TEMATICKÁ POSLOUPNOST
Základní stavební kámen při organizaci vyšších textových celků, jako jsou vícevětné úseky textu, odstavce, kapitoly apod., a jeden z hlavních faktorů ↗koherence (soudržnosti) textu. Ve světové lingvistice ji na základě aplikace teorie ↗aktuálního členění poprvé popsal ✍Daneš (1968), ✍Daneš (1974). Základní myšlenka t.p. je ale obsažena už u ✍Weila (1844), ✍Daneš (1985:207) se nicméně odvolává na V. Mathesia. Ve výkladu t.p. postihl Daneš souvislost mezi ↗izotopickými vztahy, jimiž je text prostoupen, a tematicko-rematickou strukturou výpovědí v textu: Vztah úplné n. částečné identity mezi ↗předměty řeči i vztah sémantické blízkosti pojmenování odkazujících k nim je formován jejich vyveditelností z kontextu, resp. vyveditelností obsahového komponentu z textu, při kterém hraje klíčovou roli členění výpovědi na téma a réma. Při t.p. tedy dochází k volbě tématu motivovaného z předchozího kontextu (✍Daneš, 1985:207), do něhož je tato výpověď přímo n. nepřímo zapojena.
V teorii ↗funkční větné perspektivy se pod pojmem t.p. rozumí výběr a uspořádání tematických jednotek (tedy ↗diatémat a ↗vlastních témat) v ↗distribučních polích jednotlivých výpovědí, jejich zřetězení a hierarchie, jakož i jejich vztah k ↗hypertématům nadřazených textových jednotek (odstavců, kapitol...), celému textu nebo i ↗komunikační situaci (zde ovšem bez objektivních izotopických relací), a to vždy se zvláštním zřetelem k tomu, jakým způsobem jsou tematické jednotky a jejich řetězce do textu uvedeny, tedy jaký je jejich bezprostřední předchůdce (↗antecedent) či jací jsou jejich bezprostřední předchůdci.
Ve svých studiích Daneš představil základní typy t.p., mezi nimiž jsou ovšem plynulé přechody (v následujících příkladech jsou komunikační jednotky, které tvoří t.p., vyznačeny tučně, z toho ↗vlastní réma vždy celé velkými písmeny, tematické jednotky malými písmeny):
(1) Návazná prostá tematizace předchozího (vlastního) rématu: V jedné zemi panoval starý KRÁL. Ten král měl TŘI SYNY. Všichni byli KRÁSNÍ A UROSTLÍ. Takové vlastnosti často vzbuzují u jiných lidí ZÁVIST. – Schematicky: Ti + 1 = Ri
Jejím podtypem je návazná derivační (odvozená) tematizace rématu: Moje žena přišla do divadla S TRVALOU. Přesto mně její vlasy UČAROVALY. – Schematicky: Ti + 1 < Ri
Jiným podtypem je podle ✍Hrbáčka (1994:49) tematická posloupnost s rozvíjením „rozštěpeného“ vlastního rématu: Na obrázku je PES A VLK. Pes je VLEVO, vlk je vpravo. – Schematicky: Ti + 1 = Ri´ – Ti + 2 = Ri´´
(2) Tématem se může stát také celá předcházející výpověď. V tom případě jde o návaznou tematizaci výpovědi: Dostal od své ženy
Daneš v této souvislosti zmiňuje i t.p. s tzv. shrnujícím tématem, kde se výpověď vztahuje k úseku textu či „textovému intervalu“.
(3) T.p. s tzv. průběžným tématem: Karel odešel domů. Bolela ho hlava. – Schematicky: Ti + 1 = Ti
Podtypem t.p. s průběžným tématem je jeho derivace, kde ovšem není vždy jasné odlišení od tematické posloupnosti skokem (viz níže). – Schematicky: Ti + 1 < Ti
(4) T.p. s tématem odvozeným z hypertématu: Vzdělávání po roce 1989 prošlo proměnou. Školy se diverzifikovaly. Učnovské obory nově hledaly cesty do praxe. Pro učitele to znamenalo výzvu, která... – Schematicky: Ti + 1 < T*
✍Hrbáček (1994:47) tento typ považuje za variaci „průběžného tématu“, které je derivováno, a za základní možnosti považuje tyto typy t.p.: (1) průběžné téma, (2) tematizaci rématu a (3) tematizaci celé předcházející výpovědi, resp. textového segmentu.
Daneš konstatuje, že se tematizují réma, téma, celá výpověď n. úsek textu a že tematizovaná obsahová složka je buď přejata, n. derivována (✍Daneš, 1985:210). Od navazování kontaktního (viz příklady výše) odlišují navazování distantní
Možnosti t.p. jsou ovšem bohatší. Tak se réma, popř. téma, může nejen derivovat n. rozštěpit, ale také rozvíjet tematickým skokem: Na nádraží už ho čekali DVA MUŽI. Neznámí ho pozdravili a předali mu PENÍZE. Bankovky vzápětí zmizely V TAŠCE a taška V ÚSCHOVNĚ. Z haly [tematický skok] pak Petr zamířil NA TRAMVAJ. V analogii k t.p. se ✍Daneš (1985:212) zamýšlí nad sledy rematickými. Sám si ale v kritice ✍Svobody (1981) uvědomuje jejich principiální odlišnost, která vyplývá i z Hrbáčkova výkladu rematických vztahů (✍Hrbáček, 1994:51–54).
Podle ✍Brinkera (1988) je tematizace rématu příznačná pro narativní sekvence či texty, průběžné téma zase pro deskriptivní sekvence či texty, o což je možno opřít lingvistickou klasifikaci druhů textů. ✍Daneš (1994) zase z hlediska t.p. charakterizoval ↗odstavec jako centrální jednotku tematicko-kompoziční výstavby textu. Analýza t.p. rozsáhlých textů ✍Svobodovi (1981) umožnila vymezit pět typů tematických jednotek (implicitní vlastní témata, vlastní témata, témata tíhnoucí k vlastnímu tématu, témata tíhnoucí k diatématu, diatémata) a vyslovit domněnku o ↗rozsahu vyveditelnosti daného sémantického prvku z kontextu, kterou s použitím jiné metody potvrdil ✍Firbas (1995a). T.p. jsou součástí ✍Firbasových (1995b) ↗tematických tras a ↗rematických tras v odstavci a textu.
- AGSČ, 2013.
- Brinker, K. Linguistische Textanalyse, 1988.
- Brinker, K. Textlinguistik, 1993.
- Červenka, M. Výpovědní témata bez opory v předcházejícím textu (na materiálu české umělecké prózy). In Dobrzyńska, T. & E. Janus (eds.), Text i zdanie, 1983, 81–96.
- Daneš, F. Typy tematických posloupností v textu (na materiále českého textu odborného). SaS 29, 1968, 125–141.
- Daneš, F. Functional Sentence Perspective and the Organization of the Text. In Daneš, F. (ed.), Papers on Functional Sentence Perspective, 1974, 106–128.
- Daneš, F. O identifikaci známé (kontextově zapojené) informace v textu. SaS 40, 1979, 257–270.
- Daneš, F. Tematické posloupnosti a jevy příbuzné. In Daneš, F., Věta a text, 1985, 207–218.
- Daneš, F. Odstavec jako centrální jednotka tematicko-kompoziční výstavby textu (na materiále textů výkladových). SaS 55, 1994, 1–17.
- Filipec, J. Zur Frage der funktionalen Satzperspektive im dramatischen Text. In Daneš, F. (ed.), Papers on Functional Sentence Perspective, 1974, 129–141.
- Firbas, J. Retrievability Span in Functional Sentence Perspective. BSE 21, 1995a, 17–45.
- Firbas, J. On the Thematic and the Rhematic Layers of a Text. In Wårvik, B. & S.-K. Tanskanen ad. (eds.), Organization of Discourse. Proceedings from the Turku Conference 1995, 1995b, 59–72.
- Gülich, E. & W. Raible. Überlegungen zu einer makrostrukturellen Textanalyse. In Petöfi, J. S. (ed.), Grammars and Descriptions, 1977, 132–175.
- Hrbáček, J. Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, 1994.
- Mathesius, V. Nebojte se angličtiny, 1936.
- Svoboda, A. Diatheme, 1981a.
- Svoboda, A. Two Chapters on Scene. BSE 14, 1981b, 81–92.
- Svoboda, A. Hyperthemes in Ælfric. Folia Linguistica Historica 2, 1981c, 115–124.
- Weil, H. De lʼordre des mots dans les langues anciennes comparées aux langues modernes, 1844.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TEMATICKÁ POSLOUPNOST (poslední přístup: 10. 10. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka