LIDOVÁ ETYMOLOGIE

Základní

Mylné, zpravidla nahodilé spojování slova etymologicky neprůhledného se slovem formálně nebo významově podobným, geneticky však odlišným. Termín l.e. do lingvistiky zavedl E. Förstemann r. 1852; užívá se i jiných termínů, např. naivní etymologie, falešná etymologie, mylná etymologie, lichá etymologie, pseudoetymologie, etymologická reinterpretace, lexikální asimilace, foneticko-sémantická asimilace aj. A. Dauzat (a po něm i další autoři francouzsky psaných textů) používal termíny attraction paronymiqueattraction homonymique. Polská jazykověda rozlišila tři typy paronymické atrakce: (1) asonace, tj. změna na základě pouze vnější podobnosti, bez sém. souvislostí: p. lid. pański Pilat, tedy ‘panský’ místo ‘pontský’, (2) arradikace, tj. přiřazení k nějakému bohatěji doloženému kořeni na základě ↗paronymie i nové sém. interpretace: č. círk. rozhřešit, patřící k č. řešit, jež bylo sekundárně přikloněno k hřích, hřešit, nebo č. protěžovat ‘podporovat, chránit někoho’, jež je nesprávnou variantou k protežovattv. (z fr. protéger ‘podporovat, chránit’), bylo přikloněno k základu těž‑ (srov. obtěžovat, přetěžovat, zatěžovat aj.), a (3) adideace, tj. nová interpretace na základě sémantických vztahů: č. panický strach, patřící k panika, jež je mylně vztahováno k panic, n. září ‘devátý měsíc v roce’ (< +za řuje ‘za říje’) je mylně spojováno s zářit. Podle jiné klasifikace se l.e. dělí na úplnou (č. lid. zdrava místo strava podle zdravý) a částečnou (r. lid. гульвар místo бульвар dle гулять ‘procházet se’).

L.e. podléhají slova domácí (zvl. izolovaná), zejm. však přejatá slova, která si jaz. povědomí přiřazuje k slovům domácím podobně znějícím: např. č. hřbitov, stč. pův. břitov ze střhn. vrīthof (také to je výsledkem l.e.), vzniklo přikloněním k pohřeb, pohřbít; č. procesí (z lat. prōcessiō) se v dial. někde přiklonilo k cesta (srov. doudlebské procestí), jinde k prosit (srov. chod. prosecí), č. barvínek (přes něm. Beerwinck z lat. pervinca) přikloněním k barva, č. máry (stč. páry) z něm. Bahre ‘nosítka’ podle mřít aj. Slovo vzniklé l.e. někdy existuje jako dubleta k původnímu výrazu, srov. č. rozinka (z raně novohornoněm. rosine) a hrozinka, jež vzniklo přikloněním k hrozen. Vznik l.e. může být jednak bezděčný, spontánní, jednak úmyslný; toho se pak užívá jakožto specifického stylistického prostředku, srov. č. lid. protistudka místo prostitutka, případně pro slovní hříčky, kouzlení se slovy, srov. č. (u J. Suchého) vyvrholka. Etymologie zkoumá zejm. ty případy l.e., kdy slovo takto vzniklé vytlačilo pův. výraz a stalo se jediným reprezentantem příslušného významu. Např. č. provaz, pův. stč. povraz (< psl. +po-vorzъ+vьrzǫ, verzti ‘vázat’), vzniklo l.e., přikloněním k vázat, n. č. velbloud (z gót. ulbandus ‘slon’) bylo l.e. přikloněno k +velьjь ‘velký’ a +blǫditi ‘bloudit’.

Vedle vlastních jazykově tvůrčích postupů se k l.e. přiřazuje i tzv. bakalářská etymologie, podávající nesprávné, rádoby učené etymologické výklady slov diletantsky, bez potřebné metodologické výzbroje. Bakalářské etymologie se objevují ještě i dnes, ale zejm. se tímto způsobem etymologizovalo přes celý starověk i středověk až do začátku 19. stol., do vzniku etymologie jakožto vědecké jazykovědné disciplíny; např. Hus vysvětloval stč. svadba ze sva dva ‘jsme dva’, Blahoslav odvozoval č. kostelkostí postel aj.

Ve starověku a středověku se takovým způsobem objasňoval původ některých ↗antroponym n. ↗toponym, což často vedlo ke vzniku etymologických legend a pověstí, např. Olomučany, v nář. s protetickým h‑ (↗proteze) Holomučane, l.e. jako ‘holá Mučena’ a k němu se vážící etymologická legenda o manželce majitele panství, kterou její muž nahou vyhnal a jinak mučil. Jiná l.e. vypráví o drvoštěpech přišlých z Olomouce, n. o místě, na němž se jedí ‘holé múcně’ (= samá prosná jídla). Olomouc humanisté vysvětlovali z nedoloženého latinského jména Iuliomontium, které prý bylo městu dáno římskými vojsky na počest císaře G. Julia Caesara (viz MJMS II, 1980:173–178). Pověst o kolonizaci kraje kolem Plzně popisuje cestu osadníků za padající hvězdou, tedy „kovem“, kdy byly založeny vesnice Božkov (‘Boží kov’), Letkov (‘letí kov’) a Tymákov (‘dýmá kov’).

Rozšiřující
Literatura
  • Cienkowski, W. Teoria etymologii ludowej, 1972.
  • David, J. Lidová etymologie a vulgarismy v toponymech. JA 38, 2001, 34–39.
  • David, J. Lidová a bakalářská etymologie vlastních jmen (na příkladu toponym). 93, 2010, 57–70.
  • Dejkova, Ch. Lidová etymologie v českém ornitologickém názvosloví. In Rusinová, E. (eds.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS, 2012, 25–32.
  • Kořínek, J. M. Poznámky k metodice etymologisování. SaS 2, 1936, 78–83.
  • MJMS II, 1980.
  • Olschansky, H. Volksetymologie, 1996.
  • Panagl, O. Aspekte der Volksetymologie, 1982.
  • Rejzek, J. Lidová etymologie a česká náboženská terminologie. 78, 1995, 239–242.
  • Rejzek, J. Lidová etymologie v češtině, 2009.
  • Šarapatková, Ž. Lidová etymologie a výklad praslovanského lexika. In SEB 3, 2006, 361–366.
  • Tolstoj, N. I. Jazyk i narodnaja kul’tura (Očerki po slavjanskoj mifologii i etnolingvistike), 1995 (kap. Narodnaja etimologija i etimologičeskaja magija, 317–332).
  • Trávníček, F. Historická mluvnice československá, 1935.
  • Večerka, R. a kol. K pramenům slov. Uvedení do etymologie, 2006, 153–160.
  • Zubatý, J. J. Černý: Příspěvky k české etymologii lidové. LF 21, 1894, 145–155.
  • Viz též Etymologie, Deetymologizace.
Citace
Ilona Janyšková (2017): LIDOVÁ ETYMOLOGIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/LIDOVÁ ETYMOLOGIE (poslední přístup: 18. 4. 2024)

Další pojmy:

etymologie diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka