JMÉNO NOSITELE VLASTNOSTI

Základní

Podle teorie ↗OTS je tvořeno ↗mutací a označuje konkrétní substance živé i neživé podle jejich vlastnosti vyjádřené základovým adj.; časté označení je názvy nositele vlastnosti. Často vznikají ↗univerbizací spojení adj. se subst.: lanová dráha > lanovka, viz KČG (2011:273–410).

(a) Maskulina se tvoří sufixy ‑ec (ztřeštěnec, zajatec, opilec), ‑ík (smrtelník, mladík), ‑ák + univerbizace (tato slova mají často hov./expr. charakter: slaďák, křivák), ↗resufixacíadj. sufixu: slam‑ěn‑ý > slam‑ák‑0. Sufix ‑áč tvoří resufixací častá expresiva typu břicháč aj. Sufix ‑ek je neproduktivní: žloutek, bílek; dolejšek, hořejšek – poslední dva příklady zastupují podtyp, který může mít i význam ↗jména vlastnosti. Ostatní formanty jsou málo produktivní a expresivita je pro ně typická: ‑án (dlouhán), ‑ián (hrubián), ‑oun (hezoun), ‑as (kliďas, volňas), ‑ouš (starouš), ‑och (lenoch). Přejatá slova mají často zakončení ‑ál (radikál) a ‑ismus (germanismus).

(b) Feminina jsou tvořena produktivním sufixem ‑k(‑a) (plechovka, voňavka, drátěnka), ‑k(‑a) s ↗resufixací a ↗univerbizací (bílinka, plenárka); od složených adjektiv (černoočka), dále sufixem ‑ic(‑e) / ‑nic(‑e) (státnice, makovice, škrábanice; brokovnice). Sufixem ‑in(‑a) se tvoří významové podkategorie: názvy jazyků (angličtina), názvy materiálů a produktů (medvědina), názvy látek (lihovina, trhavina), názvy krajinných útvarů (planina, pahorkatina). Přejatá slova s významem této kategorie mají zakončení ‑ál(‑a) (centrála, dentála), ‑iv(‑a) (deskriptiva, okluziva).

(c) Neutra této kategorie se významově do značné míry překrývají s ↗jmény mláďat, protože jsou rovněž nositeli významu nedospělosti. Tvoří se také koncovkou/sufixem ‑e/‑ě (mládě, nemluvně), re/sufixací -če (padavče, odstávče; dvojče) a sufixem ‑átk(‑o) (holátko, nekřtěňátko). Viz též ↗přechýlené jméno.

Některé novější práce opouštějí tradiční rozdělení a část j.n.v. řadí spolu s ↗činitelskými jmény, ↗konatelskými jmény a ↗jmény podle příslušnosti do šířeji pojaté kategorie názvů osob (viz KČG, 2011:36–272; AGSČ, 2013); viz také ↗názvy osob.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 122–143.
  • Buzássyová, K. O rozštiepení štruktúrnej a sémantickej motivácie slov s formantem ‑stvo. 15, 1980, 57–62.
  • ČŘJ, 1996, 104–106.
  • KČG, 2011, 36–410.
  • 1, 1986, 266–279.
  • MSoČ 1, 2010, 81–85, 93–101.
  • Osolsobě, K. Morfologie českého slovesa a tvoření deverbativ jako problém strojové analýzy češtiny, 2011.
  • PMČ, 1995, 133–137.
  • Rusínová, Z. Tvoření slov v současné češtině, 1978, 10–12.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 34–36.
  • TSČ 2, 1967, 281–406.
  • Viz též Jméno vlastnosti, Transpozice.
Citace
Zdenka Rusínová (2017): JMÉNO NOSITELE VLASTNOSTI. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JMÉNO NOSITELE VLASTNOSTI (poslední přístup: 13. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka