního rozsahu na slovníky (a) lokální (místní), (b) regionální (oblastní), (c) celonářeční (svodné); (2) obsahu (výběru hesel) na slovníky (a) diferenční, (b) relativně úplné; (3) časového rozpětí na slovníky (a) synchronní, (b) historické; (4) uspořádání na slovníky (a) abecední, (b) věcné a pojmové. V praxi se nejčastěji vyskytuje synchronní diferenční, řidčeji úplný n.s. jedné lokality n. malého kompaktního regionu řazený abecedně n. věcně/pojmově (sémaziologický a onomaziologický přístup bývá často kombinován, např. ✍Bachmannová (1998); ✍Sochová (2001); ✍Vojtová (2008)). Rozsáhlý soupis publikovaných i nepublikovaných n.s. vzniklých po r. 1968 přináší ✍ČJA (1992–2011) ve svazku Dodatky (2011), starší práce registruje ✍Bělič (1972). K problémům nář. lexikografie (zčásti zmíněným už v r. 1924 v programově pojaté ✍Havránkově (1924) recenzi Vydrova popisu hornoblanického nář.) patří metodika sběru materiálu a výběr slov. zásoby, v rámci zpracování hesla pak lemmatizace, tj. formální podoba a fonetická transkripce heslového slova, řešení synonymie a polysémie (zejména v relaci k diferenčnímu/nediferenčnímu pojetí n.s.) ad.
K hlavním cílům všech národních dialektologií patří celonářeční svodné slovníky (zpravidla historické, vedené až do současnosti). Pro č. dialekty je takový n.s. od r. 2011 vytvářen v dialektologickém oddělení ÚJČ AV ČR v Brně. Využívá poznatky jinonárodních dialektologií (obdobné slovníky vznikají např. na Slovensku, v Polsku, Bulharsku, Rusku) a zkušenosti z tvorby ČJA, jehož první tři díly popisují nář. slov. zásobu (cca 9 tis. slov). Materiálovým východiskem se stal kromě ČJA dlouhodobě budovaný Archiv lidového jazyka. Slovník je zpracováván jako nediferenční. Připravován je v elektronické podobě (http://sncj.ujc.cas.cz/). Viz též ↗dialektologie, ↗dialektismus, ↗slovníky − typologie.
- Bachmannová, J. Podkrkonošský slovník, 1998.
- Bartoš, F. Dialektický slovník moravský, 1906.
- Bělič, J. Nástin české dialektologie, 1972.
- ČJA, 1992–2011.
- Gregor, A. Slovník nářečí slavkovsko-bučovického, 1959.
- Havránek, B. K české dialektologii. LF 51, 1924, 263–271, 337–358.
- Hruška, J. F. Dialektický slovník chodský, 1907.
- Kott, F. Dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému, 2010.
- Lamprecht, A. Slovník středoopavského nářečí, 1963.
- Malina, I. Slovník nářečí mistřického, 1946.
- Slovník slovenských nárečí I (A–K), II (L–povzchádzať), 1994, 2006.
- Sochová, Z. Slovní zásoba nářečí a problémy jejího zpracování. SaS 28, 1967, 17–31.
- Sochová, Z. Nářeční lexikografie. In Čermák, F. & R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie, 1995, 249–264.
- Sochová, Z. Lašská slovní zásoba, 2001.
- Šipková, M. Možné typy nářečního slovníku. In Čmejrková, S. & J. Hoffmannová ad. (eds.), Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, 2012, 327–332.
- Vojtová, J. Perspektivy nářeční lexikografie. SPFFBU A 50, 2002a, 105–110.
- Vojtová, J. Problematika nářečního slovníku. In Č-US 4, 2002b, 367–369.
- Vojtová, J. Slovník středomoravského nářečí horského typu, 2008.
- Vydra, B. Popis a rozbor nářečí hornoblanického s ukázkami. Facultas philosophica Universitatis Carolinae Pragensis. Práce z vědeckých ústavů III, 1923.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁŘEČNÍ SLOVNÍK (poslední přístup: 19. 4. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka