Jazykovědná disciplína, obecně součást ↗lexikografie, zabývající se popisem a slovníkovým zpracováním odborné slovní zásoby (↗terminologie). Výsledkem její praktické činnosti jsou terminologické slovníky a terminologické databanky. Terminologické slovníky se dělí na výkladové (jednojazyčné, dvoujazyčné i vícejazyčné), překladové (dvou‑ a vícejazyčné), historické a glosáře (slovníky malého rozsahu s přesně cílenou skupinou uživatelů, jako jsou např. firmy).

Terminologický slovník sestavují odborníci příslušného oboru, někdy ve spolupráci s lingvisty, účelově s praktickým ohledem na potřeby odborné praxe. Proto se do něj obvykle nezařazují morfologické údaje o termínech n. jejich valence. O charakteristických kolokacích však stále častěji informují zejména překladové terminologické slovníky (umožňuje to komputerizace moderní t.). Terminografické vymezení významu termínů závisí především na typu termínů: u preskriptivních se provádí definicí, u pseudopreskriptivních výkladem. Termíny, většinou ve výběru, zaznamenávají také další slovníky – některé slovníky výkladové, cizích slov, příp. slangů.

Terminologické slovníky uvádějí nové termíny, včetně nově přejatých či domácích ekvivalentů cizojazyčných termínů, a ty se tak stávají součástí národní terminologie. Vzhledem k narůstajícímu významu odborné komunikace se zvyšuje počet terminologických slovníků i zájem o ně. Protože se moderní věda a technika rychle rozvíjejí, a mění se tedy i jejich slovní zásoba, začínají převažovat terminologické slovníky v počítačové podobě, která umožňuje a usnadňuje jejich častější aktualizace. Rozvoj terminografických informací (tj. souboru termínů příslušného oboru a informací o nich) je třeba řídit; viz ✍Sager (1990). V evropském měřítku o koordinaci těchto informací usilují Infoterm (The International Information Centre for Terminology, zal. r. 1971) a TermNet (The International Network for Terminology).

Mezi historicky nejdůležitější terminologické slovníky u nás patří zejména Erben: Juridisch politische Terminologie, 1850; Šafařík: Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, 1853; Ottův slovník naučný nové doby, 1930–1943; Masarykův slovník naučný, 1925–1933; Komenského slovník naučný, 1937–1938. Viz také ↗terminologie, ↗termín.