Částice nebo výraz nabývající v komunikaci povahu ↗částice, jimiž mluvčí zdůrazňuje upřímnost svého sdělení, a vztahuje se tedy na pravidlo upřímnosti příslušného ↗mluvního aktu. K typickým u.č. v češtině patří výrazy jako fakt, opravdu, nabeton, vskutku, namouduši...: Fakt vím, že Pavel lhal, zkráceně Pavel fakt lhal (aserce/sdělování); Fakt chci, abys přišel, zkráceně Fakt přijď (direktiva/výzvy); Fakt to myslím vážně, že vám uvařím čaj, zkráceně Fakt vám uvařím čaj (komisiva/závazky); Fakt mě mrzí (štve, zlobí...), že se neučíš (expresiva); Fakt jsem rád, žes mi pomohl. Repertoárem se zčásti překrývá se skupinou tzv. výrazových (expresivních) částic, jak ji vymezují ✍Čermák (2008) a ✍MSoČ 1 (2010). Od ↗epistémických částic se funkčně liší tím, že nejde o postoj mluvčího k pravdivosti propozičního obsahu asertivních (oznamovacích) mluvních aktů, ale o ujištění o upřímnosti různých typů ↗mluvních aktů.

V podobné funkci jako u.č. jsou i výrazy víceslovné, které ✍Grepl (1989) považuje za částice: To se ví, že lhal; To víš, že ti pomohu; Bůh je můj svědek, že přijdu; Na mou duši jsem odhodlán přijít aj. Viz také ↗částice.