INTENZIFIKAČNÍ ČÁSTICE  (zesilovací částice)

Základní

Neohebné ↗synsémantické výrazy bez větněčlenské platnosti, jejichž užití implikuje odchylku od očekávané míry vlastnosti či okolnosti pojmenované v propozici a zesiluje tak či oslabuje intenzitu vlastnosti, okolnosti či stavu vyjádřených adjektivem, adverbiem nebo slovesem, jimž je intenzifikační částice – zpravidla i u slovesa – anteponována: Obtěžoval ji velice nepříjemný muž; Cítil se velmi unavený; Měla ho moc ráda; Strašně se nudil aj. Výrazy velmi, velice, hodně, moc, víc aj. intenzitu zesilují, resp. ji charakterizují jako přílišnou (příliš, nadmíru), vyčerpávající (dost, zcela), nejvyšší možnou (úplně, naprosto, nanejvýš, maximálně), zatímco výrazy trochu, trošku, poněkud, celkem, kapánek, docela aj. ji oslabují. V tomto smyslu intenzifikační částice chápe mj. PMČ (1995) n. MSoČ 1 (2010:297), zatímco ✍Čermák (2008) je dokládá příklady zařaditelnými pod ↗vytýkací částice.

I.č. hodně, málo či trochu je třeba odlišit od neurčitých číslovek mnoho a málo, resp. od výrazů hodně a trochu, po nichž – na rozdíl od i.č. kombinovaných s adjektivy, adverbii a slovesy – následuje substantivum v ↗genitivu. I.č. se tradičně chápou jako měrová adverbia (↗příslovečné určení míry), od nichž se liší svou sémantickou vyprázdněností, synsémantičností, redukcí na intenzifikaci. Ztrátou původního lexikálního významu vznikly z adverbií také nové i.č., srov. jako Byl hrozně unavený; Strašně pěkně se na něho usmívala; Pěkně chrápal apod. V obdobné intenzifikační funkci se v č. vyskytují i adj.: To je hrozný / strašný / otřesný / šílený / pěkný ... blb. Jiné výrazy tento proces teprve prodělávají, resp. pozbývají svůj původní lexikální význam v ↗idiomech a při metaforickém užití (Zvykni si na hodinářsky přesnou práci).

Takto nově vzniklé i.č. na rozdíl od homonymního adverbia stávají před slovesem: Pěkně tam foukalo / Byl pěkně nazlobený × Bylo pěkně; Šíleně ji miloval (= velmi) × Vypadal šíleně (= hrozně, pomateně) apod. Toto postavení vůči slovesu zaujímají většinou i ostatní i.č.: Velmi ji miloval × příznakové Miloval ji velmi. Jestliže se vztahují k adjektivu n. adverbiu, stojí vždy před ním: velmi starý muž, je příliš mladá, vypadal velmi mladě apod. Funkčně jsou i.č. blízké ↗komparativu, popř. ↗superlativu a v některých jaz. se v této funkci také gramatikalizují (angl. beautiful girlmore beautiful girl – (the) most beautiful girl; rus. более тёплый день aj.), v č. se i.č. s komparativem, popř. superlativem, pojí jen: mnohem, daleko (starší) – zdaleka (nejstarší) apod. Viz také ↗částice.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Cvejnová, J. Zájmena a zájmenná příslovce jako intenzifikační prostředky ve složených intenzifikovaných výrazech. SPFFBU A 46, 1998, 113–120.
  • Cvejnová. J. Komparace a intenzifikace. SPFFBU A 47, 1999, 77–84.
  • Čermák, F. Partikule, jejich syntagmatika a kumulace v mluvené češtině. In Kopřivová, M. & M. Waclawičowá (eds.), Čeština v mluveném korpusu, 2008, 63–74.
  • Mathesius, V. Čeština a obecný jazykozpyt, 1947, 203–223.
  • MSoČ 1, 2010.
  • Nekula, M. System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen, 1996.
  • PMČ, 1995.
  • , 1998.
  • Sgk, 1986.
  • Viz také Částice.
Citace
Marek Nekula (2017): INTENZIFIKAČNÍ ČÁSTICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/INTENZIFIKAČNÍ ČÁSTICE (poslední stažení: 18. 10. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka