TERMINOLOGIE

Základní

1. Nauka o ↗termínech, jejich místě v systému jazyka, vlastnostech, tvoření a užívání. Jako interdisciplinární obor uplatňuje jak poznatky lingvistické a filozofické (logika, ontologie), tak poznatky příslušného speciálního oboru. Důležitou součástí terminologické práce je sestavování terminologických slovníků; to je úkolem terminografie.

Vývoj moderní t. určovaly především čtyři terminologické školy: vídeňská, pražská, moskevská a québecká, viz ✍Temmerman(ová) (2000). Nejstarší, vídeňskou školu založil autor vědecké teorie t. E. Wüster, jejími vůdčími osobnostmi byli H. Bühler, G. Wersig a H. Felber. Wüsterova tradiční teorie t. je podobně jako saussurovská strukturalistická lingvistika teoreticky zakotvena v objektivismu (objektivní svět nezávisle existující na lidském pozorování a poznání), preferuje pojem před termínem a zdůrazňuje jednoznačnost termínu, roli systému pojmů a jejich definice. Podle této teorie je cílem terminologické práce standardizovat pojmy a termíny, a tím zajistit přesnou a efektivní odbornou komunikaci. ↗Pražská škola (M. Roudný, R. Kocourek) vycházela ze základů pražské funkční lingvistiky a jejím cílem byl strukturní a funkční popis českého a slovenského odborného jaz. včetně termínů. Moskevskou školu založili v roce 1933 S. A. Caplygin a D. S. Lotte s obdobným standardizačním zaměřením. Poprvé rozlišila t.nomenklaturu. Nejmladší, québecká škola vznikla v 70. letech 20. stol. z potřeby řešit aktuální terminologické problémy související s bilingvismem, rozvíjela tedy hlavně překladatelské a standardizační směry. Od 70. let 20. stol. se ve spojitosti s komunikační a pragmatickou orientací lingvistiky začala (hlavně ve Francii a francouzsky mluvící Kanadě) vyvíjet socioterminologie jako nový trend usilující o návrat studia t. ke studiu skutečného užívání jaz. (↗parole) s cílem potlačit preskriptivní zaměření tradičních terminologických škol. Jejich sféru tak např. J. C. Sager rozšiřuje o rozměr kognitivní, lingvistický a komunikační, event. pragmatický (studium termínů v textech). Takové studium umožňuje korpusově založený sběr slovní zásoby a lze při něm sledovat také vývoj významu termínů. Podle ✍Temmerman(ové) (2000) by se navíc měly při sémaziologickém studiu t. zohlednit některé poznatky kognitivní vědy (prototypovost, kognitivní modely, analogické chápání, diachronní analýza).

2. Soubor, soustava termínů daného vědního n. praktického (výrobního, technického) oboru lidské činnosti (např. botanická, právnická, lingvistická, strojnická, zemědělská t., t. pozemního stavebnictví). V tomto smyslu se pro t. užívá také označení odborné názvosloví. V jeho rámci se vyčleňuje nomenklatura (např. zoologická, chemická), tj. soubor termínů uspořádaných podle určitého klasifikačního principu. Pro potřeby odborné komunikace (národní i mezinárodní) se odborné názvosloví v příslušných oborech ustanovuje kolektivně a jako závazné se stabilizuje normalizací. Vznikají tak názvoslovné normy. Na mezinárodní úrovni normalizační činnost koordinuje především Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO).

T. jako lexikální vrstva jaz. je značně rozsáhlá – celkový počet termínů se v moderních vyspělých jaz. pohybuje kolem tří milionů; viz ✍Kraus (1995). Vytváření terminologií se jako vědomá a záměrná lidská aktivita vyznačuje povědomím o existujících slovotvorných modelech i vzorech sociální odpovědnosti za zprostředkování odborné komunikace a za přenos poznatků. T. odráží rozvoj vědeckého poznání a vzhledem k jejímu úzkému sepětí s historií (příslušné) vědy i lingvistiky je důležité zkoumat ji také diachronně.

Mezinárodní výbor pro t. při Mezinárodní organizaci pro normalizaci založený v roce 1934 s cílem vypracovat směrnice pro mezinárodní koordinaci vytváření a normalizaci termínů se v praxi řídil některými myšlenkami Wüsterovy teorie. Jak uvádí ✍Felber (1986), t. se podle ní chápala jako podmnožina slovní zásoby odborného jaz., jako souhrn takových speciálních lexémů, jejichž významy jsou pojmy vytvářející systém v jednotlivých věcných oblastech. Po druhé světové válce vznikla Československá normalizační komise pro terminologii při Úřadu pro normalizaci a terminologické oddělení v Ústavu slovenského jazyka SAV pod vedením J. Horeckého a v 60. letech 20. stol. začali terminologové spolupracovat s oborovými terminologickými komisemi (zejména technickými). Současný český normalizační úřad (založený v roce 1993) mj. vytvořil novou, veřejně přístupnou a průběžně doplňovanou terminologickou databázi NDB, zahrnující jaz. ekvivalenty (anglické, francouzské a německé), které odpovídají č. výrazům používaným v právních a technických předpisech ES publikovaných v Úředním věstníku EU. Viz také ↗termín.

Rozšiřující
Literatura
  • Blatná, L. Termín – terminologie, název – nomenklatura. Československý terminologický časopis 3, 1964, 340–345.
  • Bozděchová, I. Teorie terminologie v historických a obsahových proměnách. In Moldanová, D. & M. Balowski (eds.), Co všechno slovo znamená, 2007, 65–71.
  • Bozděchová, I. Současná terminologie (se zaměřením na kolokační termíny z lékařství), 2009.
  • Čermák, F. & R. Blatná. (eds.) Manuál lexikografie, 1995.
  • Felber, H. Všeobecná teória terminológie. Kultúra slova 20, 1986, 129–135.
  • Havránek, B. Studie o spisovném jazyce, 1963, 81–84.
  • Horecký, J. Základy slovenskej terminológie, 1956.
  • Kraus, J. K vývojové dynamice vědecké komunikace. In Žemlička, M. (ed.), Termina 94, 1995, 81–94.
  • Martincová, O. Terminologie. In ESČ, 2002, 489.
  • Masár, I. Ako pomenúvame v slovenčine. Kapitolky z terminologickej teórie a praxe, 2000.
  • Poštolková, B. Odborná a běžná slovní zásoba, 1984.
  • Poštolková, B. & M. Roudný ad. O české terminologii, 1983.
  • Temmerman, R. Toward New Ways of Terminology Description. The Sociocognitive Approach, 2000.
Citace
Ivana Bozděchová (2017): TERMINOLOGIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TERMINOLOGIE (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka