SUPINUM

Základní

Neurčitý tvar slovesa zděděný z ↗praslovanštiny (s předslovanskými kořeny). Ve staré č. bývá zakončen na ‑t (nest), u sloves typu péci na ‑c (pec), u sloves s dlouhým vokálem v dvouslabičném inf. je v s. tento vokál krátký (vest, brat, mřět, žat, pit...). Ve staré č. se tvořilo s. důsledně od imperfektiv (spat, lovit, kupovat). Užívalo se ho pouze po slovesech pohybu a jeho předmět měl gen. formu (stč. příde súdit živých i mrtvých). Pro své syntaktické omezení začalo s. už v rané stč. době ustupovat infinitivu (král šel spáti), ale nezaniklo beze stopy: pod jeho vlivem vznikly dubletní tvary inf. zakončené na ‑t (nést, udělat), tedy udělati/udělat. Ty se postupně šířily, ve 20. stol. převládly a v jeho 2. pol. jimi byly původní tvary inf. zcela zatlačeny. Zánik s. je obecně slovanský mimo sln. a dl.

Rozšiřující
Literatura
  • Dostál, A. Historická mluvnice česká II/2, 1967, 56–59.
  • Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého IV, 1929, 581–587.
  • Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého III/2, 1958, 79–81.
  • HMČ, 1986, 241–242.
  • Karlík, P. Supinum v češtině. In Jesenšek, M., Miklošičeva monografia, 2013, 205–216.
  • Komárek, M. Nástin morfologického vývoje českého jazyka, 1981, 122.
  • Trávníček, F. Historická mluvnice česká 3, 1956, 164–166.
  • Zubatý, J. České sloveso, 1980, 49–51.
Citace
Dušan Šlosar (2017): SUPINUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SUPINUM (poslední přístup: 6. 12. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka