TERMINOGRAFIE

Základní

Jazykovědná disciplína, obecně součást ↗lexikografie, zabývající se popisem a slovníkovým zpracováním odborné slovní zásoby (↗terminologie). Výsledkem její praktické činnosti jsou terminologické slovníkyterminologické databanky. Terminologické slovníky se dělí na výkladové (jednojazyčné, dvoujazyčné i vícejazyčné), překladové (dvou‑ a vícejazyčné), historické a glosáře (slovníky malého rozsahu s přesně cílenou skupinou uživatelů, jako jsou např. firmy).

Terminologický slovník sestavují odborníci příslušného oboru, někdy ve spolupráci s lingvisty, účelově s praktickým ohledem na potřeby odborné praxe. Proto se do něj obvykle nezařazují morfologické údaje o termínech n. jejich valence. O charakteristických kolokacích však stále častěji informují zejména překladové terminologické slovníky (umožňuje to komputerizace moderní t.). Terminografické vymezení významu termínů závisí především na typu termínů: u preskriptivních se provádí definicí, u pseudopreskriptivních výkladem. Termíny, většinou ve výběru, zaznamenávají také další slovníky – některé slovníky výkladové, cizích slov, příp. slangů.

Terminologické slovníky uvádějí nové termíny, včetně nově přejatých či domácích ekvivalentů cizojazyčných termínů, a ty se tak stávají součástí národní terminologie. Vzhledem k narůstajícímu významu odborné komunikace se zvyšuje počet terminologických slovníků i zájem o ně. Protože se moderní věda a technika rychle rozvíjejí, a mění se tedy i jejich slovní zásoba, začínají převažovat terminologické slovníky v počítačové podobě, která umožňuje a usnadňuje jejich častější aktualizace. Rozvoj terminografických informací (tj. souboru termínů příslušného oboru a informací o nich) je třeba řídit; viz ✍Sager (1990). V evropském měřítku o koordinaci těchto informací usilují Infoterm (The International Information Centre for Terminology, zal. r. 1971) a TermNet (The International Network for Terminology).

Mezi historicky nejdůležitější terminologické slovníky u nás patří zejména Erben: Juridisch politische Terminologie, 1850; Šafařík: Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, 1853; Ottův slovník naučný nové doby, 1930–1943; Masarykův slovník naučný, 1925–1933; Komenského slovník naučný, 1937–1938. Viz také ↗terminologie, ↗termín.

Rozšiřující
Literatura
  • Lotko, E. Slovník lingvistických termínů pro filology, 2000.
  • Machová, S. Terminografie. In Čermák, F. & R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie, 1995, 137–157.
  • Sager, J. C. A Practical Course in Terminology Processing, 1990.
  • Tejnor, A. Normalizace terminologie jako součást péče o kulturu spisovného jazyka. SaS 29, 1968, 303–312.
Citace
Ivana Bozděchová (2017): TERMINOGRAFIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TERMINOGRAFIE (poslední přístup: 21. 5. 2019)

Další pojmy:

lexikografie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka