FUNKČNÍ KATEGORIE

Základní
Rozšiřující

V generativní gramatice označení syntaktické kategorie, která je nositelem gramatického významu n. funkce; jsou to hlavy tzv. ↗rozšířené projekce. Typické f.k. jsou C(omplementizér) (typicky podřadicí spojky), I(nflection) (morfém flexe) a D(eterminer) (determinátor, v č. možná slovo ten v prostředí: Byl to ten největší omyl, jakého ses dopustil). Standardně se rozlišují další f.k. jednak v doméně C (např. typ věty (Force), Top(ik), Fokus, Cl(itic) aj.), v doméně I (např. T(ense), AGR(eement), NEG(ation), ASP(ect), Voice (= genus verbi), Mod(us):ind., kond. aj.) a v doméně D (např. Q(uantifier), K (= case), CLASS(ifier) aj.), jednak jako kategorie na těchto doménách nezávislé, např. Deg(ree) (více moudrý, moudřejší), Dem(inutiv), Aug(mentativ) aj. Obecně platí, že počet f.k. je v různých teoriích determinován jednak (a) tím, jak vysoké ambice má ta která teorie být interpretativněsémantickou (analytickou) na principu ↗kompozicionality, jednak (b) tím, zda teorie předpokládá, že „šablonu“ f.k., která je součástí univerzální gramatiky, využívají všechny jazyky, n. že jazyky využívají různé podmnožiny této šablony (viz dále). Čím vyšší má teorie ambice (a) a čím silnější verzi toho, že šablona funkčních je součástí univerzální gramatiky, teorie zastává, tím více funkčních kategorií potřebuje; ✍Cinque (1999) jen pro I-doménu předpokládá 32 f.k. (a to se nezajímá o NEG ad.).

Tím, že f.k. jsou nositelem gramatického významu se, nejjednodušeji řečeno, liší od kategorií lexikálních, které mají „sémantický“ obsah; typické jsou N (= substantiva), V (= slovesa), A (= adjektiva), některé P (= předložky), ?Adv (=adverbia); viz ↗lexikální kategorie. Mezi f.k. a lexikálními kategoriemi je tedy „dělba práce“: zatímco lexikální kategorie se starají o konceptuální aspekt struktury, f.k. obstarávají komputační aspekt. Byly ovšem pozorovány i syntaktické kategorie, které mají některé vlastnosti f.k. a některé vlastnosti lexikálních kategorií; srov. ↗semilexikální kategorie.

Teorie f.k. v generativní gramatice je pupeční šňůrou spojena s ↗lexikalismem, její počátek s ↗G&B: Chomsky zavádí I (už dříve postulované např. ✍Stowellem, 1981), která je hlavou IP a bere komplement VP, jejíž hlavou je lexikální kategorie V; dále zavádí f.k. C(omplementizer), která je hlavou CP a bere komplement IP. ✍Abney (1987) pak rozšiřuje Chomského koncepci analyzující VP jako komplement funkční hlavy I na projekce dalších lexikálních kategorií: N je lexikální hlavou projekce NP, která je komplementem funkční hlavy D, a A je lexikální hlavou projekce AP, která je komplementem funkční hlavy Deg. Později se postuluje i funkční projekce spárovaná s P, např. p, která má komplement PP, jehož lexikální hlavou je P (✍Svenoninus, 2003).

Důležitou generalizaci týkající se vztahu f.k. a lexikálních kategorií pak poznali (nezávisle na sobě) ✍van Riemsdijk (1990)✍Grimshaw(ová) (1991), řešíce taky problém endocentrity syntaktické struktury, tj. požadavku totožnosti kategoriálního statusu fráze a hlavy této fráze. Zavedení f.k. I je totiž konformní s ↗X-bar teorií splňujíc požadavek binární struktury, ale současně zavedením funkčních kategorií I a D vzniká struktura se dvěma doménami endocentrity:

Protože f.k. I vždy selektuje VPf.k. D vždy selektuje NP (na rozdíl od lexikálních kategorií, které mohou při selekci obsahovat volbu: např. V selektuje NP n. PP n. CP …), endocentrita je nejen mezi V a VP / N a NP, ale i mezi V a IP / N a DP. Grimshaw(ová) a van Riemsdijk proto navrhují (nezávisle na sobě) analýzu, podle níž (v nepříznakovém případě) lexikální projekce a jejich funkční hlavy mají shodné kategoriální rysy, srov. ✍van Riemsdijkova (1990), ✍van Riemsdijkova (1998) categorial identity thesis (CIT). ✍Grimshaw(ová) (1991) dovozuje, že funkční projekce „rozšiřují“ (extend) projekce kategorií, jejichž rysy sdílejí, a mluví o nich proto jako o rozšířených projekcích (extended projection). Hlavou rozšířené projekce je lexikální kategorie spárovaná s funkční specifikací: lexikální hlava může tedy projektovat tak dlouho, dokud je zachován kategoriální rys N / V. Funkční kategorie a lexikální kategorie uvnitř rozšířené projekce se liší jen funkční rovinou (nula pro lexikální kategorie, jedna pro funkční kategorie). ✍Amritavalli (2004) dodává k ↗CIT vysvětlení identity, když ukazuje, že funkční projekce se vyvíjejí z rysů lexikálních kategorií, které rozšiřují. Taky ✍Roberts & Roussou(ová) (2003) říkají, že f.k. jsou přítomny ve slovníku jako rysy.

Z (novějších) výzkumů zakotvených v biolingvistické perspektivě (viz ↗biolingvistika) pochází návrh ✍Déchaine(ové) & Tremblay(ové) (2011) rozlišovat dva typy f.k. ve shodě s dvěma koncepty jazykové schopnosti, jak je popisují ve vlivné studii ✍Hauser & Chomsky ad. (2002): (a) f.k. patřící jazykové schopnosti v úzkém smyslu (FLN) jsou univerzální, obligatorní a typově rigidní, f.k. patřící jazykové schopnosti v širokém smyslu (FLB) takové nejsou. Srov. též ✍Manzini(ová) & Savoia (2011).

V syntaktických analýzách se f.k. diskutují zvl. (1) z hlediska vztahu f.k. a ↗lexikálních kategorií, (2) z hlediska realizace f.k. jazykovým materiálem, (3) z hlediska vlastností jednotlivých f.k.; základní orientace viz ✍Muysken (2008). Koncepce se liší taky v tom, zda f.k. analyzují jako jazykový materiál, a/nebo jako rysy (tedy analogicky tomu, jak se analyzují lexikální kategorie).

1 Vlastnosti funkčních kategorií

(1) Přehled nejčastěji v lexikalistické literatuře uváděných rysů pro rozlišení funkčních a lexikálních kategorií může obsahovat tyto položky:

(a) Sémantický obsahf.k. nemají plný sémantický (deskriptivní, konceptuální …) obsah, ale ne všechny kategorie bez plného sémantického obsahu jsou f.k. Lexikální kategorie typicky mají plný sémantický obsah, ale některé lexikální kategorie mohou nemít plný sémantický obsah (např. N jako člověk (Člověk nikdy neví), místo (Přišel místo Petra), čas (Je čas odejít), košík (Našel košík hub) aj., V jako být (Je pátek), mít (Máme pátek), muset (Musím na záchod) …, A jako bývalý, nynější, řečený …, P jako na (Myslel na matku), v, do …; srov. ✍Emonds (1985), ✍Emonds (2000).

(b) Velikost třídy – všechny f.k. tvoří uzavřené třídy, ale ne všechny uzavřené třídy jsou f.k.; lexikální kategorie typicky tvoří otevřené třídy, ale některé lexikální kategorie mohou být uzavřené třídy; srov. ✍Emonds (1985), ✍Emonds (2000), ✍Rijkhoff (2002).

(c) Typ komplementuf.k. mají omezený typ komplementu, lexikální kategorie mají různé typy komplementů. Např. Det má komplement NP, T má komplement vP / VoiceP, zatímco VP může mít komplement NP/DP, CP, AdvP, PP apod.

(d) Přidělování theta-rolí – podle původních analýz f.k. nepřidělují theta-role, ale ne všechny kategorie nepřidělující theta-role jsou f.k. Některé lexikální kategorie přidělují theta-role (V, P); např. V (zblednout: A-2; rozbít: A-1 A-2), některá V ale theta-role nepřidělují, např. být, zdát se, ?muset aj. Lexikální kategorie N a A podle mainstreamových analýz theta-role nepřidělují. V lexikalismu jsou theta-role součástí lexikálního zápisu a syntax musí zajistit pro jejich realizaci jednak syntaktické pozice, v níž jsou interpretovány, jednak pádovou formu pozice, aby v ní argumenty mohly být slyšitelnou NP/DP realizovány a prošly ↗pádovým filtrem (přidělení pádu je pak motivem syntaktického pohybu NP/DP; viz ↗A-pohyb).

V analytické linii syntaktických analýz zavádějí do struktury argumenty a přidělují jim theta-role jak lexikální kategorie V (patiens/interní argument) a P (Ground), tak f.k. (lehké) v / Voice (Agens) a (lehké) p (Figure); srov. ✍Svenonius (2003):

(e) Morfofonologické vlastnostif.k. jsou morfofonologicky závislé, lexikální kategorie nejsou. Zatímco lexikální kategorie mají morfofonologické vlastnosti systému slov, funkční kategorie jsou morfofonogicky defektní: mají „lehkou“ morfofonologickou strukturu (jsou-li realizovány lexikálními kategoriemi, nemají často svůj vlastní přízvuk, a jsou ↗klitika), jinak jsou vázané morfémy n. Ø.

(f) Akvizicef.k. si dítě osvojuje později než lexikální kategorie.

Jednotlivé teorie a jednotliví autoři se liší hlavně počtem rysů (kromě rysů z množiny (a) – (f) pozorují rysy další) a připuštěním míry gradience (jsou dvě základní pozice s mnoha variantami: (i) každý z rysů definuje krajní póly kontinua, (ii) každý z rysů definuje diskrétní kategorie).

2 Přehled možných realizací funkčních kategorií v češtině

(a) lexikální kategorie N, V, A, P; viz (1a);

(b) afixy – typická forma realizace pro č. jako flexivní jazyk: (i) sufix, např. (tematický sufix) ‑i‑ pro (vedle rysu [malé v]) rys [externí kauzace]: suš‑i‑t, suš‑i‑č‑k(‑a); tematický sufix ‑nou‑ pro (vedle rysu [malé v]) rys [interní kauzace]: sch‑nou‑t; sufix ‑va‑ pro rys [iterativita]: suš‑í‑va‑t … aj.; (ii) prefix: pod‑strčit, pod‑plukovník, po‑po‑strčit, na‑hluchlý; z‑pod;

(c) supletivita – v č. minimální, např. vzít × brát [Aspekt]; člověk × lidé [Množství], a jako v mnoha jaz. v paradigmatu V být, jít;

(d) templát; např. 3-moraický templát pro iterativa (srov. ✍Scheer, 2004); zjednodušeně: Krátké vokály a slabičné konsonanty „váží“ 1 moru, dlouhé vokály váží 2 mory:

skoč‑i‑l

skák‑a‑l

dloužení pod diktátem templátu

sad‑i‑l

sáz‑e‑l

síl‑i‑l

(po)‑sil‑ova‑l

krácení pod diktátem templátu

(e) reduplikace – v č. minimální, možným kandidátem jsou: psá‑vá‑vá‑va‑t, po‑po‑zítří, pra‑pra‑babička, tenou‑li‑li‑nký;

(f) klitika – verbální: Přišel jsem × *Jsem přišel, Přišel bych × *Bych rozbil; reflexivní: Rozbil se × *Se rozbil; Moje mladší sestra si zlomila ruku × *Moje si mladší sestra zlomila ruku; nominální: *Tobě to řeknu × Ti to řeknu.

(g) Øpřišel Ø, sedí-Ø, [3. os.sg.], koz-Ø [gen.pl.]

3 Přehled nejčastěji diskutovaných rysů funkčních kategorií

(i) Univerzalita vs. parametrizace funkčních kategorií – Podle vlivné teorie cartography of the linguistic structure (přehled v ✍Cinque & Rizzi, 2008) je součástí univerzální gramatiky univerzální hierarchicky organizovaná šablona funkčních projekcí s fixním (syntakticko‑sémantickým) obsahem. ✍Thráinsson (1996) takový postoj nazývá silná Structural Uniformity Hypothesis (SUH). Různost jazyků je pak analyzována jako projev toho, zda ta která funkční pozice této šablony je přístupná pro externí, n. interní merge a zda je overtně zaplněna, n. je overtně bez jazykového materiálu. ✍Cinque (1999) představuje univerzální templát s 32 funkčními hlavami v doméně IP. Univerzální hierarchie těchto hlav se projevuje např. v podobné distribuci adverbií napříč jazyky. Pro č. z toho vyplývá predikce, že pokud jsou ve větě minimálně dvě příslovce, jejich pořadí by mělo být takové:

upřímně | bohužel–naštěstí | jasně | nutně | chytře | obvykle | často | už | víc | vždycky | právě | skoro | úplně | dobře | rychle.

Italská studentka bohemistiky Russo(vá) ukázala, že v mnoha případech tato predikce v zásadě platí (i když v č. je v povrchovém slovosledu ve hře i řada jiných faktorů):

(1)

Upřímně, mám bohužel špatný názor na vás × *Bohužel, mám upřímně špatný názor na vás

(2)

Bohužel mám jasně nesprávný názor na vás × *Jasně mám bohužel nesprávný názor na vás

(3)

On bude nutně chytře odpovídat na všechny nemilé otázky × *On bude chytře nutně odpovídat na všechny nemilé otázky

(4)

Chytře on obvykle nikdy neodpovídá na nemilé otázky × ?Obvykle on chytře nikdy neodpovídá na nemilé otázky

(5)

On obvykle často přichází do mého úřadu × *On často obvykle přichází do mého úřadu

(6)

V této době už nic víc neměla × ?V této době víc už nic neměla

✍Rizzi (1997) zase představuje univerzální šablonu se 4 funkčními hlavami v doméně CP:

Silná verze univerzality funkčních kategorií je relevantní pro slovanské jaz. (včetně č.), protože vynucuje funkční kategorii D i v č. a dalších slovanských jaz. bez členu, nicméně existence DP v nich je stále předmětem diskuse. Prominentní odpůrce DP-hypotézy jsou ✍Zlatić(ová) (1998)✍Bošković (2008)ad., tam argumentace; pro DP-hypotézu jsou např. ✍Rutkowski (2002), ✍Pereltsvaig(ová) (2007) a mnoho dalších; viz ↗nominální fráze.

Jiné analýzy inventář f.k. parametrizují. Vlivné jsou (a) Parametric Substantiation Hypothesis (✍Ritter(ová) & Wiltschko(vá), 2009), podle níž šablona f.k. je univerzální, ale jednotlivé funkční projekce nejsou ve všech jaz. asociovány se stejným obsahem (např. v jazyce x je v I [čas], v jazyce y [lokace] a v jazyce z [osoba]; (b) slabá Structural Uniformity Hypothesis, podle níž šablona f.k. je univerzální, ale jazyky využívají různé její podmnožiny, (c) Limited Diversity Hypothesis, podle níž inventář f.k. je univerzální, ale jednotlivé jazyky se liší jejich hierarchickým uspořádáním, srov. ✍Thráinsson (1996).

✍Déchaine(ová) & Tremblay(ová) (2011) ukázaly, že jen některé f.k. jsou univerzální (přítomné ve všech jaz.) a obligátní (přítomné v každé větě), totiž f.k.FLN: [Definitnost] (D) a [Finitnost] (T) jsou konceptuálně nutné; [K] je nutný pro argumenty, [Comp] je nutný pro větu. Další f.k., a to f.k.FLB, univerzální ani obligatorní nejsou: např. [Quantita] n. [Aspekt]; viz ↗FLN a ↗FLB.

(ii) Hierarchie f.k. v šabloně – Podle Cartography of the Linguistic Structure mají funkční projekce v šabloně pořadí fixní (viz výše), podle Déchaine(ové) & Tremblay(ové) (2011) mají fixní pořadí jen f.k.FLNf.k.FLB nikoli.

(iii) Selekce f.k. – Podle ✍Déchaine(ové) & Tremblay(ové) (2011) f.k.FLN jsou typově rigidní a poskytují kontext pro „identifikaci“: D selektuje lexikální kategorii N, T selektuje lexikální kategorii V (v ↗lexikalismu), n. D a T kategorizují (v ↗nelexikalismus): [D the [l.k.=N saddle]]; [T will [l.k.=V saddle]]. Naproti tomu f.k.FLB jsou typově flexibilní: např. [Kvantita] n. [Aspekt] se kombinují buď s argumenty, n. s predikáty.

(iv) Interpretabilita f.k. – v ↗MP jsou f.k. analyzovány jako silné a slabé rysy. Silné rysy mohou být interpretovány jako takové, slabé rysy se musí pohnout, aby byly interpretovány.

Specifickým typem f.k. jsou phi-rysy // φ-rysy; zjednodušeně: jsou to rysy/kategorie, které jsou involvovány v transformacích analyzovaných jako shoda (agreement). Standardní inventář tvoří rysy [osoba], [číslo], [rod]; další jsou v různých teoriích [honorificita], [pád], v některých jaz. i rysy jako [čas], [aspekt], [modus] aj.; srov. ✍Harbour & Adger (2008); k výzkumu phi-rysů významně přispívá č. lingvista ✍Rezac (2011); viz ↗phi-rysy.

Viz také ↗lexikální kategorie, ↗semilexikální kategorie, ↗hybridní kategorie; ↗lexikalismus, ↗nelexikalismus.

Literatura
  • Abney, S. P. The English NP in Its Sentential Aspect. PhD. diss., MIT, 1987.
  • Amritavalli, R. Some Developments in the Functional Architecture of the Kannada Clause. In Dayal, V. & A. Mahajan (eds.), Clause Structure in South Asian Languages, 2004, 13–38.
  • Belletti, A. (ed.) Structures and Beyond. The Cartography of Syntactic Structures 3, 2004.
  • Benincà, P. & N. Munaro. (eds.) Mapping the Left Periphery. The Cartography of Syntactic Structures 5, 2011.
  • Bošković, Ž. What Will You Have, DP or NP? In Elfner, E. & M. Walkow (eds.), NELS 37, 1, 2008, 101–114.
  • Brugé, L. & A. Cardinaletti ad. Functional Heads: The Cartography of Syntactic Structures 7, 2012.
  • Cinque, G. Adverbs and Functional Heads, 1999.
  • Cinque, G. (ed.) Functional Structure in DP and IP. The Cartography of Syntactic Structures 1, 2002.
  • Cinque, G. Restructuring and Functional Heads. The Cartography of Syntactic Structures 4, 2006.
  • Cinque, G. & L. Rizzi. The Cartography of Syntactic Structures. In Moscati, V. (ed.), Studies in Linguistics 2, 2008, 43–59.
  • Déchaine, R,-M. & M. Tremblay. Functional Categories: FLN or FLB? Ref. na GLOV 2011 (http://homepage.univie.ac.at/glow34.linguistics/).
  • Emonds, J. E. A Unified Theory of Syntactic Categories, 1985.
  • Emonds, J. E. Lexicon and Grammar: The English Syntacticon, 2000.
  • Emonds, J. E. The Flat Structure Economy of Semi-Lexical Heads. In Corver, N. & H. van Riemsdijk (eds.), Semi-Lexical Categories, 2001, 23–66.
  • Emonds, J. E. Organizace lexikonu. In Č-US 5, 2004, 9–32.
  • Grimshaw, J. Extended Projections. Ms. Brandeis University, 1991 (publ. v Grimshaw, J. Words and Structure, 2005, 1–73).
  • Grimshaw, J. Locality and Extended Projections. In Coopmans, P. & M. Everaert ad. (eds.), Lexical Specification and Lexical Insertion, 2000, 115–133.
  • Harbour, D. & D. Adger ad. Phi Theory: Phi-Features across Modules and Interfaces, 2008.
  • Hauser, M. D. & N. Chomsky ad. The Faculty of Language: What Is It, Who Has It, and How Did It Evolve? Science 298, 2002, 1569–1579.
  • Chomsky, N. Lectures on Government and Binding, 1981.
  • Manzini, M. R. & L. M. Savoia. Grammatical Categories: Variation in Romance Languages, 2011.
  • Muysken, P. Functional Categories, 2008.
  • Ouhalla, J. Functional Categories and Parametic Variation, 1991.
  • Pereltsvaig, A. On the Universality of DP: A View from Russian. Studia Linguistica 61, 2007, 59–94.
  • Rezac, M. Phi-features and the Modular Architecture of Language, 2011.
  • Rijkhoff, J. Vs & Ns from a Cross-Linguistic Perspective. Rivista di Linguistica 14, 2002, 115–147.
  • Ritter, E. & M. Wiltschko. Varieties of INFL, TENSE, LOCATION, and PERSON. In Van Craenenbroeck, J. (ed.), Alternatives to Cartography, 2009, 153–202.
  • Rizzi, L. The Fine Structure of the Left Periphery. In Haegeman, L. (ed.), Elements of Grammar. A Handbook in Generative Syntax, 1997, 281–337.
  • Rizzi, L. The Structure of CP and IP: The Cartography of Syntactic Structures 2, 2004.
  • Roberts, I. & A. Roussou. Syntactic Change: A Minimalist Approach to Grammaticalization, 2003.
  • Rutkowski, P. Noun/Pronoun Asymmetries: Evidence in Support of the DP Hypothesis in Polish. Jezikoslovlje 3, 2002, 159–170.
  • Shlonsky, U. Extended Projection and CP Cartography. Nouveaux cahiers de linguistique française 27, 2006, 83–93.
  • Scheer, T. O samohláskové délce při derivaci v češtině. In Č-US 5, 2004, 224–239.
  • Stowell, T. Origins of Phrase Structure. PhD. diss., MIT, 1981.
  • Svenonius, P. Limits on P: Filling in Holes vs. Falling in Holes. Nordlyd. Proceedings of the 19th Scandinavian Conference of Linguistics 31, 2003, 431–445.
  • Thráinsson, H. On the (Non)-Universality of Functional Categories. In Abraham, W. & S. D. Epstein ad. (eds.), Minimal Ideas: Syntactic Studies in the Minimalist Framework, 1996, 253–281.
  • van Riemsdijk, H. C. Functional Prepositions. In Pinkster, H. & I. Genée (eds.), Unity in Diversity: Papers Presented to Simon C. Dik on his 50th Birthday, 1990, 229–242.
  • van Riemsdijk, H. C. Categorial Feature Magnetism: The Endocentricity and Distribution of Projections. Journal of Comparative Germanic Linguistics 2, 1998, 1–48.
  • Zlatić, L. Slavic Noun Phrases are NPs not DPs, 1998 (http://lztranslation.com/).
  • Viz také Lexikální kategorie, Semilexikální kategorie, Hybridní kategorie, Lexikalismus, Nelexikalismus.
Citace
Petr Karlík (2017): FUNKČNÍ KATEGORIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/FUNKČNÍ KATEGORIE (poslední přístup: 19. 4. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka