VLASTNÍ JMÉNO PŘACÍ

Základní

Vyjadřuje přání pojmenovávatele směřující k pojmenovávanému objektu. Tuto funkci mají některá (1) vlastní jména osobní (dříve jména predestinační, tj. předurčující), (2) místní a pomístní.

(1) V.j.p. osobní mají zajistit jejich nositeli dobré vlastnosti, zdraví, příznivý osud apod. Zaujímají důležité místo ve společnosti věřící v magickou sílu vlastních jmen. Jejich moc se zakládá na představě, že jméno může předurčovat osud i vlastnosti pojmenovávaného. Odtud pramení víra, že přání vyjádřené v osobním jméně se stane skutkem, že pojmenovaná osoba splní všechna očekávání pojmenovatele (viz též ↗tabu). Č. v.j.p. osobní patří do nejstarší vrstvy č. antroponymie (viz ↗onymie) a jejich shody s podobnými jmény slovanskými svědčí o jejich psl. původu. (i) Dlouhověkost mají přivodit jména se základy živ-, žizn- (stč. ‘život᾽), star- (Života, Žizna, Star) apod., zdraví, sílu a kladné vlastnosti lze údajně získat prostřednictvím jmen obsahujících příslušný apelativní n. adjektivní základ (Křepek ‘křepký᾽). (ii) Se jmény předků se na potomky přenášejí jejich vlastnosti a osud: Děd ‘ať má vynikající vlastnosti, zdraví, úspěchy, štěstí apod. jako jeho děd᾽. Podobně lze získat obdivované vlastnosti zvířat (Medvěd), popř. i rostlin (Dub). Stejné typy, ale na základě odlišných pojmenovacích motivů tvoří některá ↗ochranná vlastní jména osobní, např. Děd ‘ať pojmenovávaného ochraňuje děd᾽, vlastní jména metaforická a metonymická. Na představě magické síly antroponym jsou založeny četné zvyklosti a pověry, z nichž mnohé přežívají dodnes (viz ↗ochranné vlastní jméno osobní). Např. ještě na počátku 20. stol. se místy v č. zemích věřilo, že dítě bude mít podobný osud jako ten, po kom je pojmenováno, proto se rodiče při výběru ↗rodného jména pro své dítě záměrně vyhýbali jménům těch příbuzných, kteří neměli šťastný život; podrobněji např. ✍Pleskalová (2011:17).

(2) V.j.p. místní a pomístní jsou v č. spíše ojedinělá. Nejčastěji vyjadřují přání, aby byl pojmenovávaný objekt ku prospěchu těm, kdo jej obývají (místní jména) n. užívají (pomístní jména), popř. slibují výhody či užitek plynoucí z obývání / užívání takového místa. (i) Už od 13. stol. se objevují v.j.p. místní vyjadřující přání nových osadníků n. snahu přilákat do nově založených osad další kolonisty: např. Dobré Pole, Dobrá Voda, Sbožná Lhota, tj. bohatá, Krásný, Všedobré, Milá, Veselí, od 17. stol. jména jako Pohodlí, Bůhzdař, Chraňbože (osady), od 18. stol. Rozkoš (✍David & Rous (2008:22)). (ii) Obdobně jsou tvořena i ↗jména pomístní vyjadřující formou přání kladné hodnocení objektu, očekávání dobré úrody apod.: rybník Potěšil, vinice Krásná hora, Veselá hora, Ráj atd.

Rozšiřující
Literatura
  • David, J. & P. Rous. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině, 2006.
  • MJČ, 1–5, 1949–1960.
  • MJMS 1, 1970.
  • MJMS 2, 1980.
  • Pleskalová, J. K hranici mezi apelativy a proprii. ZMK 19, 1978, 296–300.
  • Pleskalová, J. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010, 2011.
  • Svoboda, J. Slovanská osobní jména ve světle národopisu. Sl 18, 1947–1948, 101–110.
  • Svoboda, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení, 1964, 43–45.
  • Šmilauer, V. Třídění pomístních jmen. ZMK 1, 1960, 149–172.
  • Šmilauer, V. Osídlení Čech ve světle místních jmen, 1960.
  • TSO, 1973, 121.
Citace
Jana Pleskalová (2017): VLASTNÍ JMÉNO PŘACÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLASTNÍ JMÉNO PŘACÍ (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka