VERBUM SENTIENDI

Základní

V tradiční gramatice třída sloves vymezená na základě věcněsémantických vlastností: (a) slovesa smyslových vjemů (vidět, slyšet, cítit, pozorovat…), tak Kopečný v ZČsk (1962), 3 (1987), n. (b) slovesa myšlení (verba cogitandi, verba putandi), označující myšlenkové procesy (děje odehrávající se v mozku) a mentální stavy (vědět, usuzovat, pamatovat si, myslet, přemýšlet…), tak (1998). Jazykovou kategorii tvoří spíše v.s. v pojetí (a), a to jen ta, u nichž jsou jejich větněsémantické rysy lexikalizovány jako relevantní složky jejich významu projevující se v syntaktickém chování, které lze od členů dané skupiny očekávat. Např. rys „aktivní“ × „pasivní“ percepce se projevuje v možnosti v.s. s rysem „pasivní“ objevit se jako hlavní sloveso v konstrukci akuzativu s infinitivem: Petr viděl Pavla při kartách podvádět × *Petr pozoroval Pavla při kartách podvádět; viz ↗konstrukce akuzativu s infinitivem, n. jako infinitiv v modální konstrukci po sponě: Je vidět / *pozorovat Sněžku/Sněžka. Naproti tomu skupina (b) nemá společné syntaktické vlastnosti, a proto se v gramatikách za třídu nepokládá. Syntakticko‑sémantickou interpretaci v.s. v pojetí (b) jakožto „predikátů vlastnění informace“ se pokoušejí motivovat ✍Daneš & Hlavsa ad. (1987:198–203), a to i přesto, že pro informaci tato slovesa mají velmi různé pozice: Petr věděl / tušil / slyšel tu novinku jako první; Petr věřil té novince, Petr přemýšlel / uvažoval / dumal o té novince, Petr se zamyslel nad tou novinkou, Petr myslel na tu novinku aj. I majitele informace je u v.s. v různých pozicích: typicky subjektu (Petr věřil té myšlence), ojediněle přímého předmětu (Petra napadla dobrá myšlenka). V tomto pojetí se v.s. dostávají do blízkosti sloves dicendi (sloves mluvení) a spolu s nimi tvoří skupinu sloves „získávání / vlastnění / zpracovávání a předávání informace“: se slovesy dicendi mají společné např. tyto rysy: (a) umožňují vyjádřit informaci jako úplnou (Petr tušil, že Pavel přijde až večer) i jako neúplnou (Petr tušil, kdy Pavel přijde), (b) umožňují vyjádřit část informace dvakrát: jako syžet a jako součást dikta: Petr se domníval, že Pavel přijde až večer – O Pavlovii se Petr domníval, že ei přijde až večer; (c) umožňují slifting: Pavel se domnívá, že se mu už daří lépe – Jak se Pavel domnívá, daří se mu už lépe; (c) některá patří mezi ↗přemosťovací slovesa: Kami myslíš, že šel i?. Jeden z rozdílů mezi v.s. a verbem dicendi spočívá v tom, že v.s. nemá ve valenčním rámci pozici pro adresáta a že ho nelze užít performativně, kdežto v.s. v obou případech ano; viz ↗verbum dicendi.

Rozšiřující
Literatura
  • Daneš, F. & Z. Hlavsa ad. Větné vzorce v češtině, 1987.
  • Hlavsa, Z. Modální funkce sloves „sentiendi“. SaS 40, 1979, 105–107.
  • Karlík, P. Co je vedlejší věta? In Č-US, 1999, 13–27.
  • 3, 1987.
  • Prouzová, H. K vazbám některých sloves myšlení. 78, 1995, 236–238.
  • Ross, J. R. Slifting. In Gross, M. & M. Halle ad. (eds.), The Formal Analysis of Natural Languages, 1973, 133–172.
  • , 1998.
  • ZČsk, 1962.
Citace
Milada Hirschová (2017): VERBUM SENTIENDI. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VERBUM SENTIENDI (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

gramatika syntax lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka