DEFLEKTIVIZACE

Základní

Vývojová tendence flektivních jazyků projevující se různými typy zjednodušování flexe. V č. lze za deflektivizační tendence označit: (1) tendence k zjednodušení flektivního systému substantiv, a sice (a) historicky přebudování systému kmenového na systém rodový (např. vznik substantivního vzoru předseda a jeho přibližování substantivnímu vzoru pán, o němž svědčí např. kodifikované tvary pl.dat.lok.sg., ale i nestandardní tvary instr.sg.: setkání s populárním zpěvákem Laděm Kerndlem), (b) pokračování tohoto vývoje směrem ke stírání rodových rozdílů v plurálu (např. pronikání unifikovaných koncovek ‑ama/‑emainstr.pl.); (2) tendence k zjednodušování flektivního systému sloves, a sice (a) historicky zánik jednoduchých minulých časů (viz ↗slovesný čas ve starší češtině), (b) v současné č. např. analytizace tvarů kondicionálu (já bych > já bysem / já by jsem, vy byste > vy by jste atd., patrně též pod vlivem slovenštiny), n. náhrada analytické formy minulého času s pomocným slovesem být formou bez pomocného slovesa s obligatorním osobním zájmenem (tam jsem nebyl > tam nebyl); (3) tendence k unifikaci adjektivní flexe, a sice (a) historicky vznik složené adjektivní flexe spolu se zánikem flexe jmenné, (b) v současné č. např. tendence nahrazovat jmenné tvary posesivních adjektiv tvary se složenou flexí, popř. posesivním genitivem fundujícího substantiva (patrně pod vlivem tzv. saského gen.angl.) a jeho přesun do antepozice: babiččiny boty > babiččiné boty > boty babičky > babičky boty; (4) unifikační tendence flexe číslovek, a sice (a) historicky např. zjednodušení flexe číslovek od 5 výše, kdy původní tvary i-kmenové flexe byly zjednodušeny na systém dvou tvarů, a to jednoho pro nom.akuz. a druhého pro ostatní pády, (b) v současné č. např. zjednodušení flexe nominálních kvantifikátorů n. stírání rodových rozdílů v morfologii číslovek tři, čtyři. Za projevy d. se pokládá též zánik flexe (nekorektní nesklonnost přejatých n. přejímaných výrazů, např. ale žádná z nich nenaplní místnost starým dobrým aroma opravdové kávy), n. nepřidělení flexe (např. nesklonnost nepřechýlených ženských příjmení, nesklonnost ženských typů hypokoristik na i/y i další tendence k d. u ↗proprií). Jako projev d. se chápe také pronikání syntaktických pádů (akuz.nom.) na úkor pádů tzv. sémantických (na jedné straně > na jednu stranu) a tendence k syntetizaci, která se projevuje ↗adverbializacín. partikularizací prostých i předložkových pádů (přitom, nadto, například, …). Jako d. se hodnotí i další projevy analytizace, jako např. ústup jmenných tvarů adjektivních ve prospěch tvarů složených, takže analytický tvar pasiva připomíná slovesně jmenný přísudek (byl obviněn > byl obviněný/obviněnej), slovesně jmenné vyjadřování (zkoušet/experimentovat > provádět pokus), vznik předložkových pádů na místě pádů bezpředložkových (např. nahrazování bezpředložkového instr. předložkovým: házet míčem > házet s míčem) aj.

Rozšiřující
Literatura
  • Adámková, P. Deflektivizace nominálních kvantifikátorů: konstrukce s výrazem spousta. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 118–140.
  • Bláha, O. K analytickým tvarům slovanského slovesa. Sl 77, 2008, 5–16.
  • Jelínek, M. Pády prosté ustupují pádům předložkovým. In Č-US 4, 2002, 77–84.
  • Maxová, P. Deflektivizace toponyma Oslo aneb „Byl jsem v Oslo. A znám ho líp než vy!“ Čeština doma a ve světě 16, 2008, 176–179.
  • Savický, N. P. K typologii diachronních procesů. O deflektivizaci a o indoevropském syntaktickém polymorfismu. In Nejedlý, P. & M. Vajdlová ad. (eds.), Verba et historia. Igoru Němcovi k 80. narozeninám, 2005, 319–327.
  • Skalička, V. Vývoj české deklinace. Studie typologická, 1941.
  • Uličný, O. K deflektivizačním tendencím ve slovanských jazycích. In Pospíšil, I. & M. Zelenka (eds.), Česká slavistika 2003. České přednášky pro XIII. mezinárodní kongres slavistů, 2003, 155–163.
  • Uličný, O. K vývojovým tendencím současné české morfologie – případ deflektivizace a analytizace. In Ondrejovič, S. & J. Vráblová ad. (eds.), Jazyk a diskurz v kultúrnom a politickom kontexte, 2013, 248–252.
  • Urbańczyk-Adach, N. Co nám řekne korpus o valenční variantnosti? Studie z aplikované lingvistiky 1‒2, 2012, 71–78.
Citace
Klára Osolsobě (2017): DEFLEKTIVIZACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DEFLEKTIVIZACE (poslední přístup: 17. 11. 2019)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka