TOTALIZÁTOR

Základní

2 (1986) ↗deiktické slovo; spolu s ↗vlastními identifikátory tvoří skupinu tzv. ↗limitativ. T. zahrnují třídu zájmen (všechen, veškerý, každý, sám), adverbií (vždy, všude, pokaždé) a číslovku oba. Po významové stránce se v rámci označování úplnosti celku rozlišují: (a) zájmena všechen, veškerý, která označují celek jako nerozčleněný souhrn (Všechny šroubky měl uloženy v krabičce), (b) zájmeno každý, pojímající naopak celek jako souhrn i jako soubor rozčleněných jednotek (Každý šroubek měl zabalený ve zvláštním papírku), (c) číslovku oba, která označuje úplnost celku zahrnujícího dva členy (Přišli jsme oba), (d) zájmeno sám, samý, které vyjadřuje bezvýhradné omezení jednotlivce (Pustil se do práce docela sám) a souhrnu (Byly tam samé ženy). Některé práce (viz AGSČ, 2013) užívají termín zájmena úplnostní, pod nějž zahrnují zájmena každý, všechen, veškerý, nikdo, žádný, nic, ničí.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 407–408.
  • 2, 1986.
Citace
Klára Osolsobě (2017): TOTALIZÁTOR. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TOTALIZÁTOR (poslední přístup: 13. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka