DEVERBÁLNÍ ADJEKTIVUM

Základní

V rámci ↗OTS vzniká ↗transpozicí n. ↗mutací ze sloves a to d.a. dodává význam vlastnosti plynoucí z děje. Vztah k ději je různé povahy.

Adjektivum procesuální stojí nejblíže k významu děje (a tedy i k pouhé transpozici děje ve vlastnost); vyjadřuje aktuální vykonávání děje. Jde o tvary vzniklé koncovkou ‑í z ženského tvaru ↗přechodníku přítomného (prosící, běžící). Jiný výklad nabízí 1 (1986:321), podle níž jsou to adj. pro současný děj a jejich chápání jako zpřídavnělých přechodníků není vhodné. V návaznosti na Komárka (PČM, 1978) se v části bohemistiky tyto tvary pokládají za neurčitý tvar slovesa, nikoli za d.a.; viz ↗participium.

Adjektiva rezultativní vyjadřují vlastnost plynoucí buď ze zasažení dějem (pasivní), n. z vykonaného děje (aktivní). Adjektiva rezultativní pasivní vznikají ↗konverzí k adjektivní složené flexi (vzor mladý) ‑ý (‑á, ‑é) z příčestí trpného dok.nedok., převážně objektových sloves: napsaný, krytý; viz ‑n‑/‑t‑ové participium. Adjektiva rezultativní aktivní se tvoří od ženského tvaru ↗přechodníku minulého koncovkou ‑í (usednuvší, přišedší); jsou až na výjimky knižní (✍Giger, 2010). Od subjektových sloves se tvoří rezultativní adj. z jejich infinitivního/minulého kmene pomocí sufixu ‑l(‑ý): vyhaslý, zpozdilý; viz ‑l‑ové adjektivní participium.

Adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje mívají doplňující význam obvyklosti, schopnosti, náklonnosti k ději. Tvoří se sufixy ‑(a)v(‑ý) (povídavý, stěhovavý), ‑lav(‑ý) (chraplavý), ‑kav(‑ý) (lepkavý), ‑(i)v(‑ý) (chlubivý), ‑liv(‑ý) (pohyblivý), ‑n(‑ý) (děkovný), ‑čn(‑ý) (rozkazovačný), ‑c(n)(‑ý) (přejícný) aj. již neživými n. neproduktivními. Tento význam vyjadřuje taky cirkumfix u‑/roz‑ + ‑n(‑ý): ulhaný, rozběhaný.

Adjektiva vyjadřující potenciální zasažení dějem jsou tvořena produktivním sufixem ‑teln(‑ý)/‑iteln(‑ý) (realizovatelný, slyšitelný), méně produktivním sufixem ‑n(‑ý)/‑(t)n(‑ý)/‑(v)n(‑ý)/‑(š)n(‑ý)/‑(j)n(‑ý) (neodkladný, pitný, srdceryvný, směšný, poddajný); viz ‑teln‑adjektivum/adverbium.

Adjektiva účelová pojmenovávají vlastnost plynoucí ze schopnosti sloužit k provedení děje. Tvoří se sufixem ‑cí‑/‑(a)cí‑/‑(i)cí‑: mycí, hnětací, pečicí. Synchronně neproduktivní je sufix ‑čí‑ (smírčí, popravčí, vůdčí), viz ✍Osolsobě, 2009a.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 206–212.
  • Buzássyová, K. Sémantická struktura slovenských deverbativ, 1974, 51–209.
  • ČŘJ, 1996, 115–117.
  • Giger, M. Příčestí minulé činné na -(v)ší v dnešních českých publicistických textech. KGA 2, 2010, 3–23.
  • Giger, M. Rezultativum. In Štícha, F. (ed.), Kapitoly z české gramatiky, 2011, 858–882.
  • Havránek, B. Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích slovanských. Adjektiva s významem latinských adjektiv na ‑bilis. Sl 7, 1929, 766–784.
  • Jedlička, Α. Κ adjektivům s významem možnosti v nové spisovné češtině. Práce filologiczne 18, 1964, 199–207.
  • 1, 1986, 321–350.
  • MSoČ 1, 2010, 99–102.
  • Osolsobě, K. Deriváty na -čí: gramatika, slovník a korpus. Linguistica Brunensia 57, 2009a, 115–127.
  • Osolsobě, K. Kajícnýnevěřícný – adjektiva na ‑cí/‑cný: slovníky, gramatiky, korpusy. In Hlaváčková, D. & A. Horák ad. (eds.), After Half a Century of Slavonic Natural Language Processing, 2009b, 171–183.
  • PČM, 1978.
  • PMČ, 1995, 172–176.
  • Stich, Α. Stupňování přídavného jména „vzrušující“. 52, 1969, 63.
  • Stich, Α. Referátový, referativní, nebo referující časopis? 58, 1975, 71–76.
  • Viz též Adjektivum, Mutace, Transpozice.
Citace
Zdenka Rusínová (2017): DEVERBÁLNÍ ADJEKTIVUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DEVERBÁLNÍ ADJEKTIVUM (poslední přístup: 21. 9. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka