TEMATICKÁ POSLOUPNOST

Základní

Základní stavební kámen při organizaci vyšších textových celků, jako jsou vícevětné úseky textu, odstavce, kapitoly apod., a jeden z hlavních faktorů ↗koherence (soudržnosti) textu. Ve světové lingvistice ji na základě aplikace teorie ↗aktuálního členění poprvé popsal ✍Daneš (1968), ✍Daneš (1974). Základní myšlenka t.p. je ale obsažena už u ✍Weila (1844), ✍Daneš (1985:207) se nicméně odvolává na V. Mathesia. Ve výkladu t.p. postihl Daneš souvislost mezi ↗izotopickými vztahy, jimiž je text prostoupen, a tematicko-rematickou strukturou výpovědí v textu: Vztah úplné n. částečné identity mezi ↗předměty řeči i vztah sémantické blízkosti pojmenování odkazujících k nim je formován jejich vyveditelností z kontextu, resp. vyveditelností obsahového komponentu z textu, při kterém hraje klíčovou roli členění výpovědi na téma a réma. Při t.p. tedy dochází k volbě tématu motivovaného z předchozího kontextu (✍Daneš, 1985:207), do něhož je tato výpověď přímo n. nepřímo zapojena.

V teorii ↗funkční větné perspektivy se pod pojmem t.p. rozumí výběr a uspořádání tematických jednotek (tedy ↗diatémat a ↗vlastních témat) v ↗distribučních polích jednotlivých výpovědí, jejich zřetězení a hierarchie, jakož i jejich vztah k ↗hypertématům nadřazených textových jednotek (odstavců, kapitol...), celému textu nebo i ↗komunikační situaci (zde ovšem bez objektivních izotopických relací), a to vždy se zvláštním zřetelem k tomu, jakým způsobem jsou tematické jednotky a jejich řetězce do textu uvedeny, tedy jaký je jejich bezprostřední předchůdce (↗antecedent) či jací jsou jejich bezprostřední předchůdci.

Rozšiřující

Ve svých studiích Daneš představil základní typy t.p., mezi nimiž jsou ovšem plynulé přechody (v následujících příkladech jsou komunikační jednotky, které tvoří t.p., vyznačeny tučně, z toho ↗vlastní réma vždy celé velkými písmeny, tematické jednotky malými písmeny):

(1) Návazná prostá tematizace předchozího (vlastního) rématu: V jedné zemi panoval starý KRÁL. Ten král měl TŘI SYNY. Všichni byli KRÁSNÍ A UROSTLÍ. Takové vlastnosti často vzbuzují u jiných lidí ZÁVIST. – Schematicky: Ti + 1 = Ri

Jejím podtypem je návazná derivační (odvozená) tematizace rématu: Moje žena přišla do divadla S TRVALOU. Přesto mně její vlasy UČAROVALY. – Schematicky: Ti + 1 < Ri

Jiným podtypem je podle ✍Hrbáčka (1994:49) tematická posloupnost s rozvíjením „rozštěpeného“ vlastního rématu: Na obrázku je PES A VLK. Pes je VLEVO, vlk je vpravo. – Schematicky: Ti + 1 = Ri´ – Ti + 2 = Ri´´

(2) Tématem se může stát také celá předcházející výpověď. V tom případě jde o návaznou tematizaci výpovědi: Dostal od své ženy dopis. To ho přirozeně potěšilo. – Schematicky: Ti + 1 = Vi

Daneš v této souvislosti zmiňuje i t.p. s tzv. shrnujícím tématem, kde se výpověď vztahuje k úseku textu či „textovému intervalu“.

(3) T.p. s tzv. průběžným tématem: Karel odešel domů. Bolela ho hlava. – Schematicky: Ti + 1 = Ti

Podtypem t.p. s průběžným tématem je jeho derivace, kde ovšem není vždy jasné odlišení od tematické posloupnosti skokem (viz níže). – Schematicky: Ti + 1 < Ti

(4) T.p. s tématem odvozeným z hypertématu: Vzdělávání po roce 1989 prošlo proměnou. Školy se diverzifikovaly. Učnovské obory nově hledaly cesty do praxe. Pro učitele to znamenalo výzvu, která... – Schematicky: Ti + 1 < T*

✍Hrbáček (1994:47) tento typ považuje za variaci „průběžného tématu“, které je derivováno, a za základní možnosti považuje tyto typy t.p.: (1) průběžné téma, (2) tematizaci rématu a (3) tematizaci celé předcházející výpovědi, resp. textového segmentu.

Daneš konstatuje, že se tematizují réma, téma, celá výpověď n. úsek textu a že tematizovaná obsahová složka je buď přejata, n. derivována (✍Daneš, 1985:210). Od navazování kontaktního (viz příklady výše) odlišují navazování distantní ✍Daneš (1985:210)✍Hrbáček (1994:47): Tu uviděl král přicházet ženu. Stmívalo se už. Král se jí zeptal...

Možnosti t.p. jsou ovšem bohatší. Tak se réma, popř. téma, může nejen derivovat n. rozštěpit, ale také rozvíjet tematickým skokem: Na nádraží už ho čekali DVA MUŽI. Neznámí ho pozdravili a předali mu PENÍZE. Bankovky vzápětí zmizely V TAŠCE a taška V ÚSCHOVNĚ. Z haly [tematický skok] pak Petr zamířil NA TRAMVAJ. V analogii k t.p. se ✍Daneš (1985:212) zamýšlí nad sledy rematickými. Sám si ale v kritice ✍Svobody (1981) uvědomuje jejich principiální odlišnost, která vyplývá i z Hrbáčkova výkladu rematických vztahů (✍Hrbáček, 1994:51–54).

Podle ✍Brinkera (1988) je tematizace rématu příznačná pro narativní sekvence či texty, průběžné téma zase pro deskriptivní sekvence či texty, o což je možno opřít lingvistickou klasifikaci druhů textů. ✍Daneš (1994) zase z hlediska t.p. charakterizoval ↗odstavec jako centrální jednotku tematicko-kompoziční výstavby textu. Analýza t.p. rozsáhlých textů ✍Svobodovi (1981) umožnila vymezit pět typů tematických jednotek (implicitní vlastní témata, vlastní témata, témata tíhnoucí k vlastnímu tématu, témata tíhnoucí k diatématu, diatémata) a vyslovit domněnku o ↗rozsahu vyveditelnosti daného sémantického prvku z kontextu, kterou s použitím jiné metody potvrdil ✍Firbas (1995a). T.p. jsou součástí ✍Firbasových (1995b) ↗tematických tras a ↗rematických tras v odstavci a textu.

Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Brinker, K. Linguistische Textanalyse, 1988.
  • Brinker, K. Textlinguistik, 1993.
  • Červenka, M. Výpovědní témata bez opory v předcházejícím textu (na materiálu české umělecké prózy). In Dobrzyńska, T. & E. Janus (eds.), Text i zdanie, 1983, 81–96.
  • Daneš, F. Typy tematických posloupností v textu (na materiále českého textu odborného). SaS 29, 1968, 125–141.
  • Daneš, F. Functional Sentence Perspective and the Organization of the Text. In Daneš, F. (ed.), Papers on Functional Sentence Perspective, 1974, 106–128.
  • Daneš, F. O identifikaci známé (kontextově zapojené) informace v textu. SaS 40, 1979, 257–270.
  • Daneš, F. Tematické posloupnosti a jevy příbuzné. In Daneš, F., Věta a text, 1985, 207–218.
  • Daneš, F. Odstavec jako centrální jednotka tematicko-kompoziční výstavby textu (na materiále textů výkladových). SaS 55, 1994, 1–17.
  • Filipec, J. Zur Frage der funktionalen Satzperspektive im dramatischen Text. In Daneš, F. (ed.), Papers on Functional Sentence Perspective, 1974, 129–141.
  • Firbas, J. Retrievability Span in Functional Sentence Perspective. BSE 21, 1995a, 17–45.
  • Firbas, J. On the Thematic and the Rhematic Layers of a Text. In Wårvik, B. & S.-K. Tanskanen ad. (eds.), Organization of Discourse. Proceedings from the Turku Conference 1995, 1995b, 59–72.
  • Gülich, E. & W. Raible. Überlegungen zu einer makrostrukturellen Textanalyse. In Petöfi, J. S. (ed.), Grammars and Descriptions, 1977, 132–175.
  • Hrbáček, J. Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, 1994.
  • Mathesius, V. Nebojte se angličtiny, 1936.
  • Svoboda, A. Diatheme, 1981a.
  • Svoboda, A. Two Chapters on Scene. BSE 14, 1981b, 81–92.
  • Svoboda, A. Hyperthemes in Ælfric. Folia Linguistica Historica 2, 1981c, 115–124.
  • Weil, H. De lʼordre des mots dans les langues anciennes comparées aux langues modernes, 1844.
Citace
Aleš Svoboda, Marek Nekula (2017): TEMATICKÁ POSLOUPNOST. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TEMATICKÁ POSLOUPNOST (poslední přístup: 21. 9. 2020)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka